Havaj, Oslo

"Film svou důmyslnou skládankovitostí připomene 21 gramů režiséra Alejandra Iñárritua." Ehhhm jedině pokud hodně přimhouříte oči a celou dobu se budete dívat přes kaleidoskop. Což ode mě není dvakrát hezké říct, protože Havaj, Oslo rozhodně není špatný film. Do 21 Gramů, má ale daleko. První půlka mě bavila, byla jsem zvědavá co bude dál, nedá se odepřít, že má vše ze začátku příjemný spád. Ve filmu bylo přibližně vše, co jsem od "severské mozaiky" čekala. Snad jen to lehké "nadpřirozeno mi bylo trochu proti srsti. No ale v druhé půlce už mi to přišlo trochu uměle natáhlé a umělé vůbec. Ale ještě to nějak šlo. Ale závěr ? Proč? Nevadí mi, že je "překvapivý" nebo "mrazící" (jak to tady někdo nazval). Vadí mi, že je absurdní, že nedává smysl a můj názor je takový že sráží celý film. Bez něj bych dala asi 4 hvězdičky, takhle váhám. (13.08.2015)

„Vidare, nemůžeš to zítra udělat místo mě?“ - „Kdo je ten největší hrdina?“ - „Leon, Leon, Leon.“ Leon zrovna slaví narozeniny, má se setkat s dívkou svého srdce, ale úvod filmu nenapovídá, že to pro něj skončí dobře…Skládačkový film složený z několika lidských osudů, které se na konci propojí a zapadnou do sebe jako dílky puzzle. Ale aby se toho divák dočkal, musí být trpělivý, protože na začátku je vhozen do vyprávění bez toho, aniž by tušil, co se děje, a nějakou dobu se to ani nedozví. Ale díky zajímavým příběhům jednotlivých postav se začne postupně orientovat, spojovat si vlákna zdánlivě nesouvisejících dějových linek a emočně se na hlavní hrdiny navazovat. Díky tomu spirituálnímu nádechu si však nakonec bude muset pomoci i vlastní interpretací (kým vlastně byly 2 postavy?), což považuju asi za jedinou větší slabinu snímku. Kvalitou to na oněch zmiňovaných 21 gramů sice nemá, ale slušné 4* si film zaslouží. „Pamatujte, abyste si užívali každou chvilku.“ - „Co tím myslíš?“ - „Jenom, abyste si užívali každý okamžik.“ (13.11.2022)

Původně jsem nechtěl být příliš kritický, protože mě tento film bavil, to říkám v prvé řadě. Nakonec ale přece jen musím vypíchnout pár věcí. 1) Kaleidoskopické předěly mezi scénami zavání kýčem a jsou tu nastrčeny hrozně uměle. 2) Scénář, ač drží svižné tempo, v některých situacích působí už moc vykonstruovaně a i v rámci náhody trochu neuvěřitelně. 3) Žádná z postav není vyloženě sympatická, dobře funguje snad jen příběh s dítětem. 4) Závěr to celé staví na hlavu a ubírá minimálně jednu hvězdu z mého hodnocení. (03.01.2009)

Ano, je to přesně jako ten kaleidoskop, který si pamatuji z mého dětství, ale v tomhle příběhu šlo o kaleidoskop plný tolika emocí, na které si jen můžete vzpomenout. To vše je podpořeno bravurními výkony všech herců, kteří dali těm postavám naprostou uvěřitelnost. Rozhodně bylo velmi působivé to jejich vzájemné se prolínání a míjení, aby se nakonec ve finále všichni střetli v jednom mrazivém a pro mě překvapujícím okamžiku. Obsah nade mnou to vystihuje úplně přesně. A tak jako ve skutečném kaleidoskopu můžeme občas spatřit až neuvěřitelné obrazce, tak i tady jsem jich pár postřehla, ale rozhodně to nenarušilo můj intenzivní zážitek z celého filmu a Erik Poppe mě už podruhé velmi příjemně překvapil. (16.05.2013)

Mozaika osudů několika podivných lidiček, které se vzájemně kříží a proplétají v jednom neobvykle horkém dni v Oslu. Leon žije v psychiatrickém ústavu a vždycky když je něco nad jeho síly utíká .11 let čeká na svoji lásku Asu. Slíbili si, že se o jeho 25 narozeninách setkají a vezmou se. A teď se bojí, že Asu nepotká a možná se i oba bojí toho, že se setkají. Jeho bratr Trygve chce zase tyhle narozeniny využít k útěku z vězení. Dva kluci pobíhají po ulicích a snaží se, po smrti otce, zůstat spolu a utéct dětskému domovu. Bývalá zpěvačka se sebevražednými sklony utíká před životem. Rodiče novorozeného chlapce se vzácnou srdeční vadou, spěchají za nadějí. Ale hlavně je tady Vidar, který ve snech vidí do budoucnosti a ze strachu, co by se mohlo stát, raději nespí. Chtěl by utéci svým snům. Každý před něčím utíká a něco se snaží dohonit .... sny, naději, lásku. Nádherný film. (29.06.2006)