Francúzska spojka II

„Francúzske spojenie (II.)” medzi Marseille a New Yorkom, sprostredkováva za americkú stranu → absolútne (ne)ohrozený detektív Jimmy "Pepek" (námorník) Doyle, že zase pre zmenu za domácich kope → anglicky hovoriaci inšpektor Henri Barthélémy, pričom príchod Američana do Massalie, je celkom prozaický, keďže mu minule → obávaný drogový priekupník Alain Charnier, nielenže ubzikol, z čoho automaticky vznikli i ďalšie, početnejšie problémy, no súčasne sa niekde v tomto prímorskom prostredí znovu tento "slizký grázel" nachádza, a práve preto by ho najradšej (i)hneď vystopoval, ale najmä ho navždy poslal do »večných lovísk«, čím by mal snáď konečne dušu i srdce na mieste, no nie je to vari tá úplne najskutočnejšia pravda, akú by si mohol každý, povedzme trochu - viacej (po)čestnejší policajt želať, všakže, dobre vravím ? No, súčasne podotýkam i to, že nič nie je také obzvlášť jednoduché, ako by to na prvý pohľad mohlo vypadať. Vysvetlím... Totižto, Pepkovi nechávajú príliš veľkú voľnosť, a tak si ho skôr, či neskôr, „dokonca myšiak ("Jerry") i sám nájde, keď kocúrovi ("Tomovi"), sa táto konštelácia, asi pozdávať bohvieako nebude” , čo je mimochodom ďalšia hmatateľná rana pod pás, ako sa nasledujúce udalosti vyvíjajú v neprospech fízla, ktorého najprv unesú, neskoršie nadopujú samým « kakaom » , potom sa ho zbavia, ako prašivého psa, aby nakoniec → podstúpil mimoriadne drsