Mníchov

Od Stevena Spielberga jsem čekal daleko víc, protože má na svém kontě spoustu víc než kvalitních filmů, ale poslední dobou mu to zrovna moc nejde a tohle je asi to nejhorší co posledníí dobou natočil. Na mě to dělalo takovej moc zdlouhavej dojem, který ještě zvyšuje fakt, že to má skoro tři hodiny, na takovou délku už musí film opravdu hodně zaujmout a to se Mnichovu u mě nepovedlo. Taky film oplývá maximálně nudnými dialogy o izraeli, izraelcích atd., a věřte mi že jich je tam opravdu hodně, příběh by potřeboval spíš trochu rozpohybovat než ho ubíjet nesmyslnými dialogy, možná tim Spielberg chtěl něco sdělit divákovi, ale udělal to dost nezáživnou formou. Touhle kritikou, ale nechci řict, že film nemá svoje světlejší chvilky a že se na něm nic nepodařilo, protože některé scény se opravdu povedly a zcelého filmu sálá dokonalá atmosféra 70 let. Taky jsou hodně povedné nájemné vraždy atentátníků z Mnichova, které jsou jak po rejžijní tak i kamerové stránce perfektní a trikově jsou na tomsnad ještě líp, v podstatě celej film má takřka bezchybné triky. Dalším plus filmu je herecký výkon Erica Bany, ale i dalších herců, kteří do svých rolí nádherně zapadají. Jenže všechno tohle dokonale zazdí nezáživnej a nudně podanej děj. Je to něco mezi 3* a 4* (10.02.2006)

V posledních dvou letech začínám mít dojem, že Spielberg konečně plně dospěl. Zmizely sladké happy endy, zmizel sentiment a definitivně je pryč i rodinná atmosféra provoněná popkornem. Mnichov mně však přes všechnu svoji vážnost a nepopiratelnou sílu tolik neoslovil. Technicky naprosto vymazlená pochoutka, která je však chladná jako kus ledu a to je věc, kterou nemíním tolerovat. Eric Bana je vynikající a scénář jakbysmet. Bohužel je celý příběh podán natolik nezáživnou formou, že se nelze dost dobře vcítit do postav a přenést se do jejich světa teroristů a špionáže. Akce je brutální, chladná a v jistých aspektech připomene například Schindlerův seznam. Technicky tradičně dokonalé s brilantním nasvícením a celkovým uspořádáním mizanscény. Jediné mé výtky se tak váží k občasné nepřehlednosti a nedostatku emocí. Dvě vady na kráse, dvě hvězdičky dolů. (06.07.2006)

Rozpolcenost současných vymezení vkusu i pojetí kvality a nekvality v současném umění vůbec je zarážející. Projevuje se plně i v těch částech, kde umění stále zůstává názorným. Podezřívat v případě MNICHOVA židovsky ovlivněného Spielberga z chladu a nepodjatosti je velmi politováníhodným nedorozuměním. Izrael, přestože z krve a bolesti nejen židovské vznikl před dlouhými šedesáti lety, nepřestal být podstatnou částí arabského islámského i křesťanského světa považován v blízkovýchodním kontextu za cosi nepřirozeného a chorobně cizorodého. Místo toho, co by spory tišil, mírnil a řešil, je naopak rozevírá a podněcuje. Na jedné straně se miliony zahraničních židů vykupují z toho, aby se do Izraele stěhovat nemuseli, na straně druhé téměř šest milionů palestinských Arabů má jistotu, že se v dohledné budoucnosti příštích 30-50 let do své staré vlasti, z níž byli postupně bezdůvodně vypuzeni, nevrátí. Ze současných zhruba 7 mil. obyvatel Izraele je téměř půldruhého miliónu Arabů; z více než 5 milionů Židů si statisíce zvykly na tuto zemi a považují ji za svoji vlast. Tragédie Mnichovské olympiády 1972 vyrůstá právě z tohoto nekončícího řetězce ztrát, frustrací, zločinů, válek; konflikt je permanentní, neustále probíhá a ročně polyká minimálně stovky lidských životů.; je součástí také naší současnosti. Filmový příběh, soustředěný zhruba do let 1972-1974, přesvědčivě - skoro by se chtělo říci až sympaticky nehollywoodsky - ukazuje tuto odvrácenou tvář, střetání proslulého Mosadu a palestinských terorizujících partyzánských bojůvek, i to, jak se na pozadí mrtvol často nevinných lidí v hlubokém míru relativizují a posléze postupně rozplývají zdánlivě jasné skutečnosti dvou nepřátelských černobílých pohledů do bezradného ztracena. Zůstává jen krev a nenávratně utracené lidské životy. Kvalitní herecké výkony, úspěšně zvládnutý pokus o ústřední motiv filmu (průběh atentátu) i brilantní kamera posouvají film na rozhraní uměleckého a lehkého thrillerového žánru kinematografie hraného filmu. Napětí z něj neustupuje ani ve zdánlivě klidných scénách. Je jisté, že V MNICHOVU Spielberg dosáhl na jeden z vrcholů své dosavadní tvorby. (01.02.2009)

S-T-R-H-U-J-Í-C-Í. Pověst Stevena Spielberga jakožto "hodného naivního strýčka" se rozpadá na stále menší kusy s každým činem, který odhodlaný, ale přesto pochybující Avner provede. Ve mikrosvětě tohoto filmu dobro a zlo přestává existovat, protože žádné jednání nikdy není správné...Herecký big band, vypiplaný scénář, hutný myšlenkový základ a uhrančivý Spielberg dávají dohromady jedn z nejintenzivnějších a nejdrásavějších filmů všech dob, sázející jednu nezapomenutelnou scénu za druhou. 100% (05.08.2007)

Oko za oko, dokud nebudeme všichni slepí.. Otázku, jestli pomsta a spravedlnost mohou kráčet ruku v ruce, zodpoví narůstající pochybnosti. Vše požírající had zla a násilí se zakousnul do vlastního ocasu a ten samý strach, co jste měli rozsévat, nakonec dožene i vás.. Řemeslně naprosto precizní stroj a od Spielberga asi nejkomplexnější filmařina. Stejně jako v Schindlerově seznamu dodal osobní vklad, vynechal zbytečný patos a emoce nechal bublat pod povrchem, aby si ti vnímaví našli cestu k jejich vyvření. Pokud si nemyslíte, že Izrael je Gargamelův kocour a mátě nějaké povědomí o problematické historii této země, budete už od začátku zvýhodněni a možná i oceníte autorovu objektivitu (neplést s nestranností). „There is no peace at the end of this.“ (27.01.2017)