Purpurové rieky

Největší předností tototo filmu je (samozřejmě kromě scenáře - knižní předlohy) opravdu hustá atmosféra. Dále oba, herecky silní, hlavní protagonisté, jejichž případy se protnou do jedné linie příběhu. Jakýmsi bonusem jsou zábavné rozhovory ve stylu učitel/žák - Reno/Cassel. (01.08.2005)

Režisér Kassovitz zdařile vykresluje temnou atmosféru, Reno s Casselem jsou natolik charismatičtí, že v pohodě utáhnou celý film. Ale že v některých dílčích momentech, respektive celých scénách, je to tak nehorázně vykradené SEVEN, je až trapné. A závěr je vykonstruovaný a plný klišé. Škoda, nebýt toho, šlo by o velice povedený thriller. (04.07.2002)

Purpurové řeky = velké překvapení. Když jsem se rozhodl, že se budu dívat na TV na tento film, nic jsem od něj neočekával. Čekal jsem prostě obyčejný krimi film s mým oblíbeným Jeanem Reno, ale dostalo se mi mnooohem víc. Solidní napětí, zamotaný příběh a zajímavý závěr. To vše mě posadilo na zadek a tak teda 5 hvězdiček. (18.04.2009)

Mysteriózních thrillerů je hodně, ale opravdu hodně málo. Ale zdá se mi, že Francie má dost solidní podklad na to, aby v něm některý takový mohl vzniknout. Purpurové řeky jsou přísným příkladem onoho dokonalého thrilleru, který atmosféru nechá krájet na extra malinké kostičky a nakonec vyvrcholí v relativně rozumné vysvětlení, což se od takových filmů čeká, ale většinou nedodrží, tak jako u dvojky řek. Jednička je jedinečná prostě v tom, že je první a taky jedna z mála těch, které za to stojí. Výborné herecké výkony, slušný spád, zajímavý průběh, vstup do historie. Nic mu nechybí a věřím, že si vždy najde místečko v mé hlavě, pokaždé si vzpomenu na slovo: mysteriózní, protože po shlédnutí už na nic jiného ani nedám dopustit. Purpurové řeky jsou a vždy budou tou nejlepší kriminálkou s historickým a drastickým podkladem, které mám tak rád, a které jsou filmařsky dosti bídné. Vyjma tohoto filmu. --- Na nic nešahej. - No jo. A dejchat můžu? (22.01.2008)

Purpurové řeky je film s přízračnou atmosférou, podbarvenou vynikající hudbou Bruno Coulaise. Škoda, že příběhu na konci prudce dojde dech, stejně tak, jako Casselovu hrdinovi na fakultním stadionu. Renoův komisař Niemans mi svým strachem ze psů připomněl jiného detektiva s fóbií ze slepic...v mnohem lepším mystery Angel Heart. (01.01.2007)