Autopsy

Další z celé řady filmů, které se odehrávají v podivných nemocnicích. I zde lze narazit na povedené kreatury – personál, který se s nikým nesere. Místy nám tvůrci nabídli opravdu pestrou, krvavou podívanou a situace při nichž se „hororovým nadržencům“ sbíhají sliny. Bohužel se ani tohle všechno neobešlo bez naprosto nelogických scén, stupidního chování jednotlivých postav a hodně průměrných hereckých výkonů. Asi nejvíce mě potěšil Robert LaSardo a jeho sbírka lidských končetin. (20.07.2011)

Moc pěkný horor. Představení hlavních hrdinů hned v úvodních titulkách byl dobrý nápad, děj se tak posouvá rovnou ke krvavé sklizni, která se celá odehrává v hororově vykresleném nemocničním prostředí a je plná brutálních scén. Líbila se mi scéna se střepem, u tý mi běhal mráz po zádech a hromada lekaček, které atmosféru ještě umocňují. (15.07.2011)

Prvý film z After Dark Horrorfestu III, čo som videl, bol pre mňa sklamaním. Autopsy je poloamatérskym, 5x vylúhovaným čajovým odvarom hororov, odohrávajúcich sa v prostredí nemocnice či podobného liečebného zariadenia, so zarážajúco zlým scenárom a nemastnými hereckými výkonomi... výnimkou je Robert Patrick, ten je ako zvrátený Dr. Benway celkom OK. (27.05.2010)

Po autonehodě je skupina přátel odvezena do nemocnice, aby lékaři odborně prověřili, zda jsou všichni v pořádku (a při té příležitosti primář mohl vyhodnotit, zda jsou jejich orgány použitelné pro transplantaci své umírající manželce). A tak pro většinu z nich začíná dlouhá noc (pro některé je noc naopak velmi krátká, neboť jsou na prvočinitele rozebráni hnedka ze začátku)... Občas mně napadá, jestli jsou tvůrci filmů úplně normální - řekl bych, že Adam Gierasch moc ne - sice od hororu člověk očekává nějakou tu kapku krve, ale žijící osoba s vnitřními orgány rozvěšenými okolo sebe, čištění otisků prstů bruskou či lumbální punkce v přímém přenosu i mně přijde trochu moc. Rozhodně nedoporučuji před filmem nějak moc jíst, zvlášť pokud máte trochu slabší žaludek... (04.01.2010)

Neskutečná hovadina, opravdu se mi skorem nedostává slov. Jediné, co jakž takž stojí za to, je atmosféra, která se docela povedla, ale to rozhodně nestačí. Především, postavy se chovají neskutečně pitomě a jejich emoce a reakce absolutně neodpovídají dané situaci. To, že se dostali do parádní bouračky a navíc srazili jakéhosi chlápka, je nechává poměrně dosti chladnými a ani ne hodinu na to se někteří z nich vesele oblejzají v čekárně. Alespoň náznak posttraumatického šoku by bodnul. Hlavní hrdinka je občas taky dost tragická. Jak jinak si vysvětlit, že holce, která nějaký čas chodila na lékařskou fakultu, není ani trochu divné, že když už se jí doktor chystá píchnout velkou jehlu do páteřního kanálu (samo o sobě dost uhozený v dané situaci a podmínkách), tak jí ani nevydezinfikuje kůži. A kdyby jen to... Tvůrce bych poslala zpátky do základní školy aby si trochu zopakovali hodiny biologie. Protože opravdu jsem na pitevně nikdy neviděla žaludek, který by měl jenom otvor, kterým jde potrava dovnitř, ovšem žádný, kterým by šla ven. Do střeva se nejspíš dostává teleportací. A u scény s vnitřnostma rozvěšenýma nad rozkuchaným týpkem jsem už málem brečela. Opravdu je tak těžké přijít na to, že s plícema a srdcem mimo tělo se MLUVIT NEDÁ, natož to vůbec přežít? Jasně, podobné věci jsem viděla i v jiných filmech, ale tam to buď nebylo bráno vážně nebo to bylo béčko, kde jsou takové hovadinky tak trochu úmyslem a filmu jako celku slouží dobře. Aby bylo jasno, nemám ráda hnidopišské vychytávání každé drobné chyby ve filmu, ale zde mě to tak bilo do očí, že to jinak nešlo. A to ještě spoustu věcí vynechávám. (22.12.2011)