Mildred Pierceová

Velký emancipovaný film z roku 1945! To je nádherný doklad toho, jaký začala Amerika ve dvacátém století nabírat civilizační náskok před Evropu a zbytkem světa... Co se jen v té době točilo u nás... Neotřelý příběh silné postupně se emancipující ženy, jejíž jedinou velkou slabinou bylo selhání jejího rodičovství... Jako zástupce vyhraněného žánru noir mne sice snímek příliš nenadchl, znám mnoho silnějších a působivějších, jako velké ženské drama s fatálním koncem ovšem ano... Ta rozmazlená dcera byla skutečně ukázková... :-( Navíc ta krásná práce se světlem a stíny...černobílé filmy mají prostě své nezaměnitelné kouzlo... (18.09.2008)

Film noir, melodráma, thriller, psychológia, sentiment - to všetko v nádhernom koncerte pod vedením skúseného Michaela Curtiza. Joan Crawford ( získala Oscar ) je v tomto "ženskom" filme okúzľujúca ako dokázala svoj život položiť na oltár lásky k vlastným dcéram. Hlavne staršia dcéra ( Ann Blyth ) s opačnými morálnymi hodnotami zneužíva matku pre svoje pohodlie a rozmary a nezaujímaju ju cena. (25.02.2008)

Výtečný film, nápaditě variující základní noirový vztah hlavního hrdiny a femme fatale. Hrdinou je tentokrát matka a její osudovou ženou vlastní zkažená dcera. Výborní herci (Mildred sebou nechá nechutně zametat, ale díky výkonu Joan Crawford ji vlastně i chápete), úžasná kamera (práce se stíny jednotlivých postav je fantastická) a nominace do mé soukromé noirové top 10 zaručena. (10.02.2008)

Těžko fandit nebo přát ženě jako je Mildred Piercová něco pěkného. Její postava je pro mě osobně strašně hloupá a zaslepená láskou k dceři, které chce dát vše a potichu přechází její rozmazlenost a nadutost. Nejde říct, že jde o špatný film, protože jsou zde slušní herci, lehce noir atmosféra a i celý příběh je svým způsobem zajímavý. Mé osobní sympatie však nikdo nezískal a spíše jsem sledoval hromadu postav, které mi jsou ukradené od začátku až do konce ( s výjimkou dcery Mildred, které jsem přál to nejhorší od první chvíle, kdy dostala šaty a nevážila si jich ani v nejmenším...). Michael Curtiz má na lepší filmy a to několikrát dokázal. (05.10.2008)

Tahle Veda, to je bída. Komplikovaný příběh, plný shod a rozchodů, o ženě, která nebyla s to repektovat jeden ze základních přírodních zákonů, který rodičům (jak zvířecím, tak lidským) stanoví časovou dodbu, ve které se mají/musejí rozejít se svými potomky. A po které se pak stávají (nebo také nestávají) rovnoprávnými partnery. Film o Mildred Pierceové, která hodlala obětovat nejen sebe a svého manžela, ale i vše ostatní, aby si získala věčnou přízeň své dcery, psychicky narušené (absencí sociálního, potažmo rodiného cítění, není zřejmě pouze důsledkem špatné výchovy) Vedy Pierceové, je vypointován na špičku nože, a závěrečná katarze je sice koncem filmu, nikoli však koncem příběhu. Pozn. 1: Onou hrotící špičkou nože je vztah Pierceových k degenerovanému šlechtici Monte Beragonovi. Pozn. 2: Joan Crawfordová získala za svojí roli "Academy Award" pro nejlepší herečku; scéna je podrobně popsána ve filmové biografii její adoptivní dcery Christine. Pozn. 3: Nevím do jaké míry byla použita práce na scénáři od Williama Faulknera, nicméně je zde výrazně cítit. Pozn. 4: Možná buďme rádi, že neznáme všechny rozpory Michaela Curtize s Joan Crawfordovou, alespoň ve filmu byly uhlazeny. (30.10.2018)