Capote

Malý nesympatický škrček s pisklavým hlasem a podivnými manýry Philipa Seymour Hoffmana je postava, která je ztvárněna pěkně a současně z ní není možné mít dobrý pocit. Nějak podobně je to s tímhle odosobněným dramatem, které je solidně upovídané. Dostáváme se na farmu, kde došlo k čtyřnásobné vraždě a nesympatický novinář a spisovatel Truman Capote chce o tomto zločinu sepsat kvalitní knihu. Mě film moc nezaujal, abych napsal pravdu, a docela se vlekl i přes kvalitní výkon hlavní postavy, precizní kameru i dokonalou výpravu. Nuda zkrátka převládala a u mě je rozhodující, jak se u filmu bavím. A tady to bylo na 50% (07.06.2012)

Capote je film, který se na jednu stranu snaží zachytit problematiku autorského díla ve vztahu k etické stránce skutečnosti a zároveň ukazuje neskutečně širokou škálu lidských pocitů a motivací, které je vedou k nejrůznějším činům. Z velké části může za úspěch Philip Seymour Hoffman, jehož herecký výkon se rovná dokonalé studii v níž dokáže i díky drobným hereckým nuancím (pohybů, intonace, mimiky...) vždy přesně zachytit a popsat Capoteho charakter. Ale i scénář je podobně dokonalý. V tomto ohledu jde o nanejvýš komplexní film, kde každá postava je přesně popsána a až přímo učebnicově natočena (v dobrém slova smyslu). (12.10.2008)

Tak dlouho jsem se na tento film těšila a stále mi v hlavě zněl výsek jeho recenze z časopisu Premiere. V níž byla část, kde o výkonu Philipa Seymoura Hoffmana hovořili jako o "ošklivém skrčkovi, ze kterého nebudete moct spustit oči." S vysokým zájmem a očekáváním jsem se začala na onoho ošklivého skrčka dívat. Ovšem po hodině sledování se mi nesnesitelně začaly zavírat oči, takže asi půl hodinu jsem pospávala a jen poslouchala. Ke konci jsem opět nabyla bdělosti, která mi umožnila posledních zhruba dvacet minut před závěrem filmu plně sledovat. Ač jsem možná očekávala lehce kontroverznější dílo, jinak ztvárněné, toto komorní zpracování mě rozhodně nezklamalo. (29.08.2011)

Stejně jako Kingsley, Mirrenová, Crowe, Cotillardová, Foxx atd., dostal i Philip Seymour Hoffman Oscara za zpracování velké osobnosti předešlých let, a určitě zaslouženě! Dokázal vystihnout jeho narcismus a skoro každý jeho pohled vykazoval obrovským způsobem lásku k sobě samému. Takový herecký výkon jsem hodně dlouho neviděl a myslím, že už zase dlouho neuvídím. Jeho style mjsem byl nadšen ještě několik dní potom a stále si připomínal jeho směšný hlas a vystupování. Celkově je to dílo napínavé, skvěle odtočené a výborně napsané. Líbí se mi taky barvy, ta tmavá tomu dává dost silný říz a emoce jsou skoro v každé scéně. Avšak biografické dílo nevypráví o jeho mládí, šplhání na výsluní a skomírání. Hlavně o období, kdy psal Chladnokrevně, a to byly jeho nejtěžší roky života (kromě mládí). Proto vůbec nechápu tuhle nesmyslnou kritiku. A příběh Snídaně u Tiffanyho je jedním z mých nejoblíbenějších, takže jinak než plným počtem hodnotit nemohu! (13.03.2008)

Tohle byl asi (ale jen zatím) životní výkon Philipa Seymoura Hoffmana, který akademici právem ocenili zlatým plešounkem. Opět zahráno tak, jako bychom se dívali na Capoteho samotného. Já jsem absolutně propadla Hoffmanově brilantně vypiplané dikci a gestikulaci. To byl prostě koncert! Hned druhý den jsem letěla do knihovny a na stalo už mi leží "In Cold Blood". A ta kniha je vážně geniální. Filmem jako by Bennett Miller vzdal knize hold. A je to nejen vkusnou režií, za zmínku stojí i krásně smutná kamera, a hlavně hudba - melancholické piano vytváří pozadí pro příběh dvou vrahů, které nelituji, ale dokážu díky Capotemu pochopit, že i jim se dá odpustit. Přestože (či snad právě protože) Capoteho toto odpuštění stálo mnoho bolesti. (01.04.2006)