Bis ans Ende der Welt
Jusqu'au bout du monde
Until the End of the World
Until the End of the World
Réžia:
Wim WendersKamera:
Robby MüllerHudba:
Graeme RevellHrajú:
Solveig Dommartin, William Hurt, Sam Neill, Eddy Mitchell, Rüdiger Vogler, Kuniko Mijake, Čišú Rjú, Ernie Dingo, Allen Garfield, Lois Chiles, David Gulpilil (viac)Obsahy(1)
V roce 1999 hrozí pádem na zeměkouli indický atomový satelit, obíhající nad zemí. Mladá žena, která vůbec nevnímá hrozící katastrofu, jede za velmi neobvyklých náhod přes Paříž do Moskvy, Číny, San Francisca a až na "konec světa", do Austrálie. Styl filmu je kombinací road-movie, love-story a science-fiction. Scénárista Peter Carey dvakrát obdržel britskou Booker Prize za své romány Oscar and Lucinda a True History of the Kelly Gang. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (33)
Poměrně jasně ubírající příběh se v první třetině filmu úplně zlomí v něco jiného než snad každý očekával (nebo možná jen co já jsem očekával???). Na první skouknutí jsem (asi) moc nepochopil pointu tohoto filmu (a také ji náležitě neocenil), ale rád bych se k filmu v budoucnu vrátil. A vrátil se v režisérské téměř pětihodinové verzi. Myslím, že pak poroste moje hodnocení rezolutně nahoru. Film má nato totiž všechny parametry... - 6. 12. 2010 - 60% ()
Podíval jsem se na tento film Wima Wenderse v nezkrácené verzi o délce necelých 5 hodin, byl to vůbec nejdelší souvislý film (nepočítaje TV série na pokračování), jaký jsem doposud viděl a určitě nelituji. Wenderse po 7 viděných filmech už plně vnímám jako specialistu na žánr road movie a zároveň jako režiséra, který s vytvořením podmanivé atmosféry a precizním vykreslením postav zvládá divákovu pozornost úspěšně zaujmout i v případě dlouhých filmů s pomalým dějem (snad jen v jeho raném filmu Strach brankáře při penaltě se to Wendersovi dle mého názoru ještě moc nepovedlo). Zejména během prvních tří hodin u mě převládala spokojenost, souvislý příběh putování několika postav napříč zeměmi dokázal střídat různé žánry bez pocitu překombinovanosti. Hodně se mi líbil nápad sci-fi z budoucnosti zasazeného jen o pouhých 8 let vpřed, kde si tvůrci díky trikům nápaditě vyhráli s vylepšením prudce se rozvíjejících technologií na plátně, přičemž po 30ti letech na současníka už mnoho prvků jako sci-fi ani nemusí působit. Nečekaně mě však zaskočilo, když se tahle road movie se sci-fi prvkem v pozadí pak cca na hodinu a půl proměnila v čistokrevnou sci-fi z jedné futuristické jeskyně v austrálské poušti, po třech hodinách se naprosto změnila poetika filmu, která mi poté moc nesedla (zvláště v těch abstraktních počítačových záběrech) a z filmu, který jsem si z velké části vychutnával, se najednou stal film, ve kterém jsem se ztrácel a chvílemi mě spíše odpuzoval. Když se Claire s jedním ze svých souputníků konečně rozhodla opustit jeskyni, dočkal jsem se spíše větší deprese, než vysvobození, ale musím říct, že poslední půlhodina mě pak úplně dostala do transu a hodně mě překvapilo, do jaké nadčasové hloubky celý tento dlouhý snímek vyústil a k čemu mě nakonec Wenders po pěti hodinách žánrově i pocitově pestré filmové procházky dokázal dovést. * * * Až na konec světa vypráví mj. o prudce vyvíjejících se moderních technologiích, které nás stále více ovládají, reflektuje tyto výdobytky spočátku jako něco, co nám zlehčuje náš život, stává se jeho běžnou součástí natolik, že si tenhle progresivní vývoj ani neuvědomuje (tak, jako si mnoho diváků po velkou část filmu ani neuvědomuje hlavní téma a ozřejmí se mu to naplno až v poslední z pěti hodin) a zároveň jako něco, co