Skřivánčí dvůr

Je to film svým výsledným dojmem hodně krutý. Tím větší patří můj obdiv tvůrcům filmu světoznámých italských režisérů bratrů Tavianiových, že se pustili do díla, které nemělo záruku masové tržby. Při hodnocení tohoto filmu beru v úvahu, že jde o historicky potvrzený fakt. A jedna malá výtka k některým scenám, kde jsou Arméni líčeni či zobrazeni jako ovce, které se alespoň trochu nebránily, chybí věrohodnost. Tolik můj názor, který ve mně film vyvolal. Jinak jde o opravdu drsný obraz dávné minulosti, který je řemeslně natočen. (10.07.2010)

Nechápu zdejší příliš nízké hodnocení, myslím si, že film se povedl. Nebyl sice režírován nápaditě, ale přesto poctivě, komornější zpracování se k snímku hodilo, neboť nejde o zobrazení arménské genocidy ve stylu Schindlerova seznamu, ale v podstatě o rodinný příběh. Svým upůsobem bych ho srovnal se Zwickovým Odporem, který byl též nejsilnější v komorních scénách. Jediná výtka směřuje ke scénáři, např. milostný příběh zabírající první čtvrtinu filmu byl naprosto zbytečný. Postavy však byly zdařilé, přesné pro příběh, kde i ne zcela dobří lidé byli schopnbi velkých činů a ti nejlaskavější se mohli stát katy. Výstižně ukazuje, jak růst nacionalismuv 19. století mohl vést až k rozhodnutí o nutnosti vyhladit celou národnostní menšinu, scény z masakru na Skřivánčím dvoře i z "pochodu smrti" jsou působivé. Z herců je třeba vyzdvihnout Paz Vegovou, která s bravurou celý film utáhla. Z dalších Tchékyho Karya v roli charismatického otce rodiny Arama, Mohammeda Bakriho v roli žebráka, který se pokoušel odčinit zlo, které něchtěně spoluzpůsobil, Arsinée Khanjian jako rozhodnou a inteligentní Aramova manželku a v pasti chyceného tureckého vojáka v podání Mortize Bleibtreu. Zpočátku mi jako Turek nesedl André Dusollier, ale nakonec odvedl svůj standardní kvalitní výkon a rozporuplnou postavu skvěle polidštil. (08.06.2011)

Líbilo se mi to, ale od "Florealu" je vlastně každý další film bratří Tavianiových pro mne zklamáním, přestože závažná sdělení z jejich snímků nevyprchala. Těžko starým mužům zazlívat, že mi jejich tvroba začíná splývat s televizními příběhy, ale "Skřivánčí dvůr", kde politické a společenské rozmnělňují patosem a důrazem na melodramatické, a kde postrádám jejich typickou poetiku a autorský vnos, má k opravdovému diváckému prožitku daleko.70% (12.10.2010)

Mám ráda bratry Taviani a jejich pohled na svět. Do tohoto filmu bylo věru těžké vnést více poezie, protože téma a jednotlivé epizody jsou drastické skrz naskrz. Člověk má pocit, že v té době vůbec neexistovala láska, všechny pokusy o ni, vypadají vlastně jako touha zachránit si holý život. Největší projev lásky a oddanosti je nakonec stětí hlavy milované ženě. Film je i o tom, jak se lidé mění, když jim zavelí zdatný ideolog a vůdce. Jak těžké je uniknout z davu zfanatizovaných vlastenců. I o tom, jak zrada blízkých může v člověku probudit svědomí a statečnost, jakou by nikdy nečekal. Nejvíce se mi líbila právě rozporuplná postava žebráka Nazima (Mohammed Bakri), škoda, že nebyla propracovaná ještě trochu více, protože právě v něm tu poezii vidím. Pak by to bylo za plný počet. Po shlédnutí filmu znovu, zvyšuji hodnocení na maximum. Na úžasnou roli a její ztvárnění Moritzem Bleibtreuem jsem původně zapomněla. (08.06.2011)

Bratři Tavianiovi tentokrát o poznání méně poetičtí, jejich rukopis bych ve "Skřivánčím dvoře" téměř nepoznal, ale k nosnému a závažnému tématu arménské genocidy se vyjadřují stejně nekompromisně, jak to dokázali kdykoliv dříve, když se pohybovali na půdě italské minulosti. Paz Vega samozřejmě potěší, pro mne je ovšem rozhodující, že tento snímek připomíná období, které by někteří naši současníci z dějin nejraději vymazali a když už nelze genocidu páchanou Turky v období 1. světové války zejména na Arménech (ale i na Řecích a dalších netureckých menšinách) popřít, snaží se ji alespoň nehorázným způsobem zlehčovat (viz například - bohužel - Louis de Berniéres a jeho román "Ptáci bez křídel"). (28.06.2010)