Alfréde, Alfréde!

Příjemná satirická komedie o jednom italském manželství, z něhož byl muž vysvobozen rozvodem, novinkou v italské společnosti. Nesmělý Alfredo Sbisà (dobrý Dustin Hoffman s hlasem Ferruccia Amendoly) se stává obětí hysterky, která mu veškeré příjemnosti života proměňuje v utrpení očistce. Z jeho ideálu se stává noční můra, která zcela ovládne jeho život, aby pak pomaloučku a po krůčkách v přítmí znovu ochutnával všechny krásy života. A konečně poznal ženu svých snů. Maria Rosa Cavaroni, později Sbisà (dobrá a půvabná Stefania Sandrelli) vyžaduje po svém obdivovateli veškerou pozornost. Veškeré dění s důmyslnou precizností strhává výlučně na sebe, s neochvějnou neodbytností vyžaduje důkazy lásky, neotřele zničí jeho osobní život, aby se stal jejím panáčkem a uskutečňovatelem jejich přání. Všeho ale moc škodí, a její loutka nakonec najde dost sil, aby se vzepřela své noční můře. Z dalších rolí: Alfrédova nová přítelkyně a konečně vytoužená žena Carolina Betti (zajímavá Carla Gravina), s nezkrotnou touhou po životě, přísný a nesmlouvavý otec Marie Rosy (Saro Urzì), bojující za dceřino dobro, Alfrédův hodný otec (Luigi Baghetti), utíkající před Marií Rosou na venkov, a Alfrédův přítel Oreste (Duilio Del Prete), užívač života a žen. Zábavné, ironické, a varovné pro muže před nejistým vstupem do manželství. Navíc mi to nastavilo zrcadlo vzpomínek k mému jednomu vztahu, ze kterého jsem nakonec rád odešel, neboť bylo zničeno skoro vše v mém životě. Přesto je to velmi vtipná a příjemná podívaná, s příjemným rozverným nadhledem na italskou společnost, její zvyklosti a mravy. (07.07.2012)

Film je zábavný, ale nie veľmi logický. Z niekoľkých rande s vysokooktánovou, sexuálne znevýhodnenou talianskou priateľkou by sa dalo predpokladať, že hoci vzťah môže byť na krátky čas vzrušujúci, uvažovať o manželstve by bolo hlúpe. Zvyšok filmu nám ukazuje dôsledky veľmi zlého rozhodnutia. Vtipné na začiatku filmu, ale v tej druhej polovici už nie dostatočne. 6/10 (04.02.2022)

Pietro Germi se komediím na téma italského manželství věnoval opravdu pilně. Tímto posledním snímkem důstojně zakončil své dílo. Děj se odehrává v době, která bezprostředně předcházela uzákonění rozvodu v Itálii a době těsně po. Také na rozdíl od prvního sňatku, se Alfréd podruhé žení již na radnici. Křesťanskokatolický sňatek už není doménou. Atmosféra tehdejšího "italského" způsobu života je nezaměnitelná a nádherně vystižená v chování se všech rodičů hlavních hrdinů. Dustin Hoffman padl do role jak ušitý a Stefania Sandrelli se tu již objevuje jako správná ženská časovaná bomba. V předchozích filmech byla spíš to tichou a ušlápnutou. Upřimně řečeno tohle mít doma, tak nevím . Komedie s příjemným humorem, je i po svých čtyřiceti letech úsměvná a směle jí řadím mezi skutečná umělecká díla. (21.02.2012)

Tato režijní rozlučka Pietra Germiho s filmovým světem sice nepatří k tomu nejlepšímu, co nám tvorba tohoto italského klasika může nabídnout, ale rozlučka je to velmi důstojná. Komedie vychází z režisérova tradičního námětu společenské satiry. Dobová italská společnost se svým konzervativním přístupem byla po mnoho let ideálním tématem lidové zábavy Germiho filmů. Vztahy k rodině, církvi, manželství. Doba přinesla společenské změny a i o nich je tento film. Liberalizace společenských mravů koncem 60. let přetavila rozvod ve veřejností tolerovaný akt. Obsazení Dustina Hoffmana do role Alfréda, se ukázala být dobrou volbou. Postava submisivního, ženou snadno manipulovatelného muže, se podobá úspěšnému Absolventovi , jen s tím rozdílem, že zde nedochází k přerodu charakteru hlavní postavy. Ve výsledku šlo o sázku na jistotu. Marný boj Alfréda v kleci manželské, kdy je týraný hysterickou manželkou i její rodinou, probouzí krom smíchu i soucit. Neb taková domácí jednostranná „Itálie“ může mít nečekané dohry. Nakonec i možný únik z manželství pomocí rozvodu, se může zdát jen dočasným a neuspokojivým řešením. Tento film lze bez přehánění považovat za varovně zdvižený prst před svátostí manželskou. Je to takový ten Germiho úsměvný, rošťácký šťouchanec, který již sice nepůsobí tak silně, jako tomu bylo u starších snímků, ale stále dost silně na to, aby pobavil. Zejména fanouškům vynikajícího Dustina Hoffmana vřele doporučuji. (22.08.2014)

Je zvláštní, jak rychle se "ještěsoučasné" stává "užhistorickým". Film, svým dějem nikoliv náhodou položený do doby těsně před uzákoněním rozvodu v papežské zemi, popisuje s anatomickou důsledností všechny stíny nedobrovolného soužití, zaštítěného svátostí křesťanskokatolického sňatku a dobové mravní zvyklosti a obohacené o skvěle vystižený portrét ženské fúrie. Komediální potenciál snímku do svého výkonu nejvíce soustředil a také nejlépe využil vynikající Dustin Hoffman, nezaostali však ani ostatní, zejména představitelky hlavních ženských rolí Stefania Sandrelli a Carla Gravina. Toto "manželství po italsku" je v tomto případě podstatně více woodyallenovskou férií, v níž je právě hoffmanovským přínosem její nezaměnitelně jedinečné italské zakotvení. Dobře vyznívají i letmo načrtnuté postavy všech rodičů a ještě lépe atmosféra soudobé života v soudobé italské společnosti. Komedie tak zůstává komedií, humor humorem a radost z kvalitního filmu radostí ze skutečného uměleckého díla. Myslím, že to platí i dnes, takřka čtyřicet let po prvním uvedení tohoto zralého filmu předního italského režiséra své doby. (13.08.2009)