Střelba na psy

Nerozumiem tomu, prečo by som mal po Hoteli Rwanda a Shake Hands with the Devil pozerať ešte Streľbu na psov. Je to stále o jednom a tom istom. Hranice v Afrike sú zväčša zle stanovené, náboženské sa nekryjú so štátnymi, bývalé ríše sú zle rozpadnuté a výsledkom je, že sa ľudia mydlia hlava nehlava. Raz Tutsiovia Hutuov a neskôr sa ich úlohy vymenia. V takej situácii je potrebná sila, ktorá týchto potenciálnych súperov odtláča od seba. Ale zdôrazňujem "sila" a nie tí šaškovia z OSN. Na nich sa hodí Stalinova otázka, keď mu niekto rozprával o veľkom vplyve Vatikánu a on sa opýtal: "A koľko divízií má ten Vatikán?" OSN bude aj naďalej zbytočnou organizáciou pohlcujúcou značné peniaze. Nemiešať sa do sporov, aj keď sú vyzbrojení a vycvičení, to musí byť ponižujúca úloha tých chudákov s modrými prilbami, ktorým šéfujú anonymní a nikomu sa nezodpovedajúci úradníci z budovy na brehu Potomacu. Niekedy sa hanbím za príslušnosť k tejto časti ľudskej civilizácie. (21.01.2021)

Svedectvo. Nielen o genocíde a nezmyslenosti vraždenia, nielen o zlyhaní OSN a o strate ľudskosti, ale svedectvo o sile a slabosti obyčajných ľudí, medzi ktorými jasne zažiari postava kňaza - misionára, otca Christophera. Spoiler: Práve on (a jedine on) sa v najkritickejšej chvíli nespreneverí svojmu presvedčeniu a rozhodne sa správne, pripravený hoci aj zomrieť.... Z tohoto uhla pohľadu mi film pripomenul Joffého Misiu a vyvolal vo mne množstvo pocitov: nielen ľútosť, súcit a smútok, ale aj nádej, povzbudenie a uistenie, že pojmy láska a obeta nie sú iba prázdne slová .... ... (01.10.2011)

Po Hotelu Rwanda a Shake hands with the devil je Střelba na psy třetím filmem, který jsem na téma rwandské občanské války viděl. A musím říct, že je z těchto tří nejslabší, ale v tomto případě to pořád znamená nadprůměrný počin. Tentokrát se jedná o katolickou školu, kde se ukrývá na 2500 uprchlíků, které stráží nepočetná jednotka belgických vojáků pod hlavičkou OSN a ku pomoci tu je i učitel v podání Hugha Dancyho a kněz, kterého ztvárnil výborný John Hurt. A pochopitelně i sem přicházejí z ústředí OSN nesmyslné povely, kdy představení zavírají oči před skutečnou situací. "Střelba" mě sice tolik nechytla za srdce, ale i tady se našla celá řada silných momentů jako třeba ten, kdy otec prosí vojáky o kulku pro své děti, aby nemusely umírat pod mačetami Hutuů. Při snímcích s touto tématikou se za nás Evropany vždy tak trochu stydím. 85% (12.05.2010)

O dění ve Rwandě kolem roku 1994 se toho natočilo celkem dost. Hotel Rwanda, Někdy v květnu... a taky tohle. Pokud jste viděli kterýkoli z nich, není v zásadě důvod koukat na ty další. Jedni černoši tu mačetama sekají jiné černochy. Modropřilbáci na to čučí a nedělají nic. Francouzi pošlou legii, ale jenom pro svoje občany. Ve všech filmech se trochu stereotypně vysvětluje, že jsou vlastně všichni stejní a tak trochu i naznačuje, že za to můžou bývalí kolonizátoři (což byli Belgičani). Tady se k tomu přidává i dost nudy, vcelku nezajímavé osobní příběhy a taky křečovitá snaha neukázat žádné opravdové násilí. Protože mám volnou chvilku, dovolím si sem dodat drobné doplnění, které se do filmů nějako nevešlo Tutsiové fakt ve Rwandě dřív vládli Hutům. Sousední země (Burundi) byla a je úplně vedená Tutsii. Ve Rwandě se nedošlo před rokem 94 k žádné demokracii a pluralitě, po převratu tam vládli Hutuové a do toho jela občanská válka s Tutsijskými miliicemi, které operovaly částečně z Konga. Ostatně, vraždění Tutsiů dost nástup těchhle milic urychlilo a nakoec celou Rwandu dobyli, (23.10.2020)

Tento film má určite svoje kvality aj výpovednú hodnotu a ocenia ho hlavne tí, ktorí nevideli Hotel Rwanda. My ostatní vieme starú pravdu, že ak dvaja robia to isté nieje to to isté. John Hurt je nepochybne výborný herec a robí čo môže ,ale napriek jeho úsiliu film pôsobí podstatne chladnejšie ako spomínaný Hotel Rwanda. K postavám necítite takú silnú väzbu, aby vás film dokázal strhnúť. Je to tak aj preto, pretože okrem J. Hurta nikto iný herecky nevyčnieva. Na pozretie fajn, 60%. (02.09.2010)