Nebýt dnešní

Pravda, ten nápad by vystačil maximálně na středometrážní film, ale díky improvizacím a některým improvizovaným rozhovorům (které zase ale na druhou stranu film zbytečně protahovaly) to mělo jakousi zvláštní atmosféru, ano, jako by člověk v té roubence byl s nimi (jsem si vybavil kdovíproč Hartíkov), navíc Petr Marek velmi dobře pracuje s časem (včetně těch hodin v kuchyni). Celou dobu mi lezla na nervy ta šílená kamera, ale pak jsem si uvědomil, že to taky mělo svůj smysl - ono natočit film s ... nechci spoilerovat, ale prostě není to lehké, tohle natočit, obecně, a Petr Marek z toho vybruslil vlastně geniálně. Pravda, na split screen taky jednou došlo, ale tak, že mě to spíš potěšilo. Ok, takže mi vadilo, že ten rozjezd je moc, zbytečně moc dlouhý, a pak mi vadilo, že je zvuk tak strašně nevyvážený - jednou je moc hlasitý, jindy neslyším pořádně, co postavy říkají. Navíc je v jednom záběru nahoře vidět mikrofon. I ten konec se - po odhalení karet - dá předvídat, ale zase proč ne. Líbila se mi i hra na to, jestli to třeba není drogová vize (když už ty drogové závislosti), na čerstvý začátek, a samozřejmě by bylo zajímavé, kdyby se postavy pak začaly kumulovat po desítkách, jak by to všichni řešili... Příjemný film, slušně postavený, jen mohl být kratší a ten zvuk mě fakt štval. (01.09.2021)

Není to tak vtipné jako Nic proti ničemu, ale pořád je to dost radikální. Navíc je film bizarní tím, že z pomalu budovaného fantastična, kdy není jasné, zda jde o drogové halucinace (tedy o racionální vysvětlení) nebo o nějaké prolínání paralelních světů (metafyzické vysvětlení), na konci vznikne kafkovský prostor, ve kterém postavy jasně vymezenou nemožnou skutečnost přijímají jako běžnou zkušenost (třebaže dosud neznámou) a bez obav z vnitřního zhroucení, ke kterému se původně zdají být nachýleni, konstituují novou racionální kauzalitu. Otázka je, jak by se v podobné situaci místo skupiny vystresovaných feťáků zachovalo kupříkladu kolokvium exaktních vědců. A zda by si taky podobným způsobem zkoušeli přebrat holku. (02.08.2011)

Silné 4*. Tady vlastně jediné, co mi vadí, je amatérská kamera a amatérské herecké výkony, ale jinak jsem nadmíru spokojený. Petru Markovi jsem po Nic proti ničemu moc nevěřil, ale když jsem mezi jeho filmy narazil na něco s žánrem mysteriózní, řekl jsem si, proč ne, mysteriózní filmy jsou v Česku dost vzácná věc. A nakonec musím říct, že dobrý. Film kupodivu nenudí, funguje, má zajímavou jak první polovinu (která je dramatem o feťácích), tak i druhou polovinu (která je... nechci víc popisovat, to by byly spoilery...). Pointa sice není originální, ale je dobrá, postačí, místy i příjemně pobaví. Pak tu máme i celkem zajímavé scény, které i přes tu kameru, dokáží v danou chvíli působit zajímavě. Konec se mi taky líbil, připomněl mi jeden film, který tady úplně nechci zmiňovat, jelikož by to byl spoiler. Herecký výkony jsou vážně amatérské, vlastně jediný, kdo by nebyl v normálních filmech úplně marný, je Gerard Hudeček. Mysteriózno tu je, něco malinko už v první polovině a pak ještě před koncem filmu. Teď tu čtu, že rozpočet byl prý 3 000 korun, což je celkem zázrak, že se něco takového za takovou částku dokázalo natočit. Jako celek je to fajn filmeček, jenom musíte překousnout amatérismus. (29.05.2018)

Dle mého soudu jsou filmy Petra Marka(kromě Protectora, protože tam dokonce někdo i hraje)na srovnatelně nekoukatelné úrovni jako Uwe Bolla. Nuda, amaterská kamera, dialogy o ničem, srkací a kvokací mezery a nejnudnější zápletka na světě. Když nad tím tak přemýšlím dokážu natočit stokrát lepší film. Stačí když vezmu kameru a natočím si svou vlastní akci na chatě s kamarády a je to mnohem vtipnější a zajímavější. Brala bych to, kdyby to bylo pojaté jako dokument o feťácích...ale tři hloupé existence tlachající o ničem??? NUDA! (06.12.2012)

S filmy Petra Marka mám jeden zásadní problém. Při sledování mám pocit, že se po mně chce, abych se stala součástí toho úžasného světa těch skvělých lidiček, co mají ta srdíčka i jiné orgánky na pravém místě, nosí svetříky a jsou takoví čistí, alternativní a intelektuální. Nebýt dnešní je jediná výjimka. Zaujal mě, bavil mě a dokonce mi připadal i příjemně sebeironický a sebereflexivní (tedy ne jako u jeho ostatních filmů, ze kterých ta sebeironie a sebereflexivita trčí jako dvě vlajky, kterými diváka neustále plácá přes obličej). (11.01.2007)