Ima, ai ni jukimasu

Mne raz tie azijske romantaky rozorvu srdce :) Neuveritelne cistym sposobom nakrutena rodinna romanca odprostena od vsetkych rusivych elementov (samoucelny humor, zbytocne postavy, eroticke sceny) ktore z neazijskych romanci (resp mam na mysli tie americke:) robia tuctove frasky. Tento pribeh vam dovoli ho prezit hadam na tej najvyssej, najcitlivejsej rovine, ktora vas jednoducho odzbroji a vy sa pristihnete uz v prvej polhodine ze vam z nejakeho zvlastneho dovodu zviera hrdlo a vlhnu oci :). Prenadherne a uprimne (10/10) (30.09.2007)

Přirovnání, které k tomuhle filmu teď použiju, by se možná mohlo zdát některým uživatelům poněkud mimo, ale pokusím se to objasnit. Ima, ai ni yukimasu bych totiž přirovnal k Zelené míli. Ne, žádný John Coffey, problémy s močením ani lidi ve vězení tady sice nejsou, ale má to z mého úhlu pohledu společné dvě pro mě docela podstatné věci: oba jsou to filmy ždímající slzy a oba obsahují nějaký fantasy prvek. Je sice fakt, že se mi ještě nikdy nepovedlo u filmu brečet (dobře, pokud teda nepočítáme v nějakých třech letech sledování Míši Kuličky, kde jsem vždycky hrozně probrečel to, když Míša ztratil maminku), ale že bych byl úplné dřevo, to zase ne. Film u mě dovede vyvolat lecjaké emoce, takže bych netvrdil, že na mě dojáky nemají žádný účinek. Pokud film opravdu má čím ty moje emoce vydolovat, pak se tomu ždímání nijak nebráním. A fantasy se nebráním naprosto vůbec, protože to je jeden z mých nejoblíbenějších žánrů jak na literárním, tak i filmovém poli. Jenže teď se dostáváme k tomu, co u mě prostě nefunguje: kombinace fantasy a dojáku. Pokud ze mě má film opravdu vyždímat příjemně emoce, pak by na mě měl vytasit nějaký uvěřitelný, reálný příběh, který bych mohl klidně prožít i já. A to právě jak v Zelené míli, tak i u tohoto filmu k mé smůle neplatí. Zelená míle se mi pětihvězdičkově líbila jen do té doby, než začal John rozsvěcovat světla, vypouštět hejna jakýchsi much z úst a dělat podobné šílenosti, do toho ještě myši s nezdravě vysokým věkem... ne, to jsem opravdu nepřekousnul a na konci měl co dělat, abych tomu dal stěží 4*. Tento film je v tomhle smyslu mnohem umírněnější a onen fantasy prvek v dojáku mi až tolik nevadil, ale stejně mi to nedovolilo dát plný počet. Herci jsou sice fajn, hudba též, onen tíživý pocit z toho, že už víte, jak to skončí... ano, je to všechno moc pěkné, ale zkrátka mě to nedostalo na kolena stoprocentně. A že by to ve mně zanechalo nějak zvlášť silný otisk jako ostatní "realistické" dojáky à la Titanic, to prostě nemůžu říct. V tomto případě jsem zkrátka hodně subjektivní a dávám solidní 4*, přestože jinak zásadních chyb neshledávám. Ano, zdejší hodnocení je podle mě zasloužené a film bych druhým rozhodně doporučil, ale k těm pětihvězdičkářům se zde prostě připojit nemůžu. (15.07.2012)

Romanticky rodinny film se vsemi klady i zapory, ktere k tomu patri. Bylo to pekne, ale zatimco napr. korejci dokazi podobne emocionalni zdimani napumpovat tak, ze vas to vylozene rozseka (A Moment To Remember), japonci kdyz tlaci na pilu, zacnou pusobit mnohem vic klisoidne a je to ve finale kontraproduktivni. Sympaticka rodinka, krasne lesicky podporene destovou a mlhovou atmosferou, pohled na celou story ze dvou ruznych pohledu, to vse funguje. Bohuzel me to ale nechytlo a pocitove to slo dost mimo. 6/10 (15.10.2010)

jsem asi moc zahořklá na to, aby mě to dostalo :) radši zůstanu u Lásky nebeské, to je romantika pro mě, ne tenhle asijský super cajdák. Škoda škoda, moje očekávání byla vysoká, ale aspoň mě to utvrdilo v názoru, že zrovna tenhle specifický druh kinematografie mě nebere, moc jsem zhollywoodovala (sakra). (02.01.2010)

Čím dál víc mě udivuje, kolik je nádherných asijských filmů. Troufám si říct, že za těch 21 let, co jsem na světě, jsem z americké a evropské tvorby neviděla ani zdaleka tolik krásných filmů, jako jsem za poslední rok či dva roky viděla těch asijských. Ima, ai ni yukimasu je skutečně kouzelný film. I když je svou mírnou fantastičnosti trochu neuvěřitelný, vše do sebe zapadá a vypadá to naprosto přirozeně. Maminka a zároveň manželka se ke své rodině i po své smrti na nějaký čas vrátí, jak slíbila, a za období dešťů s nimi prožije několik posledních chvil, kdy se odhalují vzpomínky na její předešlý život a lásku. ~(4,6★)~ (29.12.2009)