Môj najlepší priateľ

Dost neuvěřitelná pohádka o tom, jak chuďas k prvotřídní argentinské doze přišel. Pes byl pečlivě opečováván a de facto vycvičen jak k obraně, tak na výstavy, a ačkoliv byl dlouhá léta nesocializován, všechno zvládnul na jedničku, a to hned týden po změně majitele. Výstavu buď filmově pěkně odflákli, nebo takhle pofidérním způsobem v Argentině běžně probíhá (viz knírač v postroji), což ani v jednom případě není lichotivá situace. Ani ve druhé půlce mě film nepřesvědčil, že jde především o psa. Hlavní hrdina měl navíc po celou dobu v ksichtě jakousi křeč, kterou jsem nezvládla identifikovat ani jako úsměv, ani jako jakýkoliv jiný pojmenovatelný výraz. Podtrženo shrnuto... mohlo to být o dost lepší. (25.07.2011)

Juan nemá zrovna snadný život. Po padesátce bez práce, bez vlastního rodinného zázemí. Přesto mu z dobrácké tváře úsměv téměř nikdy nezmizí a vždycky rád podá druhému pomocnou ruku. Když jednou dostane za odměnu „značkového“ výstavního psa, vypadá to nejprve jako další přítěž a starost. Ale s takovým zvířetem se dají vydělat i slušné peníze, pokud to člověk umí a taky se s pejskem lépe navazují kontakty s lidmi. Juanovi tak skýtá naděje na slušnější život. Nevíme, jak to nakonec všechno dopadne, ale právě o té naději, která člověku zbývá, pokud to nevzdá, o té film je. Viděno v rámci Challenge Tour 2015:30 dní se světovou kinematografií. (02.04.2015)

Tenhle fim je pro pejskaře... A to ještě spíše pro ty, co mají rádi tyhle obrovské potvory, jimž se vyhýbám na sto honů... Chovatelé psů, ti, kteří umí pochopit psí duši, to mají s tímhle filmem snazší, mně moc neřekl. Jen to, jak to má všude těžké člověk po padesátce, který těžko nachází své uplatnění; a ještě k tomu takový dobrák jako Juan, který neumí být falešný, je neprůbojný, neumí si život zařídit k prospěchu svému. Snadno pak narazí na chytráky,, jakým byl protřelý žvanil Walter. Ještěže se ten pes nakonec šťastně pomiloval. Děj je chudý, scénář průměrný... U Juana Villegase vynikla především jeho mimika, tvář prozrazovala velkou dobrotu a čistotu srdce. To byl největší klad filmu. (20.07.2014)

"NAŠE ZEMĚ SICE ZA NIC NESTOJÍ, ALE PSY MÁME SKVĚLÉ" A nejen psy, ale i filmy máte skvělé! To byla taková krása......seňor Juan si musel získat srdce každého, kdo toto viděl a já se těším, až si to užiji napodruhé, protože jsem půlku filmu trnul a obával se, co zlého se nakonec mu a jeho bílému kamarádovi stane. Tak moc si mě ten dobrosrdečný človíček získal, že špatný konec bych asi nerozdýchal :-) Stejně tak jeho čtyřnohý přítel to odehrál skvěle a jeho flegmatismus vůči psím seňoritas....k nezaplacení :-)))) Nádherný, člověčí film co odsejpá pomalu a klidně, ale dokáže vyvolat silné a hluboké emoce! Další Argentinská perla za kterou jsem moc a moc rád :-) (29.03.2015)

Hlavní hrdina je takový bezelstný dobrák, na kterého se zákonitě musí přilepit lidé, kteří se ho snaží využít. Proto jsem očekával nelítostný konec, kdy on skončí pod mostem pronásledován mnoha dluhy a drsnými vymahači a jeho zvířecí kamarád jako obět nelegálních psích zápasů. Proto jsem neměl ani sílu film dokoukat a hledal zde na webu trochu pozitivních zpráv dalším vývoji děje. To, co jsem si přečetl mne trochu uklidnilo a zbytek filmu jsem zvládl a nelitoval toho. Jednoduchý a příjemný snímek s trochu jiným stylem stavby příběhu, než na jaký jsme poslední léta zvyklí. (04.02.2015)