Na konci všetkých vojen

Naturalistický pohled na bolest v samotném morku kostí. Zajatec ztrácí své člověčenství a je pouhou nickou v zabláceném smetišti momentálních dějin. Pochybuje o smyslu života, při kterém ho možná drží ten a ten spoluzajatec nebo vzájemná soudržnost. V tomhle vidím sílu, která se v nejedné takové situaci osvědčí. Mladí kluci žili v nelidských podmínkách a zacházení s nimi šlo za hranice krutosti. Přesto nepřestávali věřit, že tohle jednou skončí. Vlastně ani já jsem nevěděla, kterým směrem se příběh bude ubírat. Očekávala jsem, že se jim třeba podaří utéct a ne, že se dočkají osvobození. Sice se dočkali, ale s četnými šrámy na duši. Na moment se obrátily misky vah a trýznění trýznili trýznitele. Zaujal mě K. Sutherland a R. Carlyle, kterého stále vidím jako komediálního herce. Celková atmosféra by se dala krájet. (15.09.2011)

Snímek Na konci všech válek v sobě obsahuje všechny tradiční ingredience dramatu odehrávajího se v zajateckém táboře jako jsou různé spory věznů s vězniteli i mezi sebou, utrpení, tvrdá dřina, mnohdy až nesmyslný vzdor (ovšem důstojnost zachovávající), povídání o snech po večerech, slezy na buzerplace, krutost věznitelů... Potud by se mohlo zdát, že zapadne v šedi předchůdců, jimiž bylo téma do značné míry vyčerpáno... Jenže... Věznitelé jsou Japonci, kultura s odlišným vnímáním morálky, cti, důstojnosti i povinnosti. Co v očích našich působí jako hrdý vzdor, je v očích japonského věznitele dost možná osobní urážka. A pokud ji nepotrestá, přijde o důstojnost zase on... Ale zase na třetí stranu... Co chvíli jsem měl pocit, že film nám představuje Západní civilizaci jako japonské morálně nadřazenou. To jsem se však spletl. Morálně nadřazenou (a navíc odpovědi dávající) je víra, samozřejmě ta poctivá a autentická. Proč by byl jinak tak kladen důraz na to, že dvě nejpozitivnější, nejhumánnější postavy příběhu vstoupily do kněžského stavu? Zrovna me, to příliš nepotěšilo. Stejně jako všudypřítomný vševysvětlující voiceover. Silné ***. (09.02.2009)

Hned od začátku jsem si říkal, že jde o realističtější Most přes řeku Kwai. Druhá půle je ale pak úplně jiná. Srovnávání kodexu japonských bojovníků bushido s přístupem spojeneckých vojáků ctícíh bibli. Každá část filmu je zajímavá a více než působivá, ale ve výsledku mi ten přechod přišel hrozně absurdní. Navíc mi nepřišlo, že by film nějak zvlášt podrželi herci. Zejména Carlyle, na kterého jsem se těšil, byl buď nevýrazný nebo naopak až přehnaný. Takže ve výsledku průměrný film z prostředí zajateckého tábora, ze kterého si můžete odnést asi hlavně několik lidumilských myšlenek. (23.07.2008)

Ze slabých míst tohoto snímku bych zmínil zbytečně dlouhou stopáž, někdy i nesmyslné dialogy. Co se mi naopak líbilo nejvíc, byly pasáže, kde hlavní hrdina pročítal ze Svaté knihy nebo blíž seznamoval své "žáky" s učením řeckých filozofů. Bylo to takové světlo na konci černého tunelu zalitého krví nevinných mariňáků. Zajímavý film z prostředí hrůz japonského tábora, kterého však netřeba vidět více než jednou. Mé hodnocení činí 60%. (06.05.2016)

Neurazí a bohužel ani nikterak zvlášť nenadchne... Nějak mě filmnedokázal přesvědčit o krutostech zajateckých táborů. Jo, taky se tady s nima moc nemazlili, ale myslím, že ve skutečnosti to bylo ještě mnohem horší. Tohle je celkem dost nenápadnej film a nenápadnej rejža. Našel sem si to jen díky Marku Strongovi, kterej mě i tady přesvědčil o tom, že je to obrovský formát. Ještě se tady k mému úžasu objevil i cholerik z Trainspottingu - Robert Carlyle, kterej prostě umí neskutečně dobře zahrát psychycky narušený role :o). Nabízí se pochopitelně srovnání s legendárním Mostem přes řeku Kwai. Ale to mi přijde podobný jako srovnávat pořádný dudy s nebem :o). (17.01.2015)