Obsahy(1)
Kompletní děj filmu se skládá ze tří povídek, ve kterých je vždy hlavní hrdinkou Lucie. První příběh se odehrává v roce 1895. Lucie nutí svého manžela, aby se zapojil do války proti Španělsku. Druhý příběh vypráví o Lucii, která byla v roce 1932 rozvedenou matkou a napomáhala ke svržení kubánského diktátora. Třetí povídka je o Lucii, kterou mlátí vlastní manžel, a ona se mu pokouší vzepřít. (StrYke)
(viac)Recenzie (11)
Kubánské filmy mají podle všeho společný jeden důležitý prvek - je v nich obsažena jejich národnost, jejich kultura, jejich politika, jejich specifika. Tohle je pro národní kinematografii neskutečně dobře a Solásovi se to navíc povedlo prezentovat rovnou na třech ženách jednoho jména. Dlouhá, ale nikoli nezajímavý film. ()
Krásná exkurze na Cubu, mezi její obyvatele (lépe řečeno obyvatelky) a taktéž i do její historie. Každá z povídek má co říct, ale ta první mi přišla oproti těm následujícím o něco slabší. Nejvíce se mi líbila asi druhá v pořadí, která mi sedla jak tematicky, tak i zvolenými herci. Poslední povídka už byla, přes své téma, hlavně lehce ironickým pohledem na kubánskou povahu, což bylo také zajímavé. Zkrátka pozoruhodné dílo ze země, k jejíž kinematografii se zase tak často nedostaneme. ()
Fascinující, jak zde Solás dokázal zcela plynule střídat uhlazené historické melodrama s naprosto neuvěřitelnými obrazy šílenství, marastu a zvířecké brutality. Něco podobného jsem viděl snad jenom u Zulawského, ale ten netočil akční scény, pouze akty propukajícího šílenství jedince. Mnohaminutová bojová scéna z první povídky je možná nejsugestivnější v historii a celého vojína Ryana ap. strká do kapsy - kamera poskakuje přímo v centru dění a doslova naráží do zablácených a zkrvavených tváří chlapíků, jejichž zběsilé souboje jsou podány velmi reálně. Výrazné náznaky talentu pro tento druh scén byly patrné už v předchozí středometrážní Manuele, ale to, co zde Solás a kameraman Herrero předvedli, se snad už ani umocnit nedá. I další dvě povídky jsou ale výborné, působí spíše jako menší celovečerní filmy, vzhledem k dostatečnému času, na kterém jsou rozvíjeny. A kupodivu fungují všechny - jak brutální první, tak spíše romanticko-nostalgizující druhá a dokonce i poslední studie nerovného vztahu, balancující na hraně vážně míněného mapování a vtipně podané nadsázky - o tento úspěch se zasluhuje zejména kromobyčejně zábavná herecká dvojice Adela Legrá a Adolfo Llauradó. Všude navíc výtečná a žánrově pestrá hudba Lea Brouwera. ()
"I love you, Lucía, but you have to obey me, damn it!" Poviedkový historický film charakteristický svojim neustálym a neočakávaným prepínaním žánrov a akousi splašenou kamerou (predchodca Greengrassa?), ktorá často netriafa do záberu a často je rozostretá. Film prináša mnoho pôsobivých obrazových výjavov, ktoré sa ale žiaľ striedajú s preštylizovanými melodramatickými scénami, pôsobiacimi amatérsky a vyvolávajúcimi skôr úsmev. Veľmi silnou stránkou všetkých troch poviedok je výborná hudba, ktorá tiež divoko strieda všetky možné žánre, ale pocitovo s jednotlivými príbehmi výborne ladí. Pár slov k jednotlivým poviedkam a ich hodnotenia: 1. (1895): 2,5* Silný kontrast medzi bohatými paničkami, ktoré ako hlúpe husičky trkocú a rehocú sa niekde na zámku a hrôzostrašnými vojnovými výjavmi a zábermi bedače na ulici. Hlavná postava je dosť nesympatická a hysterická ťapa. Záverečná scéna je ako taká psychedelická nočná mora. 2. (1932): 2,5* Revolucionársky príbeh s melancholickou náladou a výbornou hudbou (ako od Morriconeho). O niečo lepšie ako prvá poviedka, najmä v tých pasážach, keď sa kamera trochu upokojí (čo platí väčšinu poviedky, okrem šialeného a chaotického stredu). Hlavnou postavou je tentokrát milá dievčina. 3. (196..): 3,5* Príbeh jedného mladého páru, mladej sexi dračice a odpudivého tupého hoväda, so skvelou hudbou, ktorá sa dokonca aj zapája do rozprávania príbehu. Pre mňa jednoznačne najlepšia poviedka, hoci tá pojašená kamera miestami úraduje aj tu. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()
Nejistá Kuby cesta za samostatností. Příběhy tří Lucií. Tří žen. Tří epoch. Napříč historií hledají Lucie náhradu za otce, nacházeje ji v mužích, jež se jim stanou osudovými. Každá ze tří uzavřených, přesto nikde nezačínajících a nikdy nekončících kapitol je vyprávěna mírně odlišně, v každé – první tragické, druhé melodramatické třetí, kulminující mezi budovatelskou veselohrou a latinskoamerickou telenovelou – režisér projevuje pochopení pro hrdinku, bojující s větším či menším úspěchem proti své roli ve společnosti, potažmo v dějinách. Filmařsky nejnápaditější, dramaticky nejsevřenější je první část, zasazená do roku 1895 (boj za nezávislost) a vystavěná na ostrých kontrastech světa lepší společnosti a zubožené lůzy. Jejich rituály jsou v zásadě totožné, s tím rozdílem, že první se k nim uchylují z nudy, druzí z nouze. K prolomení třídních bariér dochází v části druhé (rok 1932, svržení diktátora Machady), k jejich definitivnímu odstranění v té závěrečné (196., tzn. po nástupu Fidela), kdy jsou ze všech vzájemně si pomáhající soudruzi. Jakkoli z dnešního a zdejšího hlediska ideologicky nelibá, není nejvíce kubánská (díky hudbě, indiánskému původu hrdinky a vystrnadění kolonizačních vlivů) poslední kapitola režijně odbitá a když ničím jiným, mistrným užitím střihu ke zhuštění vyprávění dokáže zaujmout. Rychlý střih, „akční“ ruční kameru a různorodost (hudby, způsobů vyprávění, prostředí) bych viděl jako hlavní důvody neobyčejného spádu, jež Tři Lucie mají a díky němuž jsou jakékoli obavy vyvěrající z popisu „sto šedesát minut dlouhé kubánské drama z 60. let“ zbytečné. 85% ()
Galéria (4)
Fotka © Instituto Cubano del Arte e Industrias Cinematográficos
![Tři Lucie - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/161/754/161754960_1a469d.jpg)
Reklama