Dúhenka

Blažena Mikšíková Dúhenkou navazuje na tradici příběhů K. J. Erbena a B. Němcové, takže se pohádkovost, v níž se prolíná lidský svět s říší nadpřirozených bytostí, dostavuje zcela přirozeně. Filmové zpracování přináší, co slibuje: poetičnost i dramatičnost. Příjemným překvapením jsou herecké výkony i odpovídající hudební doprovod (Peter Zagar), pěkná výprava, jednoduše česko-slovenská spolupráce se vyplatila. I když jsou v příběhu patrné motivy z jiných pohádek, tak zápletka týkající se vody působí nápaditě, originálně; neotřelé pojmenování postav (Rosenka, dcera Dúhenky). (04.04.2010)

Slováci tyhle typy pohádek umějí. Hned mi to připomnělo Perinbabu. Živelné pohádky. Příběhy o vládcích živlů. Podobných pohádek bylo natočeno hned několik. Nemusím ani uvádět, jsou vypsány ve sloupečku vedle Podobné. A zrovna Perinbaba či Dešťová víla se mi líbily víc. Celkově ty dešťové pohádky vypadají trochu jedna jako druhá. Duhová panna nijak zvlášť nevyniká. A to ani obsazením, hudbou, exteriéry či příběhem jako takovým. (01.10.2020)

Krásná archetypální iniciační pohádka, jak se na správnou pohádku sluší. Krásná výprava, skvělí herci. Hektičtější duši možná chybí poněku razantnější vyjádření střetů dvou světů a hlavně toho vyvrcholení (ledabyle odplivnuté "jste volní" působilo poněkud odbytě a rozpačitě, ale mě to celkem vyhovovalo, příběh plynul skoro medittivně jako když plyne voda v potoce a to má taky hodně do sebe. Nechápu moc to nízké hodnocení, asi se lidem nechtělo nořit se do významových hlubin archetypálních situací, které přivádějí hrdiny (a také diváka samotného) k rozličným prozřením a pochopením, vhledům a nevšedním pohledům do vlastní duše. Ale proto správné pohádky existují, aby tohle dělaly, ne aby jenom povrchně bavily nudící se diváctvo. Je pravda, že ony stěžejní okamžiky těch prozření tato pohádka nepředvedla příliš polopaticky a zřetelně, ale někdy je možná lepší jenom náznak... (10.01.2018)

Na začátek vánoční pohádkové série to nebylo nejhorší, ale úvod je mnohem lepší než zápletka a rozuzlení. Pohádka se na úkor plynulosti děje příliš zamotá do svých vlastních pravidel. Tím myslím různé úkoly, které musí postavy splnit.. méně by zkrátka bylo více. Chvílemi jsem bohužel přemýšlel i o přepnutí na jiný kanál. (23.12.2012)

Jejda, to bylo hloupé. Tak nejdřív nás příběh navnadí na jakousi zvláštní říši, kde nesmějí mít děti, a my sledujeme dramatický příběh, jak dívka zanechá dítě v lese se slibem, že se pro něj vrátí - abychom pak několik desítek minut netušili, co se s dítětem stalo a na konci, když mladík zjistí, že je člověk, ani nepátrá po rodičích a mamince, a dokonce vůbec netušíme, co a proč se dělo v tom nějakém vedlejším království a proč teda nesměli mít ty děti. Tahle linie je prostě upozaděna před půlhodinovou milostnou romancí vyjeveného krále s bývalou pornohvězdou (aspoň tak tedy vypadá)... kde nastupují další nelogičnosti. Třeba kluk ve skalách si myslí, že není člověk, ale nikdy mu nedošlo, že on stárne a Duha nikoliv? A proč pořád Duze vyká, když si myslí, že je to jeho ségra? A když zjistí, čí je princezna dcera, ani ho nenapadne nic o incestu a tak? Protože fakt, že je člověk a není Duhy brácha, se dozví až na konci příběhu. Princezna jinak potřebovala ohnout přes koleno, král neměl co hrát, byl nijaký a neakční, a tak jedině zaujme pár dovedných triků, jeden pohled do výstřihu (nic moc) a lokace. (09.11.2017)