nás může totálně zničit, pokud podlehneme šílené závislosti. Dnes to možná nezní jako něco myšlenkově objevného, ale Wenders dokázal natočit film nabitý podmanivým dějem, v němž postupně s hlavními hrdiny nahlédnete do různých civilizací od velkoměsta přes pustou přírodu až po onu „HI-TECH jeskyni“. Film, který se nevine stylem klišéovité agitky, ale v doprovodu dobrodružných zážitků plných emocí, vztahových dramat a také spousty hudby nejrůznějších stylů v pozadí (včetně živého podání písní malé kapely zložené z postav filmů) postupně dospěje k hutnému zamýšlení na ono téma. I přes jistou rozvláčnost se pro mě jedná o silný zážitek se silným, mnohavrstvým „vesmírním“ závěrem... [80%] ()
Nesúvislý dej, ktorý sa tiahne filmom s dlhočiznou stopážou (videná 158-min. verzia). Akési soft sci-fi road-movie, ktoré začína i končí divne, a v ktorom sa väčšina postáv chová nelogicky. Nepomôžu veľmi tomu ani Hurt, ani Neill. Práveže sa divím Neillovi, že sa na taký ľahký eurobizzarre dal nahovoriť. Nečudo, že film skončil absolutným prepadákom. Čo sa mi ale páčilo, bolo vykreslenie blízskej budúcnosti, tj. svet sa celkovo nezmení, iba pribudne pár high-tech hračičiek. Hodnotenie: 45% ()
Hezké obrázky. Zbytek je přefinancovaná bezradná s...ka. Z překotného znovuobjevování se a bouřlivého vzájemného vítání se zhola podružných a v "příběhu" dříve znepřátelených postav se vzpamatovávám dodnes. Wenders prostě zaměstnal kamarády a byl rok 91; ale měl tam i hvězdy, ba i Asiaty a Aborigince, kteří se museli objevit a pak se přivítat - a tak plácal, plácal až uplácal. Peněz měl dost. Dal jsem *, po měsíci zvyšuju o hvězdu, protože jsem pochytil (alespoň) jeden silný étos filmu (kromě klobouku Dommartin a postmoderní přepjatosti vůbec) - je to vize závislosti na displejích, která došla naplnění - někteří mí přátelé dnes i serou ajfounem. ()
Tak jak začít... Nevím, jak moc tenhle komentář bude dlouhý, ale pokud hodně, tak sem dám celé shrnutí filmu v jedné jediné, byť strašně ochuzené větě - Celých těch 4,5 hodiny mě ani na moment nenudily. Tenhle film jsem chtěl vidět už půl roku, ale neustále jsem jeho zhlédnutí odkládal. Koncem léta jsem ho totiž sehnal na DVD (kratší verzi), jenže když jsem si ho chtěl pustit, zjistil jsem, že v něm absolutně chybí nějaké titulky. Žádné anglické, žádné české. Byl tam sice zvuk, originál a český dabing, ale nebyl jsem si jistý, jestli by to bylo to pravé. A pak se ke mě dostala ta delší verze, skoro 5 hodin dlouhá, ale jenom v originále s anglickými titulky, které jak jsem později zjistil, byly jenom k dialogům, kde se nemluví anglicky, takže jsem si skoro celý film musel překládat z odposlechu. A české titulky k tomuhle filmu prostě neexistují. Připočtěme k tomu fakt, že moje angličtina není zrovna nejlepší, sice jí rozumím, ale tady jsem měl pořád obavy, jestli to pro mě není moc velké sousto. Dodejme ještě ten fakt, že v komentářích nemalý počet uživatelů píše o tom, že to nepobrali a já to pochopitelně pobrat chtěl. Tak jsem to pořád odkládal a odkládal na neznámo kdy, kdy si na to konečně udělám čas a budu doufat, že pochopím aspoň něco. A teď, na sklonku roku jsem si na to čas konečně udělal a ty vole... Wim Wenders mě opět, už potřetí v řadě (!), dostal. Celý ten film je vlastně o všem. Musí vám to teď znít nejasně a možná i hloupě, ale já to myslím smrtelně vážně. Rozebírají se zde moderní technologie, které nám sice můžou hodně pomoct, ale taky dost ublížit a přílišná závislost na displejích nás může začít ničit duchovně zevnitř (což je nadčasové, hlavně pro dnešní dobu), rozebírá se