Grandmother
Réžia:
František ČápKamera:
Karel DeglHudba:
Jiří Julius FialaHrajú:
Terezie Brzková, Světla Svozilová, Karel Třešňák, Nataša Tanská, Jiří Papež, Jan Krchňavý, Jitka Dušková, Dagmar Appelová, Marie Glázrová, Nora Cifková (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Múdrosť a láskavosť skúseností v adaptácii najslávnejšieho českého literárneho diela. V dobe okupácie vznikla najúspešnejšia adaptácia najčítanejšieho románu v Čechách, obrazy z vidieckeho života, inšpirované spomienkami spisovateľky Boženy Němcovej na vlastné detstvo. (RTVS)
Recenzie (150)
"Šťastná to žena!" ()
Opravdová Babička... ()
Atmosféra tehdejšího venkova je vynikající, stejně jako představitelka babičky, Terezie Brzková. Za mě je to ale tak všechno. Druhá polovina o poznání slabší. Jsem velmi zvědavý na srovnání se známější, jednou tak delší verzí z roku 1971. ()
Vadila mi jen strašidelně namalovaná obočí hereček ve venkovských rolích. Ale jinak krásný film. Pozoruju na svých dětech, jak s každou generací mizí spoustu vědomostí o běžném životě starších lidí. Proto tvůrci v r. 1940 měli nesrovnatelně reálnější představu o starém venkovu a zachytili ji pro nás. Ještě dodám, že film je většinou o životě žen, což by mě jinak asi nebavilo, ale toto je nádhera. Tohle dílo vyžaduje úplnou pozornost a diváka za ni odmění. Na konec ještě poznámka k paní Glázrové: její paní kněžna je nadpozemská ve všech ohledech. ()
Ještě dnes vzpomínám, jak jsem v rámci školní návštěvy kina někdy ve druhé třídě základky hltal v bouři pobíhající Viktorku... Nezapomenutelné. Co na tom, že babička asi nebyla zrovna tak úžasně jemná a moudrá ženština, jakou představovala skvělá Terezie Brzková, tohle prostě člověk nemůže hodnotit podle měřítek reálného stavu, literárního zpracování a konečné filmové produkce. Obdivuhodné je už jen to, že film byl natočen v roce 1940, tohle se tedy okupantům přece jen trochu vymklo. ()
,,Ale vždyť není žádný hastrman, tatínek to povídal.“ Babička od doby svého vzniku hodně zestárla. Samotná babička je sympatická, ale totéž nemohu říci o dětech, které vypadají jako malí psychopati, o Viktorce, která by mě uřknula raz dva, nebo o Hortenzii, která hraje jako dřevo. Příběh samotný je průměrný, nic jiného jsem od Babičky ani nečekal. Sem tam se ale objevují kratší či delší úseky nudy. K tomu nepomáhá ani černobílý obraz. Prostě Babička mě příliš nepotěšila. ()
Brzková byla v roli babičky prostě k nakousnutí. 🥰 Jinak kdyby Glázrová měla všude takové přestrojení jako tady, tak bych ji považovala za velice noblesní slečnu a co se týče Štěpničkové, tak ta byla v roli mentálně postižené Viktorky dokonalá. Zahrála to naprosto přirozeně. Akorát se mi moc nelíbí že v knihách a časopisech vyvyšují Natašu Tánskou která kromě toho že nebyla moc pěkná, tak ani neměla pro herectví žádný přínos. ()
Vždycky se na tuto Babičku ráda podívám. Terezie Brzková je ve všech rolích výrazově stejná, přesto vždycky autentická. Všechny role babiček ji velmi sedí. Třeba její Barbora Hlavsová je přímo famózní. Štěpničkovou v roli Viktorky podle mě ovšem předčila Libuše Geprtová ve zpracování z roku 1971. Člověk se neubrání srovnání. ()
Nejlepší filmová podoba Babičky... | 12/2009 ()
Po vystřízlivění z nepřeberné řady braků linoucí se na nás z televize musím doplnit komentář a přehodnotit hvězdičky. Dnes klasické dílo je velmi dobře natočené, Terezie Brzková je zde excelentní, člověk má zase pocit že herci dělají svoji práci. ten film má duši. ()
Postava babičky je ve filmu přesně vystižena tak jak jsem si ji představoval. Klasika od Boženy Němcové kterou by každý měl vidět...zejména v této době. ()
Asi se tato verze skutečně více blíží knize, nepopírám to, knihu jsem nečetl. Ovšem právě pro absenci knižního srovnání můžu porovnat obě verze Babičky, které jsem viděl. Tu z roku dvacet jedna asi už nikdy vysílat nebudou. Barunka a Babička je mi více sympatičtější právě v mladší a barevnější verzi. U Barunky je to ještě pochopitelnější, když ji hraje úžasná Libuše Šafránková, která se mimochodem narodila až třináct let po natočení tohoto filmu. Naopak Viktorka se více povedla zde. Ve verzi z roku sedmdesát jedna je to doslova blázen. Tady ji stvárnili jako opravdovou nešťastnici docela poeticky. Ovšem v mladší verze se zaměřuje spíše na vykreslení vztahu mezi Babičkou a Barunkou, což zde chybí. Pouze Babička v závěru na Barunku čeká. A také se mi nelíbí poněkud useknutý konec. ()
Jakkoliv je z dnešního pohledu zpracování naivní a úsměvné, myslím že je to zpracování, se kterým by i Božena Němcová byla spokojena. Jakkoliv některé herecké výkony působí úsměvně (především Leopold s jeho nabubřelostí poskoka, který má uniformu), jsou zde na druhou stranu výkony dokonalé (babička a Viktorka). Některé věty jsou pak nadčasové (Lidé zpanštěli a staré poctivé české zvyky jim nevoní). Za mne nejlepší zpracováním, kde práci herců, scénáristy a režiséra doplňuje kamera a také černobílé zpracování. Své kouzlo má nepochybně i to, že zpracování ze 40. let jaksi odpovídá mé představě o "tehdy, za časů babičky" více, než zpracování pozdější. ()
Na dobu svého vzniku nepochybně úžasný počin, který posílil národní hrdost českého lidu v kontextu české literatury. Expresivní herecké výrazy už patří k době. Většina filmů z té doby proto dnešnímu divákovi má jenom málo co říci. Babička je nepochybně výjimkou. ()
Nudne zpracovani nudneho ( i kdyz klasickeho ) romanu. ()
Dival sem se na to na stedry den pri baleni darku a byl sem prijemne prekvapen. Mnohem lepsi nez barevna verze. ()
Mě tohle veledílo prostě nic neříká. Babka přijede na venkov a všichni jsou z toho udělaný a to je všechno. Já jsem z toho až zíval a to mám jako jednu z maturitních otázek (Božena Němcová - Babička). :( ()
Babička je lepší, Barunka zase horší, ale toto zpracování se dá trochu věrnější knize. Hodnocení: 65 % ()
Vždy s dojetím. Vždy s pokorou. Vždy s nostalgií. Tak takhle vidím babičku já. A děkuji Františku Čápovi, že se mu podařilo tak překrásné dílo. A děkuji hercům, protože navždy bude černý myslivec Gustavem Nezvalem aViktorka Jiřinkou Štěpničkovou a babička bude Terezií Brzkovou a Marie Glázrová bude hraběnkou..... :-)) ()
Podle mě nejlepší zpracování Babičky. To, že je film černobílý mu dodává jakési starodávné kouzlo, které má celý příběh už v knižním zpracování. ()