Babička

Jakkoliv je z dnešního pohledu zpracování naivní a úsměvné, myslím že je to zpracování, se kterým by i  Božena Němcová byla spokojena. Jakkoliv některé herecké výkony působí úsměvně (především Leopold s jeho nabubřelostí poskoka, který má uniformu), jsou zde na druhou stranu výkony dokonalé (babička a Viktorka). Některé věty jsou pak nadčasové (Lidé zpanštěli a staré poctivé české zvyky jim nevoní). Za mne nejlepší zpracováním, kde práci herců, scénáristy a režiséra doplňuje kamera a také černobílé zpracování. Své kouzlo má nepochybně i to, že zpracování ze 40. let jaksi odpovídá mé představě o "tehdy, za časů babičky" více, než zpracování pozdější. (21.07.2022)

Dobře natočený film, který se věrně drží slavné předlohy, které se stává je lepším ve chvíli, kdy si divák uvědomí, v jaké době vznikl a pozná, komu patří poslední Barunčina replika ve filmu. Hereckému ansámblu vévodí dokonalá Brzková, nejlepší představitelka Babičky široko daleko, moudrá, hodná, pečlivá. (29.01.2010)

Literární předloha je zabijákem sexuálních představ, film šel ještě dál a semenné váčky mně rázem prudce vyschly. Coby špatný hospodář opravdu neskáču pro každé pírko skrz výlohu venkovské Jednoty, dokonce nezametám ani dvorek, nauka o hospodářských zvířatech mě fakt nikdy plně nepohltila a kynologem kvůli Sultánovi a Tyrlovi jsem se také nikdy nestal. Babičku jsem kdysi vlastnil v salátovém vydání, pár stránek chybělo, některé dokonce padly za oběť bujarému období, kdy jsem nad ránem neopouštěl toaletu po následcích míchaných nápojů. Ovšem Božka Němcová to své proslulé dílo sepsala barvitě, což se do téhle verze nepřeneslo. Mechanický sled scének mě těžce iritoval, tudíž rozhodně více ocením pozdější Moskalykovo režijní uchopení. Tuhle černobílou nudu nebylo tak těžké překonat. Moskalyk do toho vložil cit, dramatický falus i zdatné herecké představitele. Brzková s Tánskou jsou až moc ve svém hereckém projevu svázané a zatížené proslulým knižním fasciklem, což se pozdější barevné verzi podařilo odbourat. Čáp je ve své režii neskutečně (dokumentaristicky) popisný. Raději si dám odlehčenou verzi s Líbou Šafránkovou, tahle mě (sexuálně a divácky) neuspokojila. 4/10 (07.12.2019)

Asi se tato verze skutečně více blíží knize, nepopírám to, knihu jsem nečetl. Ovšem právě pro absenci knižního srovnání můžu porovnat obě verze Babičky, které jsem viděl. Tu z roku dvacet jedna asi už nikdy vysílat nebudou. Barunka a Babička je mi více sympatičtější právě v mladší a barevnější verzi. U Barunky je to ještě pochopitelnější, když ji hraje úžasná Libuše Šafránková, která se mimochodem narodila až třináct let po natočení tohoto filmu. Naopak Viktorka se více povedla zde. Ve verzi z roku sedmdesát jedna je to doslova blázen. Tady ji stvárnili jako opravdovou nešťastnici docela poeticky. Ovšem v mladší verze se zaměřuje spíše na vykreslení vztahu mezi Babičkou a Barunkou, což zde chybí. Pouze Babička v závěru na Barunku čeká. A také se mi nelíbí poněkud useknutý konec. (13.07.2020)

Tato filmová adaptace všeobecně váženého a uctívaného díla české obrozené vlastenkyně Boženy Němcové je výstižná ve svém přenosu poselství ducha. Skoro si lze sáhnout na vlastenecké uvědomění a národní hrdost, která v tradicích venkova obsahuje kořeny národa. Vzhledem k době vzniku literárního díla je vlastenecká nóta pochopitelnou a přirozenou součástí knihy a v souvislosti s dobou vzniku filmové adaptace je tento ráz ještě zvýrazněn. Spolu s národním uvědoměním je v díle patrná také stopa obdivu ke spravedlivé a laskavé moudrosti prostých a pevných základů české svébytnosti. Tento pozoruhodný faktor měl dodávat důvěru a hrdost českému národu v područí germánské rozpínavosti. Hlavní postavou je předobraz prostého, moudrého a láskyplného vlastenectví v podobě babičky (dobrá Terezie Brzková). Požívá vzácné společenské úcty a svým osobním příkladem i upřímnou a citlivou radou je vzorem lidského chování pro její blízké i širší veřejnost. Výraznou postavou je aristokratická představitelka kraje a přívětivá paní kněžna (zajímavá Marie Glázrová) ve velkorysé dobrosrdečnosti ke své schovance i prostému lidu. Další velmi pozoruhodnou ženskou postavou je životem na psychice ve věčnosti poznamenaná Viktorka (dobrá Jiřina Štěpničková) v baladě lásky a bolesti antických rozměrů. Z rodiny babičky se musí uvést babiččina starostlivá dcera Terezka Prošková (Světla Svozilová), Terezčina nejstarší a naslouchající dcera Barunka (zajímavá Nataša Tanská), Barunčin otec Jan Prošek (Karel Třešňák) a Barunčina mladší sestra Adélka (Jitka Dušková, jako starší Dagmar Appelová). Z dalších rolí: osudový muž s uhrančivým pohledem a černý myslivec rakouské armády (zajímavý Gustav Nezval), z odloučenosti lásky nešťastná kněžnina schovanka a komtesa Hortenzie (půvabná Nora Cifková), bodrý vypravěč a myslivec (příjemný Jaroslav Průcha), rázná i dobrotivá mlynářka (sympatická Marie Blažková), díky babičce lidskou důstojnost si zachovající nový pomocník na statku a kočkožrout Kudrna (Vladimír Řepa), či veselá kopa a přátelský mlynář (příjemný Theodor Pištěk). I přes své tragické okamžiky je Babička optimistickým dílem, které se s nadějí dívá na pokračování českého národního uvědomění se zdravou dávkou hrdosti a lidskosti. (17.11.2016)