Návštevníci

Tenhle film se skutečně velmi povedl. Přestože může působit chvílemi trošku trapněji. Nejvtipnější scény jsou pochopitelně uvnitř domu, jako třeba scéna na záchodě, ve vaně, v jídelně a podobně. Nesdílím názor, že by druhý díl za moc nestál. Spíše až ten třetí je jasná nádstavba. Francouzské komedie jsou nám velmi blízké svým hůmorem. Američani by takový typ komedie rozhodně nesvedli. (26.09.2006)

Mám slabosť pre filmy, ktoré sú vybudované na myšlienke cestovania v čase. Preto ma „Návštevníci“ z minulosti ihneď zaujali a navyše výborne pobavili. Skvelá francúzska komédia o dvoch mužoch, čo sa posunuli v čase o takmer tisíc rokov. Dvaja stredovekí zurvalci sa razom ocitnú v našej súčastnosti. Christian Clavier ako pokorný, oddaný zbrojnoš Jacquouille a Jean Reno ako jeho pán, hrdý, udatný rytier Godefroy. Ich hulvátske spôsoby, osobná hygiena a vznešená mluva robia túto fantasy komédiu nezabudnuteľnou. **** (01.04.2011)

No tak mě se to zdálo horší než americkej remake cesta do ameriky, možná to je tim,že jsem ten remake viděl dřív a je to až ne pár výjmek stejný a to dokonce i vtpný scény jsou ve většině případů stejný, jenom trošku jinak zpracovaný a v jiný části děje, ale jinak totéž a to asi přispělo, že se mi to už nezdálo tolik vtipný, i když Cestu do Ameriky jsem taky viděl několikrát a vždyycky jsem se bavil víc než u tohohle. Taky mi připadalo, že v remakeu byl jak Jean Reno, tak i Christian Clavier daleko lepší, vtipnější a celej děj byl mnohem svižnější, tohle se tak nějak vleče do toho nic moc vtip, kterej už jsem buhužel znal a místo Christiany Applegate je tam nějaká hnusná Valérie Lemercier. Celkově je to určitě slabší a hůř zpracovaný (14.07.2005)

Málokterý žánr mě míjí tak jako fantasy v té čisté podobě se středověkými rytíři a meči, což tady vytváří výrazný rámec. Ale ono je to skoro jedno, když se většina filmu po procitnutí dvou postav v současnosti promění v něco úplně jiného a promění se na můj vkus až v příliš divokou frašku. Tak, párkrát jsem se zasmál, byť víckrát jsem spíše trpěl, a humor typu hlodání telefonního sluchátka ve stylu hlodání kostí mi připadal spíše trapný. Svým komediálním talentem mě celkem zaujala Valérie Lermercier (a to i přesto, že mi nebyla moc sympatická a ani příliš hezká) a občas mě Návštěvníky bavilo sledovat z důvodu, že mě zajímalo, kam se děj posune. Ale ani v tomhle směru mě zpracovaní zrovna tolik nedostalo: když už občas došlo na pořádně napínavou část (návštěva tajemné komnaty za krbem s tou ženskou), stejně byla několikrát přerušena scénami odjinud. Sám jsem sice milovníkem francouzských komedií, i když často spíše těch poetičtějších a umělečtějších, ale docela si libuji v komedii v různých podobách. Popravdě jsem očekával cosi trochu víc inteligentního, možná i absurdního, ale tohle mi připadalo jen často (s přibývajícími minutami stále víc) nesnesitelně bláznivé a šílené. A taky zdlouhavé. A některé fantaskní nápady, jako např. získání prstenu z muzea v autě pomocí vyvolání(?) požáru na dálku či následný výbuch spojením dvoch vzlétnuvších prstenů, tu působí svým zpracováním tak nedomyšleně, až jsem měl pocit, že to jen tvůrce jednoho dne napadlo, tak si to prostě zrealizovali, aniž by všechny ty napřirozené fantaskní nápady nějak hlouběji propracovali a dali jim v rámci žánru patřičnou logiku či smysl. No nic, s Poirého tvorbou se zřejmě míjím ještě víc, než jsem si myslel, ač zatím stále vkládám velké naděje do jeho hudebního filmu Mes meilleurs copains (1989), tak uvidíme... [45%] (30.12.2022)

Tohle je klasický případ mého vztahu k některým filmům. Pamatuji si, jak to přišlo do kin, vyvolalo letmé haló a všichni o tom mluvili. Já to, klasicky, neviděl. Pustil jsem si to až po letech, někdy počátkem nového tisíciletí. Ale vůbec nic mi z toho v paměti neutkvělo. Možná proto, že to zase až taková sranda není. Asi dva dobré vtipy na komedii mi přijdou docela málo. Postavově a herecky mě ale příjemně zaujaly Isabelle Nanty (dlouho jsem se navzpomínal, kde jsem ten její obličej už viděl, než mi došlo, že v Amélii a tam i tady je prostě nepřehlédnutelná) a Valérie Lemercier. (14.03.2018)