Zlomené kvety

Úspěch některých filmů je mi tak trochu záhadou. Zlomené květiny sklidily jásot filmových kritiků, úspěšně bodovaly na filmových festivalech i u diváků. Proto jsem byl zaskočený, o jak nenápadný a z množství řady snímků americké nezávislé scény v podstatě nevybočující kousek jde. Není to špatný film, to rozhodně ne. Jen se v kariéře každého zúčastněného režisérem počínaje a posledním hercem konče najde pár lepších filmů. Zlomené květiny nejsou ani avantgardní ani provokativní ani atraktivní ani vyjímečné. Hlavní postava Dona Johnstona není navíc dobře napsaná. Jeho četné milostné avantýry a podnikavost mu nějak nevěřím, z jeho chování nevyzařuje ani zbytkové charisma a rošťáctví. Tenhle odevzdaný,otupělý chlapík je muž, kterého těsně předtím opustila milenka pro zastydlé puberťáctví? Na druhé straně se Zlomené květiny mohou pochlubit skvělým obsazením a hereckými výkony, nostalgickou náladou a mírným, nevtíravým humorem. Celkový dojem 60 %. (14.08.2008)

Jako ze života. Mého, vašeho, jakéhokoliv. Člověk nemusí být starý mládenec, který většinu dne prosedí a procivi, aby pochopil, o co tomuhle Donu (Juanovi) Johnstonovi jde. Zlomené květiny jsou film, ve kterém je skoro všechno minimalistické - scénář, režie, herecký výkon Billa Murrayho... Ale stejně toho řekne víc než spousta jiných. (25.11.2011)

Úvodní scéna s dopisem je dost "nejarmuschovská," ale hned po ní se vše vrátí do normálu a Jim to rozjede svým tradičním stylem. Takže se opět dočkáme pomalého tempa, decentního humoru a zatmívaček. Bill Murray furt jen tak kouká občas mrkne, nebo se ušklíbně a asi 2x za film se usměje. Do té jeho role se to ale hodí takže v pohodě. Zlomené květiny nejsou tím nejlepším co Jarmusch vyplodil, ale jeho fanoušky nezklamou. (28.02.2006)

Bill Murray podle mého moc nehraje, jen tak smutně kouká. Ze začátku filmu jsem si myslel, že mu na to neskočím, protože tohle už tu bylo (Ztraceno v překladu). Jenže v průběhu velmi prostého příběhu jsem si uvědomil, že mě zase dostal, bídák. Na konci (který mě velmi sympaticky překvapil) jsem mu i nějaké to ocenění přál. To stejné platí i o Jarmuschovi, jehož film by měl teoreticky nudit... záhada. (23.01.2006)

Schematicky otřepaný námět, vynikajícím způsobem rozpracovaný scénář, smutná pomalá atmosféra, přímočaře vyprávějící Jim Jarmusch, mistrovsky tragikomický Bill Murray... Mám hřejivý pocit z toho, že právě shlédnutý film mi dal naději, že i když jsem o 30 let mladší než hlavní hrdina, nemusí můj život bezpodmínečně být bez jakéhokoliv smyslu. Detektivní zápletka popichující milovníky klasických soukromých oček je dotažena do zdařilého konce, který společně se svou otevřeností a filozofickou myšlenkou dává naději i těm nejzarytějším pesimistům. (06.02.2006)