Ima, ai ni jukimasu

Měl jsem nutkání zhlédnout tento snímek ještě jednou a opět musím přiznat, že jsem prvně lehce podhodnotil. Ono zkrátka k plnému docenění je třeba nakoukat těch asijských filmů alespoň stovku či dvě, pak lze teprve posuzovat kvalitu zodpovědně. Opravdu hezký, milý a poetický příběh, krásná prostředí (včetně rozpadlého domu v lese), příjemné klidné pokoukání, zábavné, romantické a dojemné, Takeuchi Yûko jako Mio moc moc půvabná a romantická, hezky zahrané a v povedeném závěru vše pěkně vysvětlené :-) Hudba mi na první zhlédnutí nepřišla dost výrazná, ale na to druhé už soudím opačně - je sice většinou hodně nevýrazná, ale k tématu a scénám nádherně sedí a příjemně pohladí na duši stejně tak jako celý snímek. (21.03.2015)

Keď poriadna romantika, tak z ázijskej filmovej tvorby, a tento japonský príbeh potvrdil, že tomuto žánru budú americké filmy len veľmi ťažko konkurovať. A zároveň som rád, že v jú-es-ej nemajú obdobie dažďov, pretože je tu aspoň menšia šanca na remake. Jemný, senzitívny a dojímavý príbeh, s ohromnou dávkou dokonale prepracovaných útokov na city diváka, po ktorom som sa aj ja úplne rozplynul. Najmä druhá polovica je neskutočná, záver možno trošku viac roztiahnutý, našiel som dve miesta, v ktorých mohol skončiť a mal by som z neho lepší dojem, ale ako celok bol naozaj takmer dokonalý, trojica hercov bola perfektne zosúladená, hudba dodávala filmu tú správnu atmosféru, scenár inteligentný, dojem impozantný. 85%. (13.09.2009)

Naprostý opak k japonským šílenostem je citlivé a svým způsobem roztomilé drama Ima, ai ni yukimasu. Fantaskní rovina s navrácením zemřelé manželky a matky působí velice tajuplně a svěže, zejména i díky lesním exteriérům, které ještě více podtrhují už tak melancholické, ale nikterak prázdné vyznění. Podobně příjemní jsou i herci, zejména ten prcek a Shido, který hází jeden přehnaně nesmělý výraz za druhým. Škoda té násilné pointy na konci. (06.02.2009)

Přirovnání, které k tomuhle filmu teď použiju, by se možná mohlo zdát některým uživatelům poněkud mimo, ale pokusím se to objasnit. Ima, ai ni yukimasu bych totiž přirovnal k Zelené míli. Ne, žádný John Coffey, problémy s močením ani lidi ve vězení tady sice nejsou, ale má to z mého úhlu pohledu společné dvě pro mě docela podstatné věci: oba jsou to filmy ždímající slzy a oba obsahují nějaký fantasy prvek. Je sice fakt, že se mi ještě nikdy nepovedlo u filmu brečet (dobře, pokud teda nepočítáme v nějakých třech letech sledování Míši Kuličky, kde jsem vždycky hrozně probrečel to, když Míša ztratil maminku), ale že bych byl úplné dřevo, to zase ne. Film u mě dovede vyvolat lecjaké emoce, takže bych netvrdil, že na mě dojáky nemají žádný účinek. Pokud film opravdu má čím ty moje emoce vydolovat, pak se tomu ždímání nijak nebráním. A fantasy se nebráním naprosto vůbec, protože to je jeden z mých nejoblíbenějších žánrů jak na literárním, tak i filmovém poli. Jenže teď se dostáváme k tomu, co u mě prostě nefunguje: kombinace fantasy a dojáku. Pokud ze mě má film opravdu vyždímat příjemně emoce, pak by na mě měl vytasit nějaký uvěřitelný, reálný příběh, který bych mohl klidně prožít i já. A to právě jak v Zelené míli, tak i u tohoto filmu k mé smůle neplatí. Zelená míle se mi pětihvězdičkově líbila jen do té doby, než začal John rozsvěcovat světla, vypouštět hejna jakýchsi much z úst a dělat podobné šílenosti, do toho ještě myši s nezdravě vysokým věkem... ne, to jsem opravdu nepřekousnul a na konci měl co dělat, abych tomu dal stěží 4*. Tento film je v tomhle smyslu mnohem umírněnější a onen fantasy prvek v dojáku mi až tolik nevadil, ale stejně mi to nedovolilo dát plný počet. Herci jsou sice fajn, hudba též, onen tíživý pocit z toho, že už víte, jak to skončí... ano, je to všechno moc pěkné, ale zkrátka mě to nedostalo na kolena stoprocentně. A že by to ve mně zanechalo nějak zvlášť silný otisk jako ostatní "realistické" dojáky à la Titanic, to prostě nemůžu říct. V tomto případě jsem zkrátka hodně subjektivní a dávám solidní 4*, přestože jinak zásadních chyb neshledávám. Ano, zdejší hodnocení je podle mě zasloužené a film bych druhým rozhodně doporučil, ale k těm pětihvězdičkářům se zde prostě připojit nemůžu. (15.07.2012)

Jak vysvětlit malému dítěti, že smrt maminky není jeho vina? Že kdyby nezlobilo a uklízelo si pokoj, mělo dobré známky a dojídalo večeři, nic by to nezměnilo na faktu, že je pryč.., že odešla na svou vlastní hvězdu. Snad jedině kdyby se stal zázrak a maminka se s kapkami deště, jak slíbila, na šest týdnů vrátila zpět do srdcí a životů svých blízkých.. Japonské romance jsou žánrově tak čisté, že člověku ke konci nezbyde nic jiného než uronit slzu a pousmát se nad tím, jak ho dokážou emocionálně zničit. Be With You, před časem nejčtenější román, loňský kasovní trhák japonských kin, je pohlazení po duši. Nemá žádnou monumentální hudbu, jen pečlivé vybrnkávání.., žádné dechberoucí exteriéry, scény průhledné skrz naskrz nic, co by očividně hrálo na efekt. Má ale plno nápadů a otevřené srdce, díky kterému se úchvatně povedly převést na plátno. Nedám na svou Koreu dopustit, ale filmy jako je Sekai no chushin de, ai wo sakebu i jako Ima, ai ni yukimasu aaaach. Jednoho až zamrzí, že život není film.. (16.07.2005)