Hlavní nádraží

Klasický, pozapomenutý, cenzurou odstrčený a až zpětně v Egyptě znovu doceněný snímek se nese v duchu žánrové proměny, která se snaží zintenzivnit napětí a děs v závěrečné skrumáži zlomů. Proslulý Jussúf Šahín zrežíroval scénář svých spolupracovníků velmi jistou rukou, ve znatelné blízkosti k neorealistickému i (často zmiňovanému) hitchcockovskému stylu, čímž vzniká zajímavý, překvapivý mix. Sám sebe přitom obsadil do ústřední role chudáka Qinawiho, jemuž v úvodu v lítosti nabídne práci prodejce novin na nádraží. Tentýž „původce zápletky“ v samém závěru hasí situaci a milostnou posedlostí (k prodejkyni limonád Hanumě) frustrovaného, zmateného Qinawiho uklidňuje před plánovanou vražednou tečkou. Drama, které v halách, zákoutích a kolejnicích káhirské stanice sílí, je tedy vystavěno jako nezadržitelná, nečekaná lavina provázaných osudů místních figur, pracujících a přebývajících, přičemž motiv individuální vzpoury jedince, v jeho méněcenné pozici, je dohrán tragicky a anti-hrdina putuje za nápravou ve svěrací kazajce. (29.09.2013)

Syrová studie sexuální frustrace zasazená do tíživého prostředí káhirského nádraží, stmeleného ze soustavně explodujících emocí a všudypřítomných strojů. Všechen ten křik a hluk protínaný stínem a horkem vtěluje potřeby a touhy, bolest a slast, ba i touhu po moci, ovládnutí, povstání - a z celého toho dusna sleduje neúprosná kamera především jednu zlomenou bytost dohnanou svým tělem k vraždě. Zároveň však zachycuje i ostatní, kteří se stávají účastníky celé tragédie, a tak je tedy záběr filmu stejně komplexní a neorealisticky všeobjímající jako hlubinně psychologický a analytický. Jako muž předurčený k vraždě i ti ostatní obyvatelé železničního mikrokosmu jsou malí a prostí, život je pro ně shodně hrou i bojem, nedohlížejí jeho tajemství a noří se do jeho vln s požitkářskou smyslovostí, lhostejni k nebezpečí v hlubinách. Proto také konfrontace s řečeným zločinem neústí v heroický triumf nad odhalením vraha, ale v trpké chvění nad tmou, která byla nadosah. (07.01.2011)

Jediný problém, který s tímto úžasným filmem mám, je, že se nemohu srovnat s jeho zařazením k neorealistickému umění, neboť je to krásný expresionistický snímek. V některých pasážích nezapře inspiraci Langovým Metropolis. Především svícení scény je naprosto parádní, ale ona je skvělá práce s mizanscénou jako celek. Obávám se, že při orvním zhlednutí tohoto egyptského pokladu, nedokážu docenit celou šíři jeho geniality. Ráda se budu k tomuto filmu vracet. (03.03.2020)

Milník v tvorbě Youssefa Chahina tehdejší egyptské publikum, navyklé na jednoduchá eskapistická melodramata, nepřijalo nejlépe, ale zpětně se řadí mezi arabskou klasiku. Ústřední postava tělesně postiženého a sexuálně frustrovaného prodavače novin na káhirském nádraží je ve stvárnění samotného režiséra naprosto fascinující a nezapomenutelná, podobně jako kompozičně precizní a do značné míry expresivní kamera. Fajn zkušenost. (13.06.2010)

Mozaika osudov niekoľkých ľudí pohybujúcich sa každodenne v okolí hlavnej stanice. Máme tu však aj jednu hlavnú postavu a osobne si myslím, že Qinawi patrí medzi tie najlepšie napísané a zahrané najtragickejšie postavy v celých dejinách kinematografie. Máme s ním súcit, pretože je to prostý dobrý muž, nie príliš bystrý, ale túžiaci po nejakej žene po svojom boku. Bohužiaľ smoliari v živote šťastie väčšinou nemajú a je jednoduché s nimi manipulovať. Do jeho mysle sa dostávame aj prostredníctvom detailov jeho očí v tých správnych momentoch. (18.07.2023)