Hoffman

Hoffmanovi kdysi ublížila mladá kolegyně z práce, on ji vydíráním přinutí, aby strávila týden v jeho bytě a rozehrává zlomyslnou psychohru. Ze začátku se hlavní hrdina jeví jako narušené chladnokrevné monstrum, ale postupně se dopátráme dalších souvislostí a zjistíme, že za tou krutostí je volání o pomoc... Neexistuje herec, který by se pro tu roli hodil líp než Peter Sellers, sám taková tvář pod maskou. A je to hlavně jeho kreace, co ten film drží nad hladinou průměru, protože tak nenápaditou dramatizaci knihy jsem už dlouho neviděl. O tom, co se dá ukázat konkrétní situací, protagonisté dlouze a nezajímavě rozprávějí, každou chvíli "důležitě" nakousnou něco, co pak není dopovězeno atd. V Geblerově románu je to asi všechno jasnější, ale že bych ho teď začal dychtivě shánět po antikvariátech, abych se dozvěděl víc? Ne ne, tak zajímavý příběh to zas není. Špatný film to není, ale měl na víc. 70% (24.10.2005)

Komedie? Spíš psychologické drama rozsahu 2 + 1 (dvě postavy, jedno prostředí – z větší části), v němž zbylo místo pro krutý humor. Nejkrutější vtip, bohužel asi nezamýšlený, přichází v samém závěru. Co slečnu Smithovou k tak nepravděpodobnému aktu přimělo, stockholmský syndrom? K příběhu, tak obratně balancujícím mezi smrtelně vážným a úsměvným, vůbec nepasuje líbivě idylický hudební doprovod, vhodnější pro romantickou komedii. Ale zase je fakt, že hudba k některým scénám vytváří mrazivý kontrast. Opět netuším, jestli záměrně. Zcela jistý jsem si pouze prvotřídním herectvím Petera Sellerse, který v roli muže neschopného dosáhnout toho, co by chtěl, budí znepokojení i lítost. Někdy obojí zároveň. Sinéad Cusack se snaží, po boku nezvykle utlumeného Sellerse se ale její hraní mění v přehrávání. Ty lepší čtyři hvězdičky jsou přesto hlavně za herce a za prostor, kterým jim – do té i od té doby hlavně televizní – režisér v poměrně dlouhých záběrech poskytuje. 80% (19.07.2010)

Milo ma prekvapila Sinéad Cusack - jemná, priam éterická ( trochu mi pripomína Magdu Vášaryovú v mladosti). Registrujem ju skôr v zrelom veku, najmä ako milujúcu a hrdú matku Johna Thorntona v North & South alebo sympatickú domácu pani v Bertolucciho Zvodnej kráse, a hlavne ako mnohoročnú manželku Jeremy Ironsa (a matku ich dvoch synov). V Hoffmanovi má krásnych 22 a pripomína mi príbeh o Kráske a Zvierati.... (15.02.2010)

Fascinuje mě kolik různých hereckých poloh dokázal Peter Sellers tak přesvědčivě a mistrně zahrát, a přestože je ta Hoffmanova nejblíže asi k Chanceovi z Byl jsem přitom, stejně jakýmsi způsobem naprosto vybočuje. Může za to pravděpodobně proměna hlavního hrdiny, ze kterého se během příběhu stane něco tak odlišného od postavy, kterou divák poznal na začátku, až se tomu ani nechce člověku věřit. Obměnou však neprochází jenom on, ale i ženská hrdinka a vůbec celý děj včetně žánrů filmu. Na začátku diváka sundává Hoffmanův zvrhle vtipný projev, aby později publikum ždímala po litrech Benjaminova citlivost (zvláštně jeho přiznání, které mnou emocionálně obrovsky hnulo a těžko na něj jen tak zapomenu; v každém případě o citovém vydírání tady rozhodně nemůže být řeč). Ostatně celá atmosféra snímku, tolik proměnlivá, diváka napíná, dráždí, nutí ho se těšit na každý další dialog, výraz hlavních hrdinů a v závěru člověk tolik touží po tom, aby ten jejich týden nikdy neskončil. Zároveň však dokáže pohladit po duši (na místě je také zmínit krásnou hudbu v čele s tolik říkající úvodní/závěrečnou písní). Plnohodnotný prožitek také záleží na tom, zda je divák ochotný na tuhle dokonale absurdní hru přistoupit, zejména přijmout jistě obtížně pochopitelné/uvěřitelné jednání/rozhodování slečny Smith a v neposlední řadě se smířit s koncem. Závěrem je tedy potřeba konstatovat, že v tomto případě rozhodně nejde o komedii v pravém slova smyslu, a že kromě úchylných hlášek typu: „Slečno Smithová? Prosím, udělejte si maximální pohodlí…jako byste chtěla být oplodněna.“ dostane potencionální divák i jiné typy emocí a ne vždy bude cítit potřebu se zrovna smát. Objektivně si film zaslouží 4*, čistě subjektivně (ano, uvědomuju si řadu nedostatků) je to slabší plný počet. (21.04.2013)

Ona je to vlastně taková kombinace Krásky a Zvířete se Zkrocením zlé (v tomto případě naivní) ženy. Motivace hlavní postavy se postupně rozkrývají, ono nejde vlastně o nic světoborného, ale na to, že v úvodu působí jako prasák, půjde o docela zajímavou proměnu. A Sellers ji dokonale uhrál a musel jsem si přiznat, že v těchhle vážných polohách ho mám jako herce radši, než jako bláznivého komisaře. I když třeba Večírek se svým poker face uhrál taky skvěle. Co vlastně člověk nakonec čeká od života? Trochu porozumění, lásky, vstřícnosti? Co dělat, když to hledají oba, ale jeden o tom ještě neví, ale musí si to teprve bolestným prožitkem uvědomit? Z tohoto pohledu neberu konec jako k neuvěření nebo stockholmský syndrom, jak se zde v jiných komentářích píše, ale spíše jako prozření. (16.12.2021)