Zamrzlá země

Prý Elita národa; uchlastaný literát, nadržený lupič, zasněná policistka a Manžílek toužící po pomstě. Nad nimi stojí blonďatý Ježíš v čepici a hýbe jejich životy. Realita nikdy nebyla tak drsná, jako nyní. Je to narušení divákovy integrity a mamutí krok do nějaké Vyšší filmové sféry. Puzzle se dají do kupy v okamžiku, kdy si řeknete, že není větší bolesti, než té psychické. V té chvíli dojde k odpalu a ten smete pochybnosti. Je jasný, že se to nelíbí všem, neboť existují jedinci, kteří nevěří na náhody a nedokáží souznit (proto žijí v betonových klecích), ale když si uvědomím, že se to může stát mě, Tobě, pak se zaseknu a kříčím, proč je život někdy tak zkurvený místo!? A hlodá to pořád! Amen. (22.01.2011)

Čirá beznaděj a deprese zfilmovaná do několika dějství v rámci proplétajících se osudů několika lidí a to tak, jak to umí zachytit pravděpodobně pouze severská kinematografie. Stačí pár desítek minut a je jasné, že zde není sebemenší šance na něco byť jen trošku pozitivního. Alkoholismus, drogy, zločin, nešťastné náhody a to vše šikovně namixováno tak, jak to umí pouze sám život, tj. v takovém nešťastném sledu, že si budete na gauči v jednom kuse zoufat. Produkce, neúprosná režisérská dikce, které žene celý film do jasně určené depresivní noty, ale i přesvědčivé obsazení, herecké výkony, počasí a lokace dělají na filmu své kouzlo. Tohle rozhodně nedoporučuji citlivým divákům s větší, než malou dávkou empatie uvnitř... (14.09.2014)

Film sa skladá z menších príbehov niekoľkých jedincov, ktoré sa často prelínajú svojským a hlavne nápaditým spôsobom, pričom všetko do seba krásne zapadá. Rieši sa tu veľa problémov, ktoré trápia našu spoločnosť už veľmi dlho, počnúc alkoholizmom, nezamestnanosťou, končiac kriminalitou a násilím... Bolo úžasné no zároveň aj hrozne depresívne sledovať ako môže kartami osudu zamiešať napr. taká falošná bankovka, alebo ako môže zvnútra rodinu rozložiť smrť jedného z partnerov a pod. Dramatický náboj tu miestami ide až na hranu a po celý čas zo snímku sála chlad a bezútešnosť. Zaujímavé, že aj keď sú všetky scénky emočne vypäté, pár krát sa dalo zasmiať (v mojom prípade hlavne scénky s vysavačom), ale bol to taký horko-trpký smiech, pretože následne prišlo vždy niečo také, pri čom úsmev hneď zamrzol na perách. Jednoducho, ide o jednu veľkú depresiu - veľký dramatický klenot z Fínska (v poslednom čase to už prestáva byť prekvapením) a ja sa vôbec nečudujem, že je v tej krajine toľko samovrážd. Paha maa je dramatická a atmosferická lahôdka, pri ktorej sa ochladíte aj o niekoľko stupňov. (11.08.2014)

"Efekt motýlích křídel tak trochu jinak": tohle propojování osudů těmi zdánlivými náhodami je pro mě skutečně vždy filmovým počinem naprosto bezkonkurečním a na jeho začátku musel stát někdo, kdo je vážně dobrý. Spojit scénáristicky či již v samotném námětu osudy lidí více generací, sociálních poměrů a dostat je skoro všechny na stejný level taky nebylo zajisté bez nějakého přemýšlivého mozku. Takže, snímek si rozhodně nepouštějte, když nebudete moci usnout, to už pak totiž neusnete vůbec. Ledaže byste se chtěli přesvědčit, že se jiní mohou mít ještě hůř. Další obrovskou výhodou je ta samozřejmost, s jakou tu herci hrají, jakoby jim prostředí bylo téměř vlastní a vás to nenechá na pochybách. V neposlední řadě obdivuji oddělené sekvence, které vás šoupnou v ději a donutí vás přemýšlet nad tou či onou ještě trochu v jiném světle, než se celý snímek nese. Já nemohu jinak. (04.08.2011)

Neuvěřitelně pozérská sociální depka, která má tendence vršit katastrofy do té míry, až se z tragédie stává fraška. Inspirace Tolstým i celková snaha proniknout pod povrch sociální mizérie zůstávají jen vyumělkovaným tvůrčím gestem - sice režijně dobře zvládnutým, ale místy až úsměvně přearanžovaným. Bude to znít nefér, ale Louhimies by si měl pustit Mraky odtáhly a podívat se, jak se dá podobný žánr dělat čistě, bez rádoby-naturalistického machrování a krkolomného přehánění. A pak by si měl znovu pustit Magnólii a nakoukat, jak že se to má s možností ignorovat v podobném filmu náhodu, absurditu a konstrukt a vydávat ho za sociální realismus "s přidanou vypravěčskou hodnotou". Navrch by se ještě poučil, že pokud splétám osudy několika postav, měl bych to dělat důsledně a méně utilitaristicky. Na "citlivého humanistu" se režisér a scenárista chová až překvapivě cynicky, když některé postavy jednorázově zneužívá pro svůj bohulibý záměr ukázat zlý a nehostinný svět okraje. Obdobný případ jako česká Poupata, film, který je tak zakoukaný do mizérie svých postav, že mu uniká všechno okolo. Bohužel právě to okolo je nejpodstatnější. (23.03.2013)