Pusinky

Když mě kámoš poprvé volal a říkal mě "Pojď na Pusinky" řekl jsem mu "Teď podávám daňové přiznání, dělám přehled pro sociální a zdravotní pojíštění za rok 2006, řeším privatizaci baráku a ještě musím makat pro jednoho klienta. Takže poslední co mě zajímá, je koukat se na nějaký puberťačky jak si na kameru vymačkávaj beďary, řešej kde, jak a s kým se vyspěj a jestli jejich tričko nemělo být spíš světle žluté místo tmavě žluté ". Kámoš to nevzdal a za několik dní volá znova " Ty vole v rámci promo akce k filmu Pusinky ti po zakoupení lístku dá každá hosteska u sálu pusinku". Lístky jsem zamluvil do dvou minut !! Jaký bylo ovšem zklamání že před sálem nebyly žádné hostesky natož abych dostal pusinky. Kámoše jsem zahrnul těmi nejhrubšímu nadávkami typu / jsi jak českej politik, lžeš jak Klaus apod. / Sílu mých velmi drsných nadávek, ale zcela zmasakroval samotný film. Nejen, že se nedočkáte ničeho z toho čím jsem napoprvé argumentoval kámošovi proč film nechci vidět, ale vy se dočkáte skvělého příběhu a naprosto reálných postav jejichž vývoj vám bude připadat tak samozřejmý, jako slunce v Chorvatsku. Žadná z hlavních hrdinek není ukázka dokonalosti a přesto a nebo právě proto jsou Vám všechny ty holky strašně sympatické. I když Sandra Nováková alias Karolína mě osobně byla sympatická přeci jen trošičku víc, ale tak to je zase jinej příběh a jinej důvod:). Hlavní představitelky / a představitel / rozehrály herecký koncert srovnatelný snad jen s vynikajícím koncertem Pink Floyd v Praze. Jeden vzkaz pro kluky - až Vás vaše žena, milenka či přítelkyně bude tahat na tenhle film, neváhejte. Skutečně žádná růžová sračka nehrozí !! Karin Babinská by si za svůj režisérský výkon nezasloužila pusinku, ale pusinky !! Původně jsem chtěl dát čtyři hvězdičky s dovětkem, kdybych byl holka dám pět. Jenže tenhle film působí stejně tak svěžím dojmem jako ledová tříšť v parném létě a naše kinematografie osvěžení moc potřebuje. (14.04.2007)

Zmatené jako hysterická holka, v několika chvílích nepochopitelně vzdálené od diváka a plné všeho a zároveň ničeho. Přesto příjemná road movie s šancí dostat se citlivějším povahám velmi hluboko pod kůži. Tři pusinky se ale pod tu mou dostávaly velmi ztěžka. Hlavně na začátku totiž scénář plete jednu scénu neuměle do druhé, hrdinky jsou svým přehrávaným brebentěním protivné a nedokázal jsem pochopit, co mám cítit, když se holky po čtvrthodince vykoupou a jásají něco ve smyslu naprosté úlevy. Nic zvláštního se jim zatím nestalo, takže na nějaké očištění je trochu brzy. V tu chvíli bych nevěřil, že se sžiji s melancholickou režií miss Karin a že nakonec budu chápat Išku až do její nejhlubší podstaty. Nemám problém s hledáním orientace, netvářím se ublíženě, jen co na mě někdo promluví a psychické potíže se mi momentálně také zdárně vyhýbají, ale ta její něžná touha po vrcholných (byť prchavých) chvílích mě začala čím dál víc sžírat. Abych několikrát se objevivším chvílím prázdnoty propadl téměř úplně. Tomu nejvíc pomohla přesná Muchowova hudba do nálady. Připomínky nakonec při titulcích pomalu blednou, protože pocity převládly nad racionálními výtkami. Ano, Vendula je na proplesk, ta cesta do Holandska je celkem zbytečný symbolický cíl a poselství "Ecstasy of Freedom" mě také moc nebralo. Jenže reálnost někdy všechno přebije. (02.11.2007)

Budiž přínosem tohoto filmu mimo jiné to, že jsem se konečně dokázala rozhodnout a přikláním se k tomu typu světonázoru, že Shadwell je pitomec. --- Jinak nevím proč, ale film jsem si tak nějak zařadila jako druhou polovinu Vorlova Gymplu. Nezávislý snímek o dospívajících, se zjevnými uměleckými ambicemi, na první pohled mylně interpretovaný jako komerční týnejdžerská komedie, hledání sebe sama v době, kdy člověk ještě prd ví. A stejně jako Gymplu se ani Pusinkám bohužel nepodařilo doklusat až na konec cesty. Gympl vyprávěl klučičím způsobem o klucích, Pusinky zase holčičím způsobem o holkách, co jenom nechápu, proč to musí znamenat, že se zase u holek daleko víc brečí. Oba filmy i trpí stejnými problémy; jako u Vorla zaváněly oproti propracovaným klukům dívčí figury ze všeho nejvíc šablonou, tak Babinská zase opomíjí nějak vyplastikovat muže, oproti tomu zase dělá z bezradných holek někoho div ne následováníhodného a utápí se na tolik v nevyjádřitelnosti dívčího nitra, až člověk má pocit, že v tom slavném nitru stejně nic není. Ve srovnání dojmů, které ve mně dotyčné snímky zanechaly, se vysoce tyčí Graffiti epos a teprve až za ním klopýtají tyhle dívky, které já nikdy nemůžu pochopit, protože to mám taky k ženskosti daleko jako čarodějnice k přechodu pro chodce na třímetrovém koštěti. (24.08.2009)

,,že si trochu užijem, když jsou to naše poslední prázdniny. Že se popovezem, zapaříme“..... Sonda do životů a duší ,,náctiletých“ holek, plná živočišných scén a hledání sama sebe v perfektním podání tří holek, které to snad ani nehrály, za což patří K. Babinské poklona. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Nevím, kde chytnu svalovou slabost. 2.) Jsem vášnivým pozorovatelem Vrbaře čtyřtečnýho a koz mladých holek. 3.) Chci se stát zoufalým vytrvalcem. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (26.09.2010)

Dost povedený teenagerovský film se skvěle zvolenou ústřední trojicí dívek. Nejvíce se mi zalíbila éterická a podivínská Marie Doležalová a také Sandra Nováková. Film se odvíjí správným směrem a postupně ukazuje různé citové vazby a vztahy všech zúčastněných. Poutavých scén je zde také hodně, např. scéna s žiletkou, na záchodcích a několik dalších. A také bych nerada zapomněla na Oldřicha Hajlicha, který mne v tomto filmu nějakým zvláštním kouzlem "kučeravého chlapce s velkýma očima" tak trochu očaroval:) (19.01.2009)