Shake Hands with the Devil

Z každého záberu sála obrovské úsilie ukázať svetu, aké zverstvá sa v Rwande diali, koľko obetí si to vyžiadalo a aká hŕstka odvážlivcov, vedených hrdinským generálom menom Roméo Dallaire, proti tomu bojovala. Bol to nerovný boj nenabitých zbraní a mierového úsilia, voči guľkám a mačetám plných vražednej nenávisti. Neskutočne intenzívny zážitok. Ľahšie by sa tu snáď počítali "obyčajné" scény než tie plné naliehavého zobrazovania atmosféry genocídy. _ Videné v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (21.04.2015)

Ten pocit absolutní bezmocnoti, kdy chcete alespoň něco udělat, ale prostě nemůžete. Stísněnost, psychycký nátlak a nepochopitelné zvěrstva jdoucí ruku v ruce s lidským selháním. To zobrazuje Shake Hands with the Devil silně, jako jeden z velmi mála filmů. Podle skutečnosti, autentická místa, a "bohužel" výborné a přesně zmapované zpracování. Je dobře, že se tohle točí, protože to považuju za to minimum, co lze udělat pro to, aby se to v budoucnu už možná nedělo. (13.08.2014)

Pro mě ne tak silné jako Hotel Rwanda, přesto neskutečně působivé a nabízející trošku jiný pohled, více vojenský a syrový než jeho civilnější předchůdce. Film o selhání lidí, kteří měli tu moc s tím něco udělat, jenže koho by zajímala malá země v Africe. Roy Dupuis v roli zpovídajícího se generála Romea Dallaira je skvělý. Již podruhé mě v biografickém příběhu uchvátil (Maurice Richard) a pokud se objeví v nějaké další určitě nebudu váhat, protože je zárukou kvality. (16.07.2013)

Výpověď kanadského generálporučíka Dallaira, který byl součástí OSN jednotek ve Rwandě v 90. letech a zažil genocidu mezi kmeny Tutsiu a Hutu ( jako u nás Češi a Slováci ). Film je natočen hlavně jako svědectví a upozornění na masakry ve válce. Masakry, které se něměly nikdy stát. Popravy mačetami, znásilňování, zabíjení dětí, vláda lidu. Svět to ale nezajímalo a nechtěl se do toho míchat. (12.12.2010)

Snímek, kterému by pomohlo, kdyby byl ještě o malý ždibíček méně melodramatický (a to už takhle si odpouští podobné citové výlevy, které mi v Hotelu Rwanda vadily) a kdyby Roy Dupius, jinak zajímavý a velmi charismatický herec, zvládal šok tak dobře, jako ostatní emoce. Jinak ale nemám, co vytknout. Civilně a věcně pojatý příběh muže, který měl obě ruce svázané (a k tomu prázdný zásobník) a přesto dokázal mnohé. Jen ne se s celou věcí smířit. (08.02.2017)