Ararat

Škoda námětu. O arménské genocidě se toho nenatočilo tolik, aby nebyla škoda, když se promrhá příležitost. Autoři své sdělení natolik zkomplikovali, že se pro nepřehlednost stalo téměř nesrozumitelné. Někde v půlce jsem podlehl nutkání netrápit se tím, jak to vlastně myslí - výsledku to v mých očích nepomohlo. (15.12.2013)

Vytkl bych snad až přílišnou scénáristickou vykonstruovanost filmu, vše do sebe tak perfektně zapadá, že film nakonec působí až poněkud akademicky odtažitě a chladně. Na druhou stranu se Egoyanovi podařilo najít myslím velmi vhodné zpracování tématu arménské genocidy, kterou nahlíží hned z několika pohledů časových – současnost, nedávná minulost (osud Raffiho otce), genocida roku 1915 a život po ní (americký exil Arshila Gorkého); a osobních – přímí pamětníci, potomci pamětníků (režisér Saroyan), současní Arméni již dávno narození v exilu, Kanaďané nebo dokonce poloviční Turek žijící v Kanadě. Tak se Egoyanovi podařilo zobrazit nejen události vyhlazení Arménů ve východním Turecku ale i jejich dopad a recepci v současnosti. Téma by šlo jistě zpracovat i jako patetický historický velkofilm – jak se o to ostatně pokouší ve filmu režisér Edward Saroyan – ale myslím, že by to nepůsobilo o moc lépe než nevěrohodně namalovaný Ararat na pozadí městečka Van, z kterého ho ve skutečnosti nelze spatřit. PS Autor "oficiálního textu distributora" film zřejmě opravdu neviděl. (29.04.2012)

Snímek, který dává vědět o zapomínané genocidě, se kterou je těžké se vypořádat bez vypořádání Turků, o současném nazírání na toto a související témata, o víře, s níž je otřásáno. Vážím si autorových ambicí, ale byl bych skutečně radši, kdyby natočil prostě jen silný film, tahle látka si to jistě zasluhuje. (24.05.2011)

Film odehrávající se na mnoha podlažích, přičemž my můžeme vidět děj pouze na jedné, dle libovůle režiséra. Teď už by sem mohlo přidat další patro, třeba s názvem Nagorno-Karabakh. Ten, kdo ostejně jako já louskal v mládí werfelovky, včetně 40 dní Musa Dagh, se už sotva kdy zbaví jejich vlivu. Netřeba polemizovat o tom, co bylo a nebylo, ale o tom co je a není v Ergoyanově filmu. - A kdo si navíc přečte scénu z knihy Ivo Andriće Most přes Drinu, jak se správně naráží na kůl, bude pravděpodobně zbaven všech "tureckých" iluzí. (07.10.2023)

Atom Egoyan je frajer, pretože dokáže do svojich umeleckých filmov, ktoré vidí v kine tak málo divákov, získať herecké hviezdy a legendy. Atom Egoyan je frajer, pretože dokáže aj pri takejto závažnej látke, akou genocída arménskeho národa bezpochyby je, použiť menej frekventovanú metódu filmu vo filme, pri ktorom sa dokáže divák tak nechať strhnúť silou zobrazovaného natáčaného filmu, že zabudne, že vlastne sleduje fikciu vo fikcii, ktorá je potom realitou filmu. Greenwood pôsobí v úlohe amerického lekára tak ochranne, že by som aj veril v záchranu celej oblasti, ak by nebola vyvraždená. Plummer ako múdry dedko, ktorý pochopí situáciu dokáže dojať rovnako, ako dokážu brutálne zábery genocídy vyvolať des. No a Elias Koteas v dvojúlohe herca a svojej filmovej postavy predstavuje turecký prístup k veci, ktorý sa dá pochopiť, ale až pri jeho konfrontácii s arménskym štábom a mladým Aniným synom pochopíme zmysel historickej pamäte. (10.01.2014)