Mesto stratených detí

Navzdory velmi chatrnému scénáři mě film zcela uchvátil audiovizuálním zpracováním a postavami, zejména pak excelentní kreací Rona Perlmana a roztomile dospěláckou Judith Vittet. Jakoby si Caro a Jeunet vydestilovali Burtonovu pohádkovou ponurost a promísili jí s excentričností a existenciálním mrazením Terry Gilliama. To vše v roztodivné křivuli, která nese jen a jen jejich pečeť. Právě to, že Město ztracených dětí působí povědomě a přesto originálně, je pro mě dostatečným důvodem pro pátou hvězdu. (18.09.2008)

Vizuální stránka (je skvělá) Města ztracených dětí vypadá jako kříženec Tima Burtona, Teryho Gilliama a dejme tomu i Pitofa. Nádherně stylizované obrazy vytváří správnou atmosféru, jakou má ponurá fantasy pohádka mít. Co film srazilo dolů, to byl superpodivný a zároveň supernezajímavý scénář. Vždyť se v něm skoro nic nedělo, kruciš! A když se dělo, bylo to tak stupidní, až hanba. K tomu všemu mě navíc rozčilovala postava malého "roztomilého" bratříčka, který se pořád něčím cpal a hned nato krkal... a klonovaní pitvořící se idioti to taky moc nevytrhli. Alespoň že se v hlavních rolích ukázalo dobře hrající duo Ron Perlman a Judith Villet, kteří zachránili co mohli. Dávám dvě a půl (skoro jsem film nedokoukal), které zaokrouhluji nahoru (za to, že jsem to nakonec vydržel, a za závěrečnou mládnoucí a stárnoucí scénu). (13.06.2010)

Fajn atmosféra, výborný Ron Perlman v (konečně) pozitivní roli, hudba Angela Badalamentiho ani možná někdy až příliš sexuálně jiskřící Judith Vittet (vnucovalo se mi srovnání s Gilliamovou Krajinou přílivu) nevyváží bohužel takovou podivnou nijakost všeho ostatního - a tím myslím zejména příběh. Mohl to být klidně barevný úchvatný skvost, je z toho ale jen takové nepovedené barevné leporelo. Amélie přišla až později... 6/10 (30.07.2012)

tahle bizarní lahůdečka z říše snů mě vrátila o x let zpátky.. do doby, kdy jsem film a jeho kouzelný svět neomezených možností teprve objevovala.. kdy moje fantazie pracovala na 250 procent.. kdy nic nebylo nemožné.. teď už můžu v klidu zapomenout na příliš dlouhé zásnuby i na slavnou amélii.. pan jean-pierre jeunet tohle natočil snad jenom pro mě.. aby znovuobjevil něco, co ve mně z té dětské duše ještě zbylo.. tohle je můj svět.. stejně jako té holčičky v červených šatech, velkého debila, malého nenažraného chlapečka, šíleného pana kranka, ztraceného cirkusáka marcella nebo třeba šesti malých trpaslíků.. díky vám.. váš vděčný divák.. (08.03.2008)

Unikátny svet, plný bizarných ( ale určite nie nereálnych ) postavičiek. Zodpovedný za výpravu a kostýmy si môžu potľapkať po pleci, tvorcovia scenára zase vzdychnúť, že to mohlo byť aj lepšie. Tak či tak, ide o raritku vo svetovej kinematografii, ktorú by sme my všetci obdivovatelia pohyblivých obrázkov mali ( niekedy ) vidieť. (13.01.2017)