Réžia:
Josef HenkeScenár:
Roman RážKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Emil ViklickýHrajú:
Eduard Cupák, Jana Hlaváčová, Taťjana Medvecká, Jiří Schmitzer, Antonín Molčík, Otakar Brousek ml., Stanislav Zindulka, Václav Vydra nejml., Bořivoj Navrátil, Viola Zinková, Jan Teplý st. (viac)Obsahy(1)
Dvoudílná televizní inscenace. Ve zvláštní hlavní roli je tu dům, střecha nad hlavami rodiny, na jaře krásně prosvětlený zahradou plnou narcisů, které se tak dobře prodávají. Hlavně proto je matka pěstuje. A pro dobrý zisk zase otec vyrábí podomácku křesla. Dříve pracoval v továrně na nábytek, teď se ta jeho zručnost a činorodost hodí. Peníze budou děti potřebovat, aby si splnily své sny. A přece otec té rodiny jednou řekl: "Nejlepší pro člověka asi je, když po něčem moc touží - a níkdy to nedostane". (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (21)
Kvalitní televizní inscenace. Celý život zažívám, jak moje matka přesně ví, co je pro mne nejlepší a co bych měla dělat a jak je zklamaná, že to nedělám. Jako máma dvou dětí chápu i tu druhou rovinu - jako rodič chci, aby moje děti byly šťastné a vím, že jejich život za ně žít nemůžu. Musím jim nechat svobodu, i když jim třeba jejich rozhodnutí nepřinesou štěstí. Přesně o tom je Narcisový dům. Excelentní výkon Eduarda Cupáka. Ráda si přečtu i knihu. Podle stejnojmenné knihy Romana Ráže, scénář Roman Ráž ()
Zvlaštní tv inscenace se zvláštní atmosférou. A konečně již na sklonku života obrovský Eduard. ()
Dvojdílné televizní drama o vypjatém soužití dvou generací rodin pod jednou střechou, ale také o manipulaci, porušených principech a nepřijatelných kompromisech.Tomu všemu vévodí skvělé herecké výkony všech zúčastněných. Paní Hlaváčová, pan Cupák, paní Medvecká a pan Schmitzer svými plnokrevnými výkony dokazují, že v jejich hereckém rejstříku, se až teprve v devadesátých letech objevila příležitost na obohacení rolí, které jim nebyly až tak vlastní. Hráli tak, jak jsem od nich nebyl zvyklí, a byli naprosto precizní. A přitom to zvládli na omezeném prostoru, protože mnoho lokací se v inscenaci nevystřídalo. Většinou navštívíme interiér domu a jeho blízké okolí anebo symbolický prodej narcis u hřbitovní zdi. A narciskami všechno začalo a také skončilo. Jen je škoda, že už tak precizní nebyl režijní přístup, který poměrně necitlivým, hlavně rychlým posunem děje vpřed, připravil diváka o dokonalý prožitek, když zbylo na divákovi, aby si některé sekvence jen dotvářel nebo domýšlel. Prostoru bylo dost, takže nevím, proč právě byl zvolen tento přístup. To však neubírá na tom, že v rámci televizní tvorby, jde o zajímavý počin. 60% ()
Rozhodně nebylo nezbytné, aby tato inscenace měla dva díly, Henke ji klidně mohl sestříhat a učinit z ní 90 minutovou záležitost. Zbytné byly též veškeré postavy mimo ústřední čtveřici. Jenže práce hlavních čtyř herců byla natolik svědomitá a poctivá, že nemohu dát méně než 4 hvězdičky. Neboť se jim i přes určitou občasnou chvilkovou nemohoucnost scénáře podařilo vytvořit velice zajímavou atmosféru. ()
