Rudá záře nad Kladnem

Takový hon na čarodejnice mezi uživateli ČSFD. RZNK je samozřejmě strašná pitomina, a dal bych krk za to, že o nic lepší nebude ani původní román "Tondy Zápotondy". Jenomže stejně tak bych vsadil i na to, že velká část "odpadovců" tohle celé vůbec neviděla. První polovina filmu je tragická, až když se začne chystat generální stávka, jakž takž. Pepa Bek byl skvělý řečník. (16.02.2010)

Herecké výkony Beka a Chramostové jsou na úrovni. Jinak tento film je v podstatě velmi tendenční rekonstrukcí událostí na Kladně 1920, kde se odtrhla od sociální demokracie ultralevicová frakce teroristů a pochodovala na Prahu. Podotýkám, že byli ozbrojeni. Tatík Masaryk by totálně selhal, kdyby na tuto hloupou agresivní lůzu neposlal vojsko. Tato pakáž věřila, že bojuje za svobodu. Pak svobodu vybojovala a všichni víme, v čem jsme žili. Teroristé z Kladna porušili minimálně pět závažných paragrafů tehdejšího právního řádu mladě sotva vzniklé republiky. Však po několika měsících(?) přicházejí z kriminálu a kují pikle dále. Kdyby byli u moci už ti správní komunisté, jak je známe, nevrátil by se z Jáchymova nikdo. Inu Masaryk, humanista. (12.01.2012)

"Ten Psilander, to je přeci jenom fešáckej mužskej." - "Já mám zas rád Portenku, vona je zas hezká zpředu i zezadu." aneb jak se nevypořádat s ostře sledovanou adaptací stejnojmenné knihy Antonína Zápotockého, který byl takový filuta, že sám sebe projektoval do postavy hlavního hrdiny tak, aby co nejlépe uctil výročí 30 let od založení KSČ (a to ještě ani nebyl prezident, tedy v roce 1951). Sám byl tou dobou (1921) na Pankráci, takže byl pouze čestným zakladatelem, ale byl. Při srovnávacím čtení předlohy jsem se ale až podezřele častokrát musela sama sebe ujišťovat, že nečtu Cimrmana. Takové to tedy skutečně je. Nikdy nekončící příhody horníka Šádka, který má filipa za každých okolností, kdykoli vám rád poví vlastní story o uhlí, které je měkké jako perník, a také to, jak se rád mačkával na Rozinu mezi futry, když ještě byl její manžel naživu ... a to je teprve začátek. Samozřejmě Toník sám je také chrabrý hoch a spořádaný partajník socdemáků, hrdý otec a kvalitní manžel. Nikdy nenechá své rodné Kladno ve štychu a z války ví, zač je toho revoluce. Protože jedině v Rusku to udělali dobře a to je, oč tu běží. Mezitím zabednění páni v Praze socializací pohrdají a dá-li Hitler, budou jí ještě dalších dobrých 25 let pohrdat. To už tedy v románu ani ve filmu není, to je historie. Vrátíme-li se ale k diváckému zážitku, zjistíme, že druhý takový ukázkový projekt nenajdeme. Kupodivu i Vstanou noví bojovníci ve srovnání s Kladnem připomínají film a nikoli plakát. Tak ono to sice bylo připravené vědecky, hodně se přepisovalo, hodně se stavělo nových exteriérů za Barrandovem, protože současné Kladno už bylo vhodné jen na prvomájové slavnosti s rohlíčky z nakeťasené mouky, ale což. Zřejmě Zápotockému mezitím byli v úřadu svázány ruce a ani jeho osobní dohled nedokázal poslat Toníka na opravdické moskevské nádraží, Mařku na kladenské a nakonec i chyběl kaktus jako suvenýr ze Světové války. Takže co nám zbylo? Feminizující Chramostová a Fabiánová a samozřejmě Míla Besserů a jeho Václavíček, který rozjasní den na celý týden dopředu, jak je upřimný a hloupý. "Je to pravda, tati, že Lenin je strašně veliký člověk?" - "Jistě, že je veliký." - "Tati, jak je veliký? Je větší než ty? Vešel by se k nám do dveří?" P. S. Kdo si všiml, že by logika některých událostí jako by byla šitá na delší období, než-li jsou jen roky 1918-1921, má recht. V knize se nám Tonouš rozepsal hluboko před rok 1914, ale soudruzi scénáristé zřejmě radši šli na oběd, takže vše, co nebylo vyškrtáno jen posunuli vpřed, bez ohledu na důsledky. (25.10.2009)

Na Zápotockýho pomník jsem se podíval čistě ze zvědavosti a v podstatě mě v ničem "nezklamal." Nevěděl jsem, jestli se mám smát nebo brečet při pomyšlení na to, jak je tenhle film stupidní. Dialogy, který tady postavy vedou, jsou buď o ničem, nebo jsou to obyčejný komunistický žvásty. Je smutný, že kvalitní československý filmy, který vnikaly v šedestátejch a sedmdesátejch letech, putovaly do trezoru a místo toho se promítalo tohle. A taky je smutný, že k tomuhle škváru se propůjčilo i několik našich předních herců, kterejch jsem si já osobně vždycky vážil. Jsem rád, že žiju v době, kdy si můžu filmy vybírat podle svýho vkusu, a ne podle toho, co mí naservíruje komunistická propaganda. A taky jsem rád, že můžu svobodně veřejně prohlásit, že Rudá záře nad Kladnem je jedna z největších sraček, co jsem kdy viděl. (08.02.2011)

Příkladné propagandistické dílko, současně útočící na divákovo svědomí a přesvědčení a sugerující mu takovou „pravdu“ o světě, životě a dějinách, jaká odpovídá ideologii, na níž staví. Fráze, teze a pojmy zaznívají z úst přesvědčivých herců a epizody diváka vtahují a činí účastna natolik, že se vrací v čase, a z biografu odchází poznovu přesvědčen – a umlčen. Žádný film, který se nesnaží vyvolat otázky, nemá právo na své stříbrné plátno, tím spíš takový, který svými vemlouvavými odpověďmi nezodpovědně zahlcuje naivní – a zvláště právě tu, prostou a vnímavou – mysl. Současně však taková umělecká díla – tím, jak vyhrocují jedinečnou životní zkušenost – problematizují konvenční obraz dějin, který si člověk pokaždé nanejvýš osvojuje (a v lepším případě studiem, pátráním… modifikuje), ale nikdy nedokáže prožít. A proto i ta jsou nakonec cenná. Tomu, kdo je tázavě a odpovědně sleduje, potvrzují jeho vlastní zkušenost: i my žijeme v nespravedlivé době, kdy je každý sám a nejosamělejšími jsou naše věci – a prostředí, které se zdáme obývat. (26.12.2018)