Reklama

Reklama

Jehla

Sovietsky zväz / Kazachstan, 1988, 83 min

Obsahy(1)

Hvězdou filmu je roker číslo jedna Ruské provenience, legendární Viktor Coj – filmová postava Moro, kazašský mladík kterého bychom nenašli mezi „oficiální“ mládeží tehdejšího režimu ani mezi přímými odpůrci. Žije svým způsobem na hraně zákona, a typickým způsobem svůj život končí – bez opory oficiálních představitelů práva rukou zločinců, proti kterým se snaží bojovat „soukromou válku“ za záchranu své přítelkyně Diny od drogové závislosti. Film je vnímán jako kultovní pokračování ASSY Sergeje Solovjeva. (Aero)

(viac)

Recenzie (12)

Aelita 

všetky recenzie používateľa

Již po pěti minutách filmu milovníkům a znalcům autorské, artové a experimentální kinematografie začíná být jasné, že Igla nese rysy a známky něčeho více než jenom filmu. Proto je lepší ihned přepnout do jiného módu a vnímat spíše obrazy, hudbu, střih, odkazy, zvuky a náznaky a jiné režisérské "řádky", z kterých se pozvolna skládá poetická balada o volném poutníkovi životem. Ruský rocker Viktor Coj nehraje roli, ale představuje typ člověka – hrdiny své doby, jímž bezpochyby byl. Svým pojetím je Igla něco jako Velký šéf nebo Drak přichází říznuté Jarmuschem. Ovšem Jarmuschovy hloubky Igla nedosahuje. ()

RockChick 

všetky recenzie používateľa

Viktor Coj byl svého času pojem. Nebála bych se ho nazvat sovětským Jamesem Deanem, a to nejenom tím, že je pojí stejný smutný osud, kdy oba zemřeli při autonehodě. Po shlédnutí filmu Igla mi je docela jasné, že Coj musel být skutečným hrdinou tehdejší socialistické mládeže. Co se týče samotného filmu, myslím, že v něm nejde ani o samotný příběh (ostatně ten je docela banální – mladík ve snaze zachránit svou přítelkyni se zaplete s drogovými překupníky), jako o formu, jakou je podán. Jedná se o jakousi obrazovou a zvukovou koláž. Dialogy, které jsou zde vcelku úsporné, střídají texty vytržené z jiných relací a filmů. Do toho všeho zní hudba, kterou složil sám Coj. I když je Igla podána vcelku nekonvenčně, pořád je to příjemná a zpestřující podívaná. ()

Reklama

garmon 

všetky recenzie používateľa

Brilantně natočená generační žánrovka! Nejzajímavější jsou samosebou reálie – od ošoupaných a nesmírně fotogenických lokací, přes ty tváře z nicoty středoasijského socialismu až po neexistující Aral a s ním peklo přesahující významem zvolený žánr. K tomu připočtu animace a vynikající zvukovou stopu a jsem téměř u pěti hvězd. A ano, Coj je tu kazašský Dean anebo Belmondo a k tomu Bruce Lee. Slyšet aspoň jednou v životě Když mne stará matka zpívat učívala v podání balalajkového souboru s ženským sborem a saxofonovým sólem stojí samo o sobě za to. ()

majo25 

všetky recenzie používateľa

Sovietsky pokus o "ameriku". Zobrazenie drogujúcej mládeže bola asi pre východný blog šokujúce a asi aj odvážne, ale na samotný film je to málo. Príbeh je chaotický a málo nosný a je v ňom iba málo prvkov, ktoré naozaj zaujmú. Väčšinou je to nuda, pritom stopáž ani nie je dlhá. Uspávalo ma to. Jedným zo zdarilých prvkov je fajnová 80-ková hudba - asi hlavného predsatviteľa Coja, o ktorom som ale doteraz jakživ nepočul. Druhým (vtipné) akčné súboje v štýle Bruca Lee, ktoré pobavili. ()

Kkahunaa 

všetky recenzie používateľa

Příběh filmu Igla nás zavede do jednoho města v Kazachstánu, kde žije mladík jménem Moro (Viktor Tsoy). Ten se potýká s běžnými i neběžnými problémy své doby i věku. Zbyde mu dost energie, elánu a rebelského vnímání než dojde na konec své cesty? Film je obdařen výbornou hudbou, která přesně zapadá z hlediska střihu a ke všemu ještě dává nám vhled do kazašské populání hudby té doby. ()

Galéria (27)

Zaujímavosti (13)

  • Režisér o svém filmu řekl: "Obecně je filosofie a estetika filmu přímo polární symbolismu. Snažil jsem se maximálně zbavit film (scény, dialogy, syžet) jakékoliv symboliky, udělat ho na způsob prázdné nádoby, kterou by každý divák mohl naplnit vlastní interpretací včetně vlastní symboliky." (Aelita)
  • Fráze "Nemám žádné svědomí, jen nervy", kterou říká Spartak (Alexandr Basirov), je převzata z Tarkovského filmu Stalker (1979). (Aelita)
  • Ve filmu jsou použity četné dobové hudební znělky nebo fragmenty televizních a rozhlasových pořadů. Všechny tyto zvukové "citáty" nesouvisí přímo s dějem, ale slouží k vytvoření atmosféry pozdní sovětské epochy a někdy přidávají dodatečný smysl některým scénám filmu. Právě proto na konci filmu režisér uvedl nápis "Věnováno sovětské televizi." (Aelita)

Reklama

Reklama