Vztahy mezi rodiči a jejich potomky bývají klíčovým katalyzátorem každého společného soužití dvou generací a ne vždy se jedná o zdárnou symbiózu. Nevděčnost, pohrdlivost, psychická nevyzrálost nebo naopak přílišná sebevědomost tvoří nejčastější příčiny rodinných rozchodů. Spisovatel a scénárista Roman Ráž se prý kdysi setkal s mužem, který utrácel celoživotní úspory. Jako trest. Trest, který uložil sám sobě a svému dospělému dítěti. Nedokázalo naplnit jeho plány. Dospělé dítě šlo úplně jinou, svou cestou. Otec byl zklamán, nešťastný. A připadal si zrazený. Ráž pak zpracoval tento příběh nejprve do podoby románu, který vyvolal řadu otázek, vzbudil pozornost a čtenářský zájem, později jako scénář dvoudílné televizní inscenace. Vedle Jany Hlaváčové, Taťány Medvecké a Jiřího Schmitzera budí patřičnou úctu i respekt mimořádná herecká kreace Eduarda Cupáka, který v postavě starostlivého otce, budujícího pevné zázemí pro svou jedinou dceru, odhaluje až tragikomickou polohu svého hereckého rejstříku. Nalézat více porozumění, naslouchat jeden druhému, snažit se pochopit a dokázat odpouštět. Takové je poselství tohoto televizního příběhu o dětech a dospělých. ()
Nápad upozornit na odcizení mezi nejbližšími je hodně zajímavé a silné téma, ale zpracování je polovičaté, takže ani skvělé herecké sestavě jsem ztvárnění nevěřil. Zbytečné je rozmělnění do dvou částí. Charakteristika je načrtnuta, ale postavy se v krátkém časovém sledu (vnučka Martinka je cca tříletá) zásadně mění - Ota (J. Schmitzer) alkoholik se promění v abstinenta, ale ve druhém díle znovu vyvádí. Na jedné straně zobrazeno vydírání, hraničící až s domácím násilím, ale na druhé straně nedořešeno, takže postavy umírají, případně myslí na sebevraždu (dcera Marie - T. Medvecká při pohledu na rozbitou vázu; opilý Ota v garáži; matka Marie - J. Hlaváčová předpokládám, že nepřežila "škobrtnutí") bez ladu a skladu. Závěr nechtěně působí komicky, navíc když členem požárního sboru je bodrý soused a když Marie (Medvecká) v kočárku místo své dcery veze basu piv... Výprava připomíná 90. léta pouze výzdobou vinného sklípku nebo sekačkou na trávu. Jinak působí tak na začátek 80. let. Kdo je vinen? Obyvatelé domu, nebo dům? ()
Vůbec jsem nepochopil, proč se dcera (Medvecká) chová k rodičům jako největší svinská sukuba, aniž by k tomu přitom měla minimální důvod. Místo toho žije se Schmitzerem, kterej je největší mužská svině, nemlich vožralá, což Medvecký nevadí a miluje ho jako Julie Romea. Z této absolutně vykonstruované pozice vyplývají všechny dramatický zvraty filmu, takže ho nemůžu považovat za povedenej, ani kdybych stokrát chtěl (a kvůli Cupákoj a Hlaváčový bych fakt rád). 40% ()
Poctivá televizní práce, natočená tak nějak postaru, jak se to dělávalo před rokem 89. Nadstandardní vztahová studie s excelentní dvojicí Cupák-Hlaváčová. Dva díly jsou ale zbytečné, protože díky tomu to má i pár hluchých míst a ve druhém díle i něco málo psychopatických scén, celkově ale zakončeno nevšední a solidně vygradovanou pointou. A v přemrštěné stopáži začne bejt i otravná hudba, která je jinak skvělá. ()
Dost ponuré. ()
Převážně se natáčelo v Říčanech u Prahy, v mém rodném městě. Po místech, kde se pohybovali herci se také velmi často procházím nebo jimi alespoň projíždím autem. Atmosféra tohoto příběhu byla taková těžkopádná až možná divná. Rodinné vztahy jsou komlikované. Nejlepší výkon předvedla Taťjana Medvecká, i když mě její Marie přiváděla k šílenství. Její chování bych dlouho nevydržela a musela bych ji profackovat. Ale to by nebylo zřejmě to správné řešení celé situace. Mě ta mladá žena přišla jako psychicky nemocná nebo byla přinejmenším hrozně labilní. nechápu, proč s tím Otou vlastně byla. To dělala všechno jako rodičům na truc? Protože jinak si její konání nedokážu vysvětlit. Nicméně, jsem jí do hlavy neviděla. To by museli posoudit jiní. ()
