Réžia:
Vlasta JanečkováScenár:
Helena SýkorováKamera:
Věra ŠtinglováHudba:
Vadim PetrovHrajú:
Lukáš Vaculík, Veronika Jeníková, Jana Paulová, Jiřina Bohdalová, Věra Galatíková, Petr Štěpánek, Stella Májová, Lubomír Kostelka, Vít Pešina, Jana BermanováObsahy(1)
Na královských dvorech panují různé zvyklosti. V tom našem království připisovali ohromnou důležitost velkému nosu. Když se totiž „urodil“ zrovna na princově obličeji, rozhodla se celá královská rodina považovat velký nos za znak krásy a vznešenosti. Když se chtěl princ (L. Vaculík) oženit, paní královna (V. Galatíková) vybírala adeptky mezi nejnosatějšími princeznami. Princ se však zamiloval zrovna do té, co měla nosík docela malý. V této pohádce podle F. Hrubína ale nejde zdaleka jen o krásu. Na frak tu dostane princova domýšlivost a potrestána za své kousky bude i mladá čarodějka (V. Jeníková), která se chtěla stát princovou ženou a princeznu Liběnu (J. Paulová) začarovala… (Česká televize)
(viac)Recenzie (27)
Průměrná, možná malinko lepší než průměrná zábavná krátká pohádka v rozumných kulisách. Naštěstí to mělo rozumnou minutovou stopáž, takže příběh o víle, která se chtěla stát princeznou a pomáhala si čarodějnými cukrátky, nezačal nudit dřív než skončil. Nic objevného, ale na nedělní poobědovou siestu dobré. ()
Pohádka, která obsahuje mnoho atributů, které se mi v pohádkách vždycky líbily. Pěkné kostýmy, portréty herců (jak dlouho jsem věřila, že ty obrazy jsou opravdu portréty princezen, princů, králů ...), čelenky a perlové ozdoby do vlasů a v neposlední řadě bonbóny v plechové krabičce. Ono v pohádkách je to vždycky rozdané tak, že nakonec prince dostane ta hodná, uvědomělá občanka, ale jak by člověk neměl pochopení pro tu vychytralou dívčinu, která je mnohem zábavnější? ()
Identické s pohádkou O princi Bečkovi. Princi s pořádným frňákem se celý královský dvůr přizpůsobí a nosatost se stane módou. Jenže pak se zamiluje do princezny, která má nosík ordinérní. A do toho se jedna víla rozhodne, že by radši byla královnou a za pomoci kouzelných cukrátek promění princeznu Liběnu v muškát. V obou pohádkách mají antagonistky alespoň trochu ctižádosti, obávám se, že princezna Liběna mi připadá dost mdlá. Nu ale proti gustu... ()
taková ta klasická studiovka pro nedělní dopoledne. Bohdalová hraje vlastně dobrou čarodějnici, nazvat to kmotřičkou vílou je opravdu neotřelé (ono už vůbec to spojení, víla a kmotřička - může vlastně víla zestárnout?). Vlasta Janečková si do pohádky opět propašovala manžela, tentokrát v roli malíře, propojujícího příběhové linie. Ale to jeho jméno, Brandlík, to má být jako malý Brandl? ()
Knižní verzi mám rád, tam tak nějak ta namyšlenost, prozření a poselství o tom, že nemáme namyšleně soudit druhé, když mají jiné názory, skvěle působí. Tady si pro sebe nejprve vše krade Veronika Jeníková coby vdavek chtivá divoženka, přičemž Paulová si hraje na cudnou a cudně se usmívající holčičku, což jí popravdě jde asi podobně jako kdyby Hrubešová hrála jeptišku, a Vaculík je standardně vykulený. ()
Reklama