Havaj, Oslo

Ano, je to přesně jako ten kaleidoskop, který si pamatuji z mého dětství, ale v tomhle příběhu šlo o kaleidoskop plný tolika emocí, na které si jen můžete vzpomenout. To vše je podpořeno bravurními výkony všech herců, kteří dali těm postavám naprostou uvěřitelnost. Rozhodně bylo velmi působivé to jejich vzájemné se prolínání a míjení, aby se nakonec ve finále všichni střetli v jednom mrazivém a pro mě překvapujícím okamžiku. Obsah nade mnou to vystihuje úplně přesně. A tak jako ve skutečném kaleidoskopu můžeme občas spatřit až neuvěřitelné obrazce, tak i tady jsem jich pár postřehla, ale rozhodně to nenarušilo můj intenzivní zážitek z celého filmu a Erik Poppe mě už podruhé velmi příjemně překvapil. (16.05.2013)

"Film svou důmyslnou skládankovitostí připomene 21 gramů režiséra Alejandra Iñárritua." Ehhhm jedině pokud hodně přimhouříte oči a celou dobu se budete dívat přes kaleidoskop. Což ode mě není dvakrát hezké říct, protože Havaj, Oslo rozhodně není špatný film. Do 21 Gramů, má ale daleko. První půlka mě bavila, byla jsem zvědavá co bude dál, nedá se odepřít, že má vše ze začátku příjemný spád. Ve filmu bylo přibližně vše, co jsem od "severské mozaiky" čekala. Snad jen to lehké "nadpřirozeno mi bylo trochu proti srsti. No ale v druhé půlce už mi to přišlo trochu uměle natáhlé a umělé vůbec. Ale ještě to nějak šlo. Ale závěr ? Proč? Nevadí mi, že je "překvapivý" nebo "mrazící" (jak to tady někdo nazval). Vadí mi, že je absurdní, že nedává smysl a můj názor je takový že sráží celý film. Bez něj bych dala asi 4 hvězdičky, takhle váhám. (13.08.2015)

Film, který je založen na principu, že se osudy mnoha lidí protnou v jednom zásadním okamžiku. Od mnoha jiných podobných ho odlišuje to, že tam velkou roli hraje intuice, nebo spíš jasnozřivost jednoho ze zúčastněných a to staví film do jiné roviny, ony náhody, které tu do sebe zapadly působí věrohodně, závěr je skutečně překvapivý , ale Happy end to stejně není.... Nebo snad ano? (06.07.2008)

Mozaika osudů několika podivných lidiček, které se vzájemně kříží a proplétají v jednom neobvykle horkém dni v Oslu. Leon žije v psychiatrickém ústavu a vždycky když je něco nad jeho síly utíká .11 let čeká na svoji lásku Asu. Slíbili si, že se o jeho 25 narozeninách setkají a vezmou se. A teď se bojí, že Asu nepotká a možná se i oba bojí toho, že se setkají. Jeho bratr Trygve chce zase tyhle narozeniny využít k útěku z vězení. Dva kluci pobíhají po ulicích a snaží se, po smrti otce, zůstat spolu a utéct dětskému domovu. Bývalá zpěvačka se sebevražednými sklony utíká před životem. Rodiče novorozeného chlapce se vzácnou srdeční vadou, spěchají za nadějí. Ale hlavně je tady Vidar, který ve snech vidí do budoucnosti a ze strachu, co by se mohlo stát, raději nespí. Chtěl by utéci svým snům. Každý před něčím utíká a něco se snaží dohonit .... sny, naději, lásku. Nádherný film. (29.06.2006)

Severské filmy mi buď bez výhrady sednou a nebo s nimi mám poměrně problém. Bohužel mám problém i s filmem Hawaii, Oslo, který je mozaikou protínajích se lidských osudů během osloských letních veder (poměrně oxymorón). Mozaika zajímavá, vyústění také, ale film mě nedokázal nijak výrazně zaujmout. Velká škoda. (20.11.2015)