Žena, která ví, co chce

Primárně jde o touhu dát se k divadlu či k filmu, prostě na umění stůj co stůj a jít si za svými sny. Dilema, které provází jistě mnoho umělců, kteří by rádi skloubili partnerské vztahy, rodinu a umění. Bohužel, zde se příběh zpočátku zdá jako silný, ale již v průběhu je vyústění celkem jasné. Vše důležité se navíc odehraje na závěrečném večírku, kde se navíc i celkem lehce vyřeší všechny problémy. Kdo ví, tehdy to tak asi vskutku bylo. I na 89-ti minutový film celkem nezáživné až na pár zajímavých momentů. Dilema je na přetřes několikrát, ale vždy bez jasného závěru. Je to jako sledovat debatu na toto téma na pozadí jakéhos takéhos příběhu. Ovšem Truda Grosslichtová je rozkošná. (03.04.2018)

Co se dá dělat, slzičky tekly při setkání dcery s matkou. Takže pět hvězdiček, i když to byla limonádka, ale svěží, příjemně se na to koukalo, zvlášť Trudu mám v jejích rolích moc rád. Vladimír Borský zde sehrál jednu ze svých nejlepších rolí, jinak ho věčně kritizuji, Franta Paul byl velmi výrazný, stejně jako Jiří Steimar či Zvonimir Rogoz. Milý Holzinger, když počítal otevírání opony... V těch prvních filmech se hodně muselo zpívat, protože film ve svých začátcích byl jedinou možnosti vyvézt kulturu velkoměsta na venkov. A ostatně - bylo to natočeno na motivy operety. Také zápletky byly velice dobře napsány, takže se divák ani chvíli nenudil. (28.01.2018)

Ženy v tomto filmu rozhodně vědí, co chtějí, ale ještě by bylo pěkné, kdyby vědl pan režisér, co má chtít od žen. Na ženy je to zacíleno, pánské role jsou podstaně méně výrazné. Ale i ženské hlavní postavy jsou spíše strnulé. Nikdy bych nevěřila, že Růžena Šlemrová může být doslova mdlá. Nevyužitého hereckého potenciálu se najde bohužel podstatně víc. Příběh je těžkopádný, do komedie mu pořádný kus chybí. Úsměvných momentů není mnoho, nepostřehla jsem žádné vtipné dialogy ani situační komiku. Příběh není rozvinutý ani dramaticky ani romanticky. Tady platí viděno a zapomenuto. (01.02.2018)

Se soudobými operetami Oscara Strause neměl český film žádné zkušenosti, pouze Jarmila Novotná točila jazykové verze Lásky u carského dvora v angličtině a ve francouzštině, které se do naší distribuce ani nedostaly. Je proto velmi snadné neporozumět tomuto skvělému výpravnému filmu, o čemž svědčí některé komentáře níže. Český film 30. let hledal svůj vztah k operetě nesnadno, původní filmovou operetu napsal Piskáček a největší obliby se dočkaly ty nejlidovější kousky. Bylo proto nasnadě, aby se někdo, kdo se vždy cítil být kosmopolitou, obrátil na nejnovější mezinárodní kus, který měl premiéru na podzim 1932 v Berlíně. A skutečně, do dvou let přišly do kin dvě souběžně natáčené jazykové verze Ženy, která ví, co chce. Binovec do hlavní role obsadil jeden z mnoha svých delikátních objevů, Markétu Krausovou. Můžeme jen litovat, že dala přednost divadlu, takto nám po ní ve filmu zůstal jen zlomek jejího umění. (14.03.2020)

Na svou dobu podle mně hodně zdařilá veselohra s dobrou režií a hlavně nákladnou výpravou (muselo to stát celé asi dost peněz?), nebylo tu nic z tzv "pepíkovského humoru", čímž byla doslova přesycena většina filmů té doby (předtím i poté), hudební doprovod Oskara Strausse, byl také výborný, i ten v konečné fázi pozvedl film ještě o nějaký ten stupínek výš. Je to jinak pěkný a pravdivý příběh z vyšších společenských kruhů (z tzv umělecké a společenské smetánky), film který varuje před velkou obětí kterou si žádá umění, stejně tak jako v případě naší hlavní postavy (slavné operetní subretě), která obětovala vášeň pro divadelní slávu před manželstvím a mateřskou láskou. Její dcera - má pokračovat v jejích šlépějích (alespoň to tak vypadá, jsou tam ty předpoklady - jako talent a jistě i ambice, dívka ovládá hru na klavír), ale to by se nesměla zamilovat. Udělá i ona stejnou chybu jako její maminka (kdy poblouzněná zběhne k divadlu) a nebo dá přednost sňatku a rodině se svou láskou? Film se též zároveň natáčel v německé verzi. K hercům: Hlavní roli zpěvačky, vytvořila méně známá herečka a divadelnice Markéta Krausová, myslím si ale, že se do ní herečka dokonale vžila, stejný dojem na mě dělala i jako vyzrála žena a matka mladé dospívající dcery, její rady a zkušenosti téměř k nezaplacené. Onu mladou žábu hrála hezoučká obarvená blondýna Truda Grösslichotvá, ta byla skutečně okouzlující a velmi vtipná, její partner Franta Paul se teprve seznamoval s milovnickým prostředím, scházela mu pak ale trochu mužnější postava a výraz. Borský v roli tajemníka/šplhouna mi moc neseděl, to jeho sapristi-sapristi, jsem nemohl po několikanásobném opakování už ani poslouchat. Maličkou roličku stenotypistky zde vytvořila Věra Ferbasová (viz scéna v kanceláři, kdy Franta Paul kouká trochu cudně po jejím jistě nádherném pozadí), nechápu moc dobře ale její angažmá tady, byla to přeci jenom mrhání jejím talentem, přesto že byla teprve na svém začátku své dlouhé a úspěšné filmové kariéry. Další role už čistě standardně typizované jak píše Marthos, a nestojí za zmínku se tady o nich rozepisovat. Nej scéna; Velmi vtipný a originální moment seznámení v kanceláři mezi Věrou (Truda) a tajemníkem Anatolem (Franta Paul). Doporučené málo známé, ale skutečně dobré, originální a zábavné. (25.11.2013)