Pánu učiteľovi z lásky

V dobách své slávy si nikdo příliš nelámal hlavu, je-li film naivní. Sydney Poitier na vrcholu slávy podal překrásný výkon, který dojímal diváky k slzám a dojímá i po letech. Krása a dokonalost příběhu se však paradoxně stala příčinou polemik o deziluzi a naivitě a já se bez mučení postavím na tento břeh. Obávám se totiž, že by takovou bandu fracků nezkrotil ani Igor Hnízdo, i kdyby měl místo rákosky halmu od lopaty! (13.06.2008)

Nádherný výkon pana Poitera, která táhne celou třídu grázlů a gaunerů nahoru a dokáže tak uchopit správným kantorským způsobem mentalitu a vůli mladých lidí.Silná osobnost je tady žádoucí, stejně jako kantorské schopnosti.Ve své době odvaha.A to jak co se týče fabule, tak černošského učitele.Já to viděl taky hrozně dávno, ale hodnotím vysoko.Včerejší film Mezi řádky je jen slabý odvar. (09.08.2010)

Pozitivní konstruktivní satira na téma zkažená mládež. Spratci před padesáti léty byli koukám naprosto stejní a spratkyně naprsato taky, prostě sprosté děti s natrčenou bradou, nagelovanými vlasy a protřelostí Bambiho. Potud nemám "s láskou" spor, věřit , že spratek touží dospět a býti zaujat a přesvědčen, se jistě dá, ale už hůře, že i v množném čísle na jednom místě a ve stejném čase. Naivní představa. Na druhou stranu, i když to nefunguje, pořád se to musí zkoušet, to maj pane učitel pravdu. Vždyť jsou to pořád jenom děti. A Poitierův viks je vážně charismatický! (06.03.2015)

Film, který nefrustruje, nemůže potěšit. Zobrazení kladů a pozitiv, která se v životě rovněž vyskytují, je podezřelé samo o sobě. I zdánlivá střízlivost může být někdy dětinskou pošetilostí. Život je totiž čas od času potvora a non fiction největší tvůrce. Tím méně vadí, narodí-li se dílo, které si tak trochu k tomu pomáhá. Podle Kazantzakisových volně vyložených slov je umění lež, která je pravdivější než život. Zhruba takto na své první diváky působil tento film. Součástí tohoto zjevení byl i Poitier, první autentický černoch na stříbrném plátně, zbavený všech možných mindráků a právě proto tak trochu zvláštní barvou své pleti. Ne ovšem v tomto filmu, kde krok za krokem prolamuje bariéry, na kterých si vylámalo zuby tolik jeho předchůdců. Výborná režie skvěle skloubená s tímto mimořádným americkým hercem, který dokonalostí svého výkonu vyvolává představu, že hraje sama sebe, činí z nepravděpodobného reálné. V mém povědomí - a je zřejmé, že na to nejsem sám - se jedná o jeden z mezníků v dějinách hraného filmu. Mezníků nadčasových a v plném slova smyslu klasických. (07.08.2008)

Dost slabý odvar Džungle před tabulí, který navíc místy působí jako prachsprostá tematická vykrádačka. Odhlédnu-li od charakterové hyperbolizace a přehnané sentimentality, které sice dost nudí, ale jsou pro splnění moralizujícího účelu zcela na místě, zůstává mi na place opravdu skvělý Sidney Poitier a jeho filmový protivník Christian Roberts, díky kterým jsem v polovině neusnula. Průměrný, zapomněníhodný snímek jehož 85% opravdu nechápu. (27.09.2009)