Ima, ai ni jukimasu

Film, který popisuje prázdnotu v srdci krutějším způsobem než cokoli jiného. Představa bezvýchodnosti hlavního hrdiny a jeho syna je silná už na papíře, jenže teprve Japonský cit s ní vyždíme veškerou dávku a nechá diváka projevit emoce. Režisér Nobuhiro Doi naštěstí i po nakouknutí do pohádkových vod zůstává atmosféricky civilní a srozumitelný všem. Návrat milované osoby nechává emočně pomalu plynout a pravou extázi nechává vybuchnout až v drásajících posledních dvaceti minutách. Po nich už postavy nepotřebují komentář. Svou víceznačností jsou lidštější a nám bližší i přes dálku tolika tisíc kilometrů. Koneckonců, své "období dešťů" by si přál asi každý z nás i s vědomím nástrah a smutku s něho plynoucí. Je k nevíře, že v podobně melancholické tématice se najde čas i na jemné náznak humoru a nadechnutí. I to je reálné. Pro lidi, kterým chybí ztracený blízký ještě reálnější. (03.10.2009)

Po remaku som si znova pustil originál a len som si potvrdil svoje dojmy z pred rokov. Papierovo to je pekná melodráma s obrovským potenciálom dojať diváka, ale mňa to jak predtým tak aj teraz emocionálne vôbec nezasiahlo. Proste mi tam chýbala poriadna chémia medzi postavami. Obidvaja si išli svoje romantické línie sólo a divák sa diví prečo si ho vlastne zobrala. Na konci nám to v krátkosti objasnia, ale u mňa sa namiesto výbuchu dojatia dostavilo rozčarovanie z toho, že už bolo neskoro k tomu, aby ma to zasiahlo. Jej línia so synom mi tu pripadala tiež menej prepracovaná a tak nejak bokom. Viac sa sústredili na romantiku, ktorá ale pre mňa zúfalo nefungovala. Oproti remaku tu má väčší priestor kamarátka hlavného hrdinu z práce v podaní nádhernej Mikako Ičikawa. Až mi bolo ľúto, že hlavnú hrdinku nehrala ona namiesto nevýraznej Júko Takeuči. Výsledok je priemer a ja teda rozhodne oveľa viac odporúčam kórejský remake. 5/10. (01.07.2019)

Naprostý opak k japonským šílenostem je citlivé a svým způsobem roztomilé drama Ima, ai ni yukimasu. Fantaskní rovina s navrácením zemřelé manželky a matky působí velice tajuplně a svěže, zejména i díky lesním exteriérům, které ještě více podtrhují už tak melancholické, ale nikterak prázdné vyznění. Podobně příjemní jsou i herci, zejména ten prcek a Shido, který hází jeden přehnaně nesmělý výraz za druhým. Škoda té násilné pointy na konci. (06.02.2009)

Když už máte pocit, že se jedná tak nějak o obyčejnej film, že je tam několik věcí nedomyšlenejch, nevysvětlenejch, tak najednou přijde posledních 20 minut filmu a ty vás naprosto zničí... Geniální závěr, kterej může vzniknout snad jenom tam někde na Východě, převrátí tyhle pochybnosti uplně v pravej opak a nezbejvá než zase jenom zírat. (možná by to vážně chtělo to bodování do 10. Je občas těžký rozlišit 4 a 5 hvězdičky) (13.05.2011)

Zamiloval jsem si východoasijskou kinematografii - sekci: romantický film. Vše je v nich tak jednoduše čisté a dojímavé. Přesně takový je i Ima, ai ni yukimasu, vyprávějící o jednom zázraku vyvstalém během japonského období deštů. Lehce natvrdlý a stydlivý Takumi se podruhé zamilovává do stejně stydlivé Miy... 8,5/10 (23.05.2010)