zde vztah člověka k přírodě a obecně planetě Zemi, který když ztratíme, jsme vnitřně chudí, či snad i mrtví (což navazuje na ten první myšlenkový okruh), rozebírají se zde jednotlivé vztahy mezi postavami, které, aspoň podle toho co jsem si dokázal přeložit, jsou dobře promyšlené. Překvapil mě i příběh, který je zvláštní kombinací sci-fi, špiónského filmu, vztahového dramatu, road movie a poetického žánru (toho především). Šílená směs, že? A funguje to? Funguje. Dokonale. Samotnému se mi tomu nechce uvěřit, ale jenom to potvrzuje jednu věc - a to tu, že Wenders je dokonalý a talentovaný filmař, jakých je minimum. Hned po dopsání tohohle komentáře mi okamžitě putuje do oblíbených režisérů, a to i přes to, že s ním nemám vždycky dobrou zkušenost. Teď si tu trochu pohoním své miniaturní ego - kdybych měl ohodnotit svůj výkon při překládání jenom z odposlechu, tak si osobně myslím, že jsem rozuměl tak 75% všech dialogům, a kdybych se fakt hodně pochválil, tak snad i 80%. Na mě je to úspěch. Většinou, když sleduju nějaký film čistě v angličtině a překládám si jen z odposlechu, nemusím tomu věnovat většinou tolik pozornosti, jelikož se jedná o velmi jednoduché horory, často ne zrovna povedené, takže o to víc jsem za svůj výkon spokojený. Dále rozeberu film po filmařské stránce - dokonalost. Zaznamenal jsem jenom pár drobných chybek, co se v jenom pár záběrech týče, ani snad nemá smysl ty malichernosti psát. Jinak to ale má skvělou kameru tvořící krásné záběry, naprosto perfektní soundtrack složený ze všech možných druhů hudby (dokonce se tu hraje i na digeridoo), pak jsou zde taky krásné přírodní scenérie, především pak v Austrálii, kde se odehrává většina filmu a taky musím uznat, že štáb měl fakt velké štěstí na mraky, jelikož i ty tu jsou nádherné a působí poeticky. Herecké výkony jsou zde taky skvělé a příjemně mě zde překvapila účast Maxe von Sydowa. Je tu taky mnoho skvělých scén, nejradši mám cestu Claire a toho agenta (vypadlo mi jméno) australskou pouští a pak samotný závěr, který je nádherný. Ten film se mi fakt hodně líbil, a i když jsem nepochopil 100% dialogů a něco mi nejspíš uniklo, i tak nemám vůbec žádný problém dát 5*, ten film je fakt úžasný a už jenom ten fakt, že mě 4,5 hodiny dlouhý film ani na minutu nenudí, je zázrak. Jestli ten film budu mít radši než Paříž, Texas nemůžu teď říct. Počkám, až se mi to rozloží v hlavě, ale vzhledem k tomu, že Paříž, Texas je jediný film co mě fakt dokázal rozbrečet, tak Až na konec světa bude muset překonat vysokou laťku, ke které ale vůbec nemá daleko. Opravdu Velkolepý film s velkým V, který neprávem naprosto zapadl do zapomnění. A koupě DVD nelituji - kdybych si ho nekoupil, rozhodně bych na tenhle film jen tak nenarazil. A já jsem fakt hodně rád, že jsem ho objevil. Kurňa to je dlouhé. A to jsem si včera stěžoval, že ten film asi ani nepochopím. Tenhle film je jako pohlazení po duši a určitě se k němu ještě vrátím. A ne jednou. 5* () (menej) (viac)
Galéria (89)
Fotka © Warner Bros.
Zaujímavosti (2)
- Roku 1991 byla skupina Depeche Mode požádána o zkomponování skladby k filmu. Je to skladba Death´s Door a zpěvy obstaral Martin L. Gore, neboť v této době trávil Dave Gahan veškerý čas v heroinovém rauši (byla to doba "ročních prázdnin DM") a nechtělo se mu kvůli jednomu songu letět z L.A. do Anglie, kde se soundtrack nahrával. (TheMaker)
- Na soundtracku se mimo jiné podíleli: U2, REM, Elvis Costello, Lou Reed, Nick Cave, Patti Smith, Daniel Lanois a Jane Siberry, jejíž song Calling All Angels je pokládán za "nejnádhernější píseň všech dob". (TheMaker)
Reklama