Ztracená jednotka

Tahounem tohoto válečného dramatu je pro mě bez diskuze Anthony Quinn, velmi lehce a rychle jsem uvěřila, že by ti jeho chlapi za ním šli kamkoli, tj. z Indočíny do Alžírska. Dnešníma očima se sice jedná o diskutabilní záležitosti, nicméně snímek stojí za to vidět, nabízí různé úhly pohledu na dění, nejednoznačnost postav a přiblížení konfliktů až nepříjemně reálně. (15.11.2020)

Tvrdí paragáni operující na ose Indočína - Francie - Alžír a mezi nimi přituhující mikrosouboj idealistického mladíčka Delona a jeho ctižádostivého velitele, co je „baskický křupan“ v podání mexicko-irského Američana. Na můj vkus zbytečně moc střílení na úkor potencionálně zajímavých postav, poslední scéna s nápisy na ulici naprosto všeříkající.. Člověka vzhledem ke koloniálním debaklům země galského kohouta napadá, jestli kombinovaný pocit viny a ponížení nestojí i za „daladierskými“ telefonáty z Elysejského paláce, při kterých se na druhém konci linky v úvodu ozývá: „Dobrý den, dovolali jste se do Kremlu. Pro hovor v ruském jazyce stiskněte jedničku. Pro hovor v anglickém jazyce stiskněte dvojku. Pro hovor ve francouzském..“ Píp. „Chcete mluvit s Vladimirem Putinem? Stiskněte jedničku. Chcete mluvit s jeho dvojníkem? Stiskněte dvojku.“ Píp. „Jestli si to ty, Emmanueli, pro tarif neomezeného volání stiskni jedničku..“ (06.06.2022)

Hoci sa jedná o americký film, pripomínal mi viac európsku kinematografiu. Nielen zasadením, ale hlavne spracovaním. Obe vojny - či už v Indočíne alebo v Alžírsku mi neprišli ktoviako zaujímavé, to už skôr vyvíjajúce sa vzťahy medzi dôstojníkmi. Americký pohľad však asi prinášal nestranný pohľad. Quinn herecky nesklamal, ostatní skôr štandart. Film nie je vyslovene zlý, ale veľmi veľmi dlhý. (19.01.2019)

Anthony Quinn, mladinký Alain Delon a Claudia Cardinale a spoustu dalších v bojích o Indočínu ať již na straně jedné či druhé. Z tohoto konfliktu žádný jiný válečný film neznám a exteriéry byly skvělé. Jen se běžte pánové střílet o kousek dál od toho pozůstatku antického chrámu, stačil na to už zub času.Každopádně Alžír už není součástí Francie:-) (16.12.2014)

,,Jsou jen dva druhy vojáků, ti co bojují a ti ostatní'' . FB považuji za zlo, nicméně občas do něj kouknu kvůli pár zajímavým skupinám a jedna filmová mne navedla na tuto výpravnou  lahůdku. Tento film vznikl jen 4 roky po vyhlášení nezávislosti Alžírska. Je logické, že je americký, protože nejeden Francouz to bral jako těžkou prohru. Poválečný čas to byla éra obnovy a nového budování, ale také éra dekolonizací. A tam také někde započal ten bordel co teď ve staré Evropě je. Ono se totiž jaksi předpokládalo, že si původní držitelé té či oné kolonie udrží vliv, obchodní vazby atd... Nejen, že se tak leckde nestalo, ale z některých zemí se díky jiným importovaným ideologiím staly státy dokonce nepřátelské. Často si za to kolonisté mohli sami tím, jak se v těch zemích chovali k místním. Je ale třeba vzít v potaz i nepopulární myšlenku, že některé země ještě nedospěly k bodu aby si tam místní vládli sami. Hladomory, zhroucené ekonomiky, masakry, etnické války... To vše jsme už v bývalých koloniích zažili. Teď se nám zvolna začíná kolonizovat Evropa což pro Francii platí dvojnásob. jak jeden moudrý člověk řekl... Integrujeme, integrujeme a najednou, koukám jako blázen, jsme integrováni ! Ztracená jednotka si nese rysy klasického válečného šedesátkového filmu. Ale není to taková ta klasická kapslíkovka s výbuchy a výskoky do kotoulů. Tady je válečná akce velmi dobře zpracována. Díky době natáčení znalec ve filmu ocení i válečnou dobovou techniku v podobě Jeeepů, náklaďáků Studebaker a Chevrolet či štábní Dodge... Alžírská zápletka i s jejich hrdiny je tam trochu navíc, ale divák si to v té době žádal - nějakou tu romantickou linku. Quinn v roli velitele výsadkářů super i mladý Delon. Jeho jiný postoj chápu jen z pozice historika, kterým byl. Muselo se to v něm dost třískat. Drsnej paragán co poslouchá rozkazy a znalec mnoha podobných scénářů z historie... Claudia moc jako Alžířanka nevypadala, ale budiž. Jak Indočína, tak Alžír byla dost drsná místa. Kdo o tom něco ví, dá mi jistě za pravdu. Vojáci to měli těžké. Bojovali za Francii jíž ty země byli součástí a těžko chápali, že místní je tam nechtějí. Nejednou proti sobě stáli bojovníci, kteří spolu bojovali v jedné jednotce proti Němcům za druhé světové. Co se týče zvěrstev na obou stranách, nemusí se oba konflikty oproti druhé světové za nic stydět. Kdyby to osamostatnění a prolitá krev všech alespoň vedlo k nějakému lepšímu vývoji... Vietnam je komunistický stát s diktaturou jedné strany a Alžírsko, nemít ropu a plyn tak by na tom bylo jako zbytek Afriky (o semeništi islámu ani nemluvě...)  Dávám za 4 hvězdy na paragánský baret! Velká spokojenost! * * * * (18.07.2021)