80 metrov pod vrcholom

Pohodu ze základ. tábora, kterou členové expedice (Kančendžonga 1997) sdílejí v symbióze se stádem místních tahrů a hejnem krkavců (zvrchu to vše se stoickým klidem sobě vlastním pozoruje kroužící orel skalní) střídá kruté „vystřízlivění“ v podobě neskutečně drsných podmínek, které jim nachystalo zdejší (tolik nevyzpytatelné) počasí......80m. Zdá se to jako nicotná vzdálenost.Usain Bolt ji „v suchym triku“ zvládne za 8sec. Obyčejný smrtelník „lehkou zdravotní procházkou“ řekněme za sekund patnáct. Někdy to však může být nepřekonatelná vzdálenost (překážka). Zvlášť, když vás ještě čeká (těžší) cesta zpět dolů a vy byste si ještě někdy v životě rádi dali pěkně v teple groček. Ano, i o tom je horolezectví, dobře vyhodnotit nastalou situaci (i přes skutečnost, že to „bolí“), udělat čelem vzad a zkusit to někdy příště. Je smutným faktem, že netrvalo dlouho a osud jednoho z členů této expedice (Juraj Karhordó) se definitivně naplnil.... Pavol Barabáš, tak jak ho dobře známe....vnitřní pocity jednotlivých členů expedice kombinuje s nádhernými scenériemi (himaláských) velehor, prokládá je samotnými lezeckými scénami, nezapomíná ani na místní domorodce a samozřejmě chybět nemůže ani O. Rózsa, jemuž zde zdatně (na kytaru) „konkuruje“ Martin Gablík :-) Minuty strávené u Pavolových dokumentů pro mě NIKDY nebyly ztrátou času a nejinak tomu bylo i v tomto případě. (15.03.2013)

Ako spomenula Nunka, v 1997 ešte nebol Paľo takým zručným filmárom a ani po technickej stránke 80 metrov nepatrí k tým naj Barabášovkám (hoci laťka je samozrejme stále nesmierne vysoko). Tá samotná príroda, ľudia a všetko okolo toho je ako vždy fascinujúce a preto je aj tento dokument (ako to u Barabáša býva vždy) zážitkom a možnosťou sa aspoň na chvíľu preniesť niekam inak. (26.07.2011)

Myslím si, že snom každého jedného horolezca je zdolať čo možno najviac vrchov. S pokorou zdolať prírodu, pomeriť si s ňou svoje sily a dokázať aj napriek značnej nepriazni počasia, dôjsť do cieľa. 80 metrov pod vrcholom je príbeh, mapujúci snaženie slovenskej expedície, ktorá sa snaží pokoriť jeden z najťažších vrchov sveta - Kančendžongu. Film je subjektívnym dokumentom. Pavol Barabáš sa snaží ako tvorca a kameraman vtiahnuť diváka do diania a ponúknuť mu tak novú skúsenosť, ktorý by normálne nezažil. Nie je to ešte jeden s tých Barabášových dokumentov, ktorým sa to darí podstatne ľahšie, ale rozhodne si nájde svojich fanúšikov. Je to hlavne príbeh o parte nadšencov, ktorý boli veľmi blízko k dosiahnutiu svojho sna, ale neuspeli. Barabáš sa snaží zachytiť celý priebeh od príchodu a počiatočného nadšenia, cez kultúrne zvyky obyvateľstva až po snahu dostať sa na vrchol a následne na priznanie si porážky. 80 metrov pod vrcholom je jeden z mnohých Barabášových dokumentov, ktoré sa snažia predať posolstvá o miestách, na ktoré civilizovaný človek nevkročí ak na to nemá dobrý dôvod, alebo ak ho nevedie niečo vyššie. A práve preto sa stáva exotickou, ale hlavne osobnou výpoveďou, ktorá s tohto filmu robí niečo viac, než len dokument. (04.10.2011)

Tento film mě trošinku zklamal. Těšil jsem se na něj nejvíce. Díky reputaci, kterou si u mě Barbáš vybudoval jsem čekal mnoho záběrů těžkého lezení a záběrů z pod vrcholu. Ty mi zde trošku chybí. Naopak je zde spousta záběrů himalájí, které opravdu stojí za to. Chybí mi jen troška nasazení. Komu se tento film líbil, bych spíše doporučil České himálájské dobrodružství. (08.08.2006)

Dokument má klasickou strukturu těchto výstupů. 16 tisíc dolarů za výstup bude asi po 23 letech již více. Nevěděl jsem, že 8 tisícových vrcholů Kančendžongy je několik a horní třetina je často bičována silnými větry s blízkého oceánu a sněhovými bouřemi. Mě by tohle vůbec nelákalo. Pobavila mě hláška horolezců "Zítra to není žádné vážné lezení, takový zimně- Tatranský kurs. Pěkné mapky výstupu a výhledy. (30.11.2020)