Shake Hands with the Devil

Výpověď kanadského generálporučíka Dallaira, který byl součástí OSN jednotek ve Rwandě v 90. letech a zažil genocidu mezi kmeny Tutsiu a Hutu ( jako u nás Češi a Slováci ). Film je natočen hlavně jako svědectví a upozornění na masakry ve válce. Masakry, které se něměly nikdy stát. Popravy mačetami, znásilňování, zabíjení dětí, vláda lidu. Svět to ale nezajímalo a nechtěl se do toho míchat. (12.12.2010)

Pohled na genocidu, kterou svět ze zbabělosti neuznal, očima kanadského generála, který se poté vše rozhodl knižně odvyprávět. Takové téma a mě přišlo, že jsem neprožil jediný silnější mooment. Buď za to mohl ten ňouma z Brutální Nikity v hlavní roli, nebo prostě promrhaná režie. Každopádně si radši znovu pustím Válečníky. (02.12.2011)

Stále šokující, pravdivé a nepochopitelné. Našla jsem si pár dokumentů a informací a jsem přesvědčená, že tenhle snímek má svou neocenitelnou hodnotu a chápu, proč Romeo Dallaire usiloval o jeho natočení. Hodně mně přípomínal film Válečníci, kde museli vojáci zaujmout také pouze postoj neangažované policie, která má zasáhnout pouze v případě ohrožení jejich života. I tam to skončilo podobně smutným dopadem na psychiku takových bezmocně přihlížejících vojáků. Shake Hands with the Devil byl možná ještě působivější než Hotel Rwanda, jestli se to vůbec takhle dá napsat o tak děsivé události, kterou je genocida a válka vůbec. (24.10.2013)

Filmů o genocidě ve Rwandě bylo natočeno už několik a všechny pojímaly tuto událost jinak. "Shake Hands with the Devil" se zaměřuje hlavně na politické dění a vše pojímá jako celek oproti -asi nejznámnějšímu filmu o Rwandě- filmu "Hotel Rwanda". Jedná se o zajímavou rekonstrukci, která však na mě působí jako "malý film" o velkých věcech a chyběly mi zde nějaké silné nebo pamětihodné scény, které by si takové silné téma zasloužilo. Možná to je jen tím, že mě toto téma tolik nezajímá ale věřím tomu, že zkušenější režisér by si s tím určitě poradil mnohem lépe. (27.03.2011)

Shake hands with the Devil staví na dvou základních kamenech. Tím prvním je vynikající Roy Dupuis, který z plátna nesleze dobrých 95% filmu a tím druhým je téma občanské války mezi Hutuy a Tutsii, které nebylo zfilmováno poprvé. Zatímco Hotel Rwanda tlačil na emoce skrz rodinu Dona Cheadla a masakrování Tutsiů po tisících, tento snímek klade velký důraz na smutnou roli „vojáků“ v misi UNAMIR, kteří sehráli dost nešťastnou a nezáviděníhodnou úlohu, kdy museli v podstatě jen přihlížet genocidě. Morální dilema, zda se zachovat tak jak velí čest, nebo jak velí nadřízený, je zde ztělesněno v postavě kanadského generála Dallaireho. Největší a možná i jedinou slabinou filmu je nevýrazná režie. (02.11.2013)