Nebýt dnešní

Tohle musím vidět znovu! Sice mi přišlo, že tohle nemůžou být žádní (byť neprofesionální) herci ani náhodou (to jejich "hraní" mě celkem vytáčelo) - ale zápletka a "pointa" byly skvělé - takže...noch einmal, bitte (proč asi - no samozřejmě - v polovině jsem to v kině na chvíli zalomila - Vary 2006 byly holt náročný). (16.08.2006)

Silné 4*. Tady vlastně jediné, co mi vadí, je amatérská kamera a amatérské herecké výkony, ale jinak jsem nadmíru spokojený. Petru Markovi jsem po Nic proti ničemu moc nevěřil, ale když jsem mezi jeho filmy narazil na něco s žánrem mysteriózní, řekl jsem si, proč ne, mysteriózní filmy jsou v Česku dost vzácná věc. A nakonec musím říct, že dobrý. Film kupodivu nenudí, funguje, má zajímavou jak první polovinu (která je dramatem o feťácích), tak i druhou polovinu (která je... nechci víc popisovat, to by byly spoilery...). Pointa sice není originální, ale je dobrá, postačí, místy i příjemně pobaví. Pak tu máme i celkem zajímavé scény, které i přes tu kameru, dokáží v danou chvíli působit zajímavě. Konec se mi taky líbil, připomněl mi jeden film, který tady úplně nechci zmiňovat, jelikož by to byl spoiler. Herecký výkony jsou vážně amatérské, vlastně jediný, kdo by nebyl v normálních filmech úplně marný, je Gerard Hudeček. Mysteriózno tu je, něco malinko už v první polovině a pak ještě před koncem filmu. Teď tu čtu, že rozpočet byl prý 3 000 korun, což je celkem zázrak, že se něco takového za takovou částku dokázalo natočit. Jako celek je to fajn filmeček, jenom musíte překousnout amatérismus. (29.05.2018)

Moje úplně první zkušenost s Petrem Markem je za mnou! Nezaměnitelný zážitek se konal, jen se po dlouhé době setkávám s tak nekonvenčním filmem, až si vůbec nevím rady s hodnocením...? :o) Ještě někde kolem 45. minuty jsem měl téměř jasno, že Nebýt dnešní skončí v mých očích jako čistý odpad s přidaným označením „Záhada Blair Witch po česku“ – u obou filmů se mi navíc stalo, že jsem se prvních 10 minut nahlas smál skoro nad každou druhou větou či situací, než mě to brzy totálně přestalo bavit a zbyl jen těžký úděl dosledovat počínání izolované trojice vesměs otravných a nesympatických postav, natočené podobně otravnou amatérskou ruční kamerou. Měl jsem co dělat, abych to vůbec vydržel, zvláště u dlouhého míchání hrnků vrchem(!) lžičky, kdy mi z tak autenticky nepříjemného zvuku až zuby drkotaly. Jenže tady se stalo, že přes veškerou nechuť jsem se nakonec dostal zpátky plně do děje. Vztahové drama založené na vnitřním a společném boji proti drogové závislosti bylo pro mě spolu s bludným kruhem nekonečných hádek, usmíření, odchodů ze slíbené chaty a záhy opětovných příchodů do ní též občas nepříjemné, ale kdesi v polovině si mě tak získalo svou atmosférou s přidávanými mysteriózními záblesky, až mě začalo zajímat i další gradování. Napětí stále houstlo až do strachu podobného u sledování zdařilého horroru a to, co přišlo a dělo se zde posledních 12 minut, teprve nevytěsním z paměti, jak mě dané vyústění překvapilo a silně zamrazilo. Velká škoda, že SPOILER! poslední pointa s návštěvou „třetí“ trojice už nebyla natočena, jen zmíněna... KONEC ...a že závěrečný dojem zhazuje klipový úlet s nevhodnou písní v závěru (ačkoliv oceňuji z této časi jeden pěkný záběr s celou sešlostí pohromadě). Cením si promyšlenosti scénáře, účinného gradování a nekonvenčního zážitku, který v pravou chvíli na mě dokázal silně působit a poznamenat minimálně na pár dalších hodin. Mínus navzdory pointě vnímám v občasné utahanosti. [75%] (02.10.2023)

4,5 Pro někoho je Láska shora kultovní, ale v půli se zlomí a začíná nudit. Za to Nebýt dnešní postupně čím dál víc strhává a člověk se nemůže dočkat, s jakou pointou nakonec Marek vyleze. Do kolen mě to sice nakonec nedostalo, ale i tak se tomu podivínovi hlásím do fanklubu. Nechápu, proč mi trvalo tak dlouho se na to podívat. (17.01.2011)

Není to tak vtipné jako Nic proti ničemu, ale pořád je to dost radikální. Navíc je film bizarní tím, že z pomalu budovaného fantastična, kdy není jasné, zda jde o drogové halucinace (tedy o racionální vysvětlení) nebo o nějaké prolínání paralelních světů (metafyzické vysvětlení), na konci vznikne kafkovský prostor, ve kterém postavy jasně vymezenou nemožnou skutečnost přijímají jako běžnou zkušenost (třebaže dosud neznámou) a bez obav z vnitřního zhroucení, ke kterému se původně zdají být nachýleni, konstituují novou racionální kauzalitu. Otázka je, jak by se v podobné situaci místo skupiny vystresovaných feťáků zachovalo kupříkladu kolokvium exaktních vědců. A zda by si taky podobným způsobem zkoušeli přebrat holku. (02.08.2011)