Excelentní drama o tom, jak jeden člověk dokáže zničit celou rodinu. Charaktery osob jsou tak civilní a uvěřitelné, až kolikrát zamrazí. Hlavně po herecké stránce nelze absolutně nic vytknout. Smekám a tleskám. Velmi zvláštní je i hudba Emila Viklického. Parádní dvoudílná inscenace, která patří k tomu nejlepšímu, co kdy Československá televize vytvořila. ()
Je to špatně napsané a těžko uvěřitelné,a Cupák špatný až běda... ()
Depresivní televizní film plný emocí a velmi dobrých hereckých výkonů v příběhu o tom, že splnění snu nepřinese vždy očekávané štěstí. Zobrazené rodinné konflikty se zdají být těžko uvěřitelné svou netolerancí a tvrdostí ve vztazích mezi rodiči a jejich milovanou dcerou, ale jen do té doby než v tisku najdeme zprávu, jak žena zabila své dítě, či vnuk pobodal svou babičku. Životní realita je mnohdy ještě horší než ukazuje tento snímek. ()
Medvecka jako hodne husta kravka. Vlstne se tady uplne vsechny hlavni postavy chovaji jako dementi. Depresivni podivana. ()
Skvela inscenace s vybornymi hereckými vykony(obvzlaste Schmitzer) o nelehkem osudu jedne rodiny.Musim ale rict ze se me otvirala kudla v kapse kdyz sem sledoval chování Medvecké jako dcery ke svym rodičum.Střískal bych ju do fialova a pakovala by se pod most potvora jedna. ()
Perfektní psycho dramatická mini série o soužití dcery s milujícími rodiči. Ve filmu je skvěle vystižená atmosféra a tlak, kterým působí nejprve rodiče na dceru, aby se dobře vdala, ovšem vzápětí po té se situace rapidně obrátí proti nim. Některé scény jsou vyloženě depresivní. Nálady se zde střídají, jako sinusoida dle toho, jaká strana ustoupí a přistoupí na požadavky té druhé. Některé rozhovory svou protivností a vzájemnou či jednostrannou nepříjemností dokáží vyvolat okamžité pocity antipatie a emocionální chuť rozdávat facky! Film ani tak nenabízí přiklonění se k jedné ze stran, nebo hledání pravdy, jako spíš varování před špatnou volbou partnera a přístupu k výchově vlastního dítěte. Je to námět na hledání toho, co bylo špatně a co zapříčinilo vygradování celé situace. Co by milující rodiče neudělali pro své dítě a co by dítě bylo ochotné udělat pro rodiče, které ho milují? ()
"Co je ti milejší? Narcisy nebo já?" ()
Špatný scénář, nezvládnutá, roztahaná inscenace. Hvězdičky jen za ty (jindy) výborné herce. ()
Taky bych to asi nedělila do dvou dílů, ale to není podstatný. Druhý díl o hodně dramatičtější než první. Jednoduchý příběh, jakých se denně všude odehráva spousta. Život obyčejných lidí, jakých kolem nás žijí statisíce. Ale to, co tady předvedly čtyři hlavní postavy, doslova bere dech. Tragická role maminky v podání Janičky Hlaváčové, to už je její standard, čili vysoký nadstandard. Ješitnej tatínek Edy Cupáka v kondici, jak ho máme rádi. Ruka mě svědila pokaždé, když marnotratná dceruška Taťjany Medvecké vyjela po Hlaváčové (a že to bylo mockrát!). Lhostejnej, neohroženej hajzlík Jiří Schmitzer si podle poťouchlého úsměvu musel svého despotického ožralu hezky užívat. Třešeň z tohto povedeného psychologického narcisového dortu sráží pouze takový žádný konec, který si nezasloužil ani příběh, ani postavy, a už vůbec ne herci. ()
Tatjana Medvecká předvedla tak výborný výkon, že kdybych ji potkal, tak jí nafackuju!!!! :-) ()