Yamato: Loď smrti

Styl filmu, jakým byl natočen, mě velmi vyhovoval. Není to film o krvi, masakrech a velkolepých scénách, ale film o lidských osudech. Klasicky hraný film, ze kterého je z největší části složen, je doplněn skutečnými dobovými dokumentárními záběry. Samotný příběh je ještě rozdělen na samotný hraný film a na vzpomínkové vyprávění starého rybáře během plavby na rybářské lodi do míst potopení Yamata. (21.06.2012)

Yamato - film o superlodi, na ktery jsem se uprimne tesil a taky jsem se tim konecne dostal k filmu z obdobi 2. svetovy valky, ktery neni o americanech. No a Japonci jsou mistri v prehaneni - efekty se nemuzou se zapadem rovnat ani nahodou. V momente vybuchu uz jsou vsichni predem od krve a davkovani je jak z koupele Cachticky pani, ale dalo se to prezit. Je to pesimisticky, vsichni tam jeci, breci a umrou a docela me to i bavilo. Film k 60-i letymu vyroci svrzeni atomovych bomb rozhodne neurazi. (24.12.2016)

Jsem fascinován bitevní lodí Yamato, její velikostí, silou, vybavením a oddaností námořníků. Na tehdejší dobu neměla konkurenci a i na dnešní poměry by to byl nelehký soupeř. Nicméně zrovna provedení tohoto japonského filmu mě moc nebere. Dokument, který jsem viděl nedávno byl lepší. Vyprávěl jen fakta a ne tu zbytečnou omáčku okolo... 45% (16.01.2013)

Bitevní loď Yamato je pro Japíky stejný fenomén jako pro Němce Bismarck či Tirpitz... Ze snímku je vidět, že byl určen spíše japonskému divákovi a na západního diváka občas působí typicky asijsky uřvaně a sentimentálně. Český dabing byl jedním slovem strašný, obzvláště v případech, kdy se čeští dabéři snažili češtinu komolit do typicky japonských výkřiků. To působilo až vyloženě srandovně. V původním dubbingu to bylo opoznání lepší. Ve filmu sledujeme vzpomínání starého muže nad místem, kde se Yamato potopil. Vrací se zpět do časů války, kdy byl mladým námořníkem na tomto ocelovém kolosu. Ve snímku se správně objeví i pro japonskou armádu typické trestání přestupků bitím (což se týkalo i výcviku). Máme možno sledovat i poslední akci této bitevní lodě, kterou císařská admiralita poslala na sebevražednou misi s cílem zastavit americké invazní svazy blížící se k ostrovům. Yamato byl sám, bez leteckého krytí a tak se stal snadným soustem Avengerů, Helldiverů a dalších palubních torpédových a střemhlavých bombardérů amerického námořnictva. Spejenecké letectvo ke konci války vládlo obloze a osamocený kolos i s bateriemi protileteckých děl a kulometů neměl valnou šanci neustálé nalétávající vlny přežít.. Poslední okamžiky lodi jsou fakt masakrem. Bohužel mi občas připadalo, že některé sekvence nalétávajících letadel se opakovaly a párkrát jsem si všiml, že američtí námořníci a piloti měli šikmé oči... Celkově se na to koukat dalo, ale snímek bude zajímat spíše milovníci válečných filmů a historie války v Pacifiku... Yamato je dle mého názoru tak z dalších japonských filmů, které brnkají na strunu národní hrdosti a bez ohledu na to, že Japonsko bylo neskutečně krutým agresorem v celé Asii, vyzdvihujíc tak chrabrost a statečnost svých námořníků... A s tím mám trochu problém. * * * (04.05.2012)

Yamato zřejmě v srdcích Japonců zaujímá význačné místo. Snad jako poslední symbol jejich nepochybné válečné moci, která s potopením té přerostlé plovoucí baterie vzala zasvé. Ve sci-fi filmech bývá rekonstruována, vybavena paprskomety a kosmickými motory a vyráží vstříc mimozemským nepřátelům. Japonsko opět povstává... +++++ Yamato: loď smrti je ovšem prachobyčejná nostalgická vzpomínka na hrdinné vojáky, jejich kolektivního, nezlomného ducha, soudržnost, odhodlání, hrdost a hlasivky. Zkrátka vojáky i císařské poddané s vlastnostmi, které jim umožnily soužit sebe a znepřátelené národy o poznání déle ve zjevně prohrané válce. Film zoufale se snažící nalézt smysl v oběti tisíců lidí. Snad by v mysli Japonce utrpěla památka padlých, kdyby jejich boj označil za marný, zbytečný, bezdůvodný. Japonské mentalitě v tomto směru patrně nikdy neporozumím. Posedlost nalezením smyslu otravuje dialogy frázovitým, patetizujícím mudrováním, vzájemným, až hysterickým ujišťováním se, že stojí za to zemřit, pro Japonsko a budoucnost. Pravda, hovoří se i o nutnosti žít, ale je zjevné, že film nepředpokládá, že slušně žít by mohli i ti, kteří nejsou připraveni zemřít. +++++ Filmový štáb si sice dal práci se sestavením poměrně velkých kusů interiérů i exteriérů lodi, ale při jejím ničení je již nedokázal užít k ničemu lepčímu, než nabízejícímu se přeřvávání štěkajících protiletadlových kanónů, občasnému upadnutí, průletu letadla a stříkající krvi. Ve vší úctě k mrtvým, tenhle film je tak zbytečný jako jejich oběť a nepomáhá ani snaha nalézt linku k současnosti skrze dceru jednoho přeživšího. Naopak, ta všechno ještě zhoršuje. (09.09.2014)