Mortal Kombat

Pro mě je MK (I-IV) a vždy bude srdcovka na které jsem na PC (286/386) vyrůstal a samozřejmě pak první film :) Čekal jsem to trochu jiné, udělali to úplně jinak než tu béčkovou klasiku, turnaje jsem se nedočkal, což mě trošku mrzelo. Vizuálně fakt pěkné, boje docela fajn, když nepočítám toho Gora. Chyběla tam trošku šťáva z toho předešlého a hlavně legendární hudební doprovod, casting docela OK, jen si nejsem jistý Raidenem. Uvidíme zdali bude pokračování. (23.04.2021)

Na původní MK mám asi jako většina nostalgický vzpomínky. Nebudeme si nic nalhávat. MK z roku 1995 nebyl zrovna ukázkou dobré filmařiny ale bavilo to. To co nabízí novej MK tak z toho se mi popravdě chtělo blejt. Víc by se k filmu hodil název Mortal Komat. Asi to nebudu dál rozmazávat protože víceméně souhlasím s komentářem uživatele Corpsegrinder. (14.02.2022)

Pár dobrých záběrů, které se primárně týkají akčních scén, výborné fatality, které přímo ctí herní předlohu a famózní triky. Pak už to jde jenom dolů. Z postav je zajímavý vlastně je duel Sub Zero vs Scorpion, sem tam na diváka mrkne Kano s nějakou tou hláškou a Sonya s kopancem, zbytek nestojí za řeč. Legendární Liu Kang a lord Raiden z původního filmu jsou tady akorát tak pro srandu králíkům a Mortal Kombat bez turnaje jako takového - to je tuplovaná divočina. Zkrátit, přestříhat, pak možná. (25.04.2021)

Původně jsem chtěl hlavně jásat nad tím, jak velký skok je to od obecně adorovaného guilty pleasure z dílny Paula W.S. Andersona, které už před nějakou dobou smutně zestárlo. Jenže čím déle nad tím přemýšlím, tím víc mi dochází, jak bych byl nefér. Tehdy se totiž tvůrci inspirovali jen dvojicí her, ve kterých se řešil turnaj a jenom turnaj. Od té doby ale uplynulo nejen více než čtvrt století, ale hlavně se vyrojila slušná řádka kombatích her, ve kterých se mytologie vydala do nejrůznějších vrcholů, pádů, přešlapů, nových klání, restartů těch starých i třeba dobrodružství nové generace. A z takové hromádky se nejen lépe vybírá staronový směr, ale lépe variují motivace postav. Na mém nadšení to ale nic nemění, protože se ke slovu konečně dostává i můj oblíbený Kung Lao, scénář se opatrně inspiruje v nových i starých časech, krásně pomrkává i v detailech a nebýt prostřední třetina trochu náladově roztříštěná a zbytečně příběhově skromná, nebylo by snad co vyčítat. Na jedničku funguje dokonce i takový Kano, kterého jsem přitom nikdy nemusel, soubojů je tolik, aby se pořád něco dělo a zároveň se nikdy nepřeklopily do stereotypu a zbývá si jen odškrtávat oblíbené fatality nebo obrázky, které si každý fanoušek musel vysnít. U perfektně načasovaného "Get over here!" mi bez legrace přiletěla husina úplně všude. Snad těmhle nadšencům vyjde plán na slibovanou trilogii, protože postavy i jednotlivé události mají rozmístěné naprosto přesně. (26.04.2021)

Mám neodbytný pocit, že nový Mortal Kombat vznikl hlavně za účelem naplno se zavděčit těm hardcore fandům hry, kteří chtěli ze všeho nejvíce na plátně vidět svoje milované fatality a s nimi spojené cheesy hlášky (Kano Wins, Flawless Victory). Je hezké stanovit si cílovku a oceňuju i snahu (minimálně tu lišit se co nejvíce od Andersonovy verze a být blíže předloze), ale nebýt úvodní scény s přesným Sanadou a sympaticky hovadského Kana, který jako jediný ani na chvilku nesere mramor, nebylo by moc o co stát. Proti novému hrdinovi vlastně nic moc nemám, zato třeba hyperpatetický prcek Liu Kang je až nechtěně směšný a zdejší Shang Tsung nesahá nezapomenutelnému záporáckému ksichtu C.-H. Tagawy ani po kotníky, stejně jako nový (zcela zaměnitelný) Lord Raiden Christopheru Lambertovi. Souboje nejsou špatné, ale vzhledem k tomu, že právě ty by měly být tím největším lákadlem, mě vlastně nijak zvlášť nenadchly. Přitom SubZera hraje Joe Taslim, jeden z nejschopnějších současných řezníků (viz Zátah, Rychle a zběsile 6, seriál Bojovník). Největší problém ale je, že je to celé tak nějak divně poskládané a skoro nikdy to vyloženě nestrhne (na to by tam Sanada asi musel být v jednom kuse, což ani omylem není). Nevadí mi, že je to brak, který se tváří možná až moc vážně. Spíš to, že to není tak cool, stylové, efektní a zábavné, jak bych si přál (ze všech těch fatalit mi navíc opravdu dobrá přišla jen jedna). Andersonova verze je sice možná ještě hloupější, v jednotlivostech i celku však má své zvláštní guilty pleasure kouzlo, kvůli němuž si ji dokážu užít i po skoro třiceti letech od jejího vzniku. Řečeno klausovštinou: "Je to taková nevýhra." 50 % (26.04.2021)