Vojna a mier

Je to takmer ako sledovať vojnu v priamom prenose, akurát zábavnejšie. Polepené Tolstojovimi myšlienkami a drámou ľudských osudov. Paradoxom je, že tento veľkofilm nevyhráva nad všetkými ostatnými len počtom komparzistov a epickými bitkami, no vyhráva aj v komorných scénách, ktoré sú majstrovsky natočené a podobne aj zahrané. Jednoducho, týmto Sovietsky film na dlhé, dlhé roky porazil ten Americký a neviem, či ho vôbec niekedy niekto porazí. (Ale môžeme to vyskúšať my... napríklad Bratislava by pekne horela.) (14.09.2013)

Tak jsem zdolal Bondarčukovu Vojnu a mír, jak by zvolali ruští vojáci: hurááá! :-) No je to epické, to je pravda. Velkolepé. Monstrózní. Neuvěřitelné, co s tehdejší technikou dokázali. Ale ta velkolepost je až přehnaná, teatrální. Asi to k tomu patří, no. Vizuálně to vypadá skvěle (tím zrovna nemysím, že by to běželo v HD), v průběhu jsem si uvědomil, že kdybych film zastavil snad ve kterýkoliv okamžik, vznikne z toho parádní obraz. Film stojí na oné velkoleposti, doprovází ho mocná hudba orchestru a sborový zpěv, často si zpívají vojáci samotní, jako žrát třeba knížku samotnou, tak mě to možná pohltí, ale Vojnu a mír jsem nečetl a ani se nechystám, takže pro mě to symbol není. Takže teď ale - znamená to všechno, že mě to bavilo? To ani snad ne. První díl - zpočátku jsem si říkal, že je to padesát let staré, takže přimhouříme nad přehráváním postav oči a užijme si děj. Vojáci zpívali, bitva byla veliká, jo jo, to půjde. I když já se začal spíše utápět v postavách (a to jich tam zbyde po pár úmrtích vlastně pět a půl, a že jsem na DVD sehnal jenom ruskou verzi s anglickými titulky, důvod není), konečné filozofování mě pak nudilo. Číst ho v knížce, zamyslím se nad každou "hláškou", ale u filmu to rychle plyne dál a zůstává jenom pocit zmatení. Druhý díl - něco zcela jiného. Tentokrát tu máme romantický příběh, nešťastné lásky, Ljudmilu Saveljevovou, plesy, tance, ach... S ohledem na původ a datum vzniku, dobré. Třetí díl - díl bitevní. A to pořádně - bitva u Borodina. Vojáci se mažou sem a tam, mezitím pobíhá v plamenech Sergej, soustředíme se spíše na utrápené výrazy jednotlivých vojáků než na situaci na bitevním poli. A já mám šťastný pocit, že už po druhém díle tady konečně vím, kdo je kdo a že se chystá závěrečný masakrózní vrcholící díl, který mě odrovná (neodrovnal). Druhý díl pro ženy, třetí díl pro muže. Takže pak čtvrtý díl - závěrečné zatočení s proradnými Francouzi, vypálení Moskvy. Traumaticky pojaté scény, utrpení, drsná hudba, výkřiky, tenhle je hodně deprimující. A v závěru opět filozofování, zamýšlení jednotlivých postav, dlouhé... Nutno říct, že onen Napoleonův závěrečný prů*er z toho opravdu beznadějí čiší. No ale kdyby mi někdo navrhl, podívejme se na to znovu, tak asi skočím k oknu, jak ruští vojáci na vodka párty v prvním díle. Čili pro mě prostřední dva díly výrazně lepší než dva krajní, celkově některé mocné scény nestačí převážit nános letité teatrálnosti. Tohle není akční válečný film, kdybyste snad mysleli, tohle je spíše drama jednotlivých hlavní postav na pozadí válečných událostí. (24.11.2013)

Túto verziu asi už nič len tak neprekoná. Len málokedy sa dá povedať, že tak veľké dielo dokázalo byť filmovo spracované na rovnakej úrovni. Azda aj preto, že východný svet dokáže svoje východné diela pochopiť dokonalejšie a navyše tu bol Bondarčukova genialita spojená s neobmedzenými prostriedkami, keďže film či superepos bol niečo ako vec štátneho významu. Dodnes v prepočte zrejme najdrahší film histórie, dokonca aj pred Kleopatrou a to napriek tomu, že komparzisti v tejto veci štátneho záujmu často hrali zadarmo. (22.03.2024)

Jelikož jsem všem čtyřem samostatným dílům dal pět hvězd, dávám je i tady jako vyjádření mého názoru na to, jak se mi celá zdlouhavá sága zamlouvala. Mimochodem, v poslední době čím dál více souhlasím s míněním, že Oscar není žádné měřítko. Díky některým rozhodnutím není, ovšem tady Akademie rozhodla (resp. musela rozhodnout) naprosto správně, a ani mi tolik nevadí, že Miloš Forman s "Hoří, má panenko" v souboji s tímto filmem neuspěl. (21.03.2009)

U Vojny a míru na mě funguje jakási synergie, kdy celé dílo dohromady tvoří téměř naprostou dokonalost. Asi nikdo nemůže rozporovat, že se jedná o nezfilmovatelnou látku, která ve finále velkou část příběhu musí stříhnout. Bondarčuk je mistrem velkých scén, především bitevních, ať už je to tedy Bitva u Slavkova nebo u Borodina, tak největší dojem udělala hned ta první, u Schöngrabenu. Na plátně evidentně neběhají pixely, ale skuteční herci a kamera létá na bojištěm jak jsem to nikdy neviděl. Nebo naopak je přilepena dragounovi a sledujeme jeho jízdu na koni z prvního pohledu. Všechno to jsou silné zážitky, které se Vás dokáží až fyzicky dotknout. Mistr davových scén Bondarčuk stejně dobře dokázala zachytit i interiérové scény tanenční plesů, ale co bylo podle mého nejtěžší na realizaci je pojetí příběhu. Knižní předlohu tolik neznám a možná proto jsem ve filmu chvílemi ztrácel a podrobným obsahem knih jsem se do něje musel neustále vracet, ale to hlavní zůstalo zachováno, drama tří hlavních postav. Škoda, že takových filmů se dnes a ani už nikdy jindy nedočkáme, tohle muselo být šíleně drahé a to je pro dnenšní komerční dobu nepřijatelné. (14.09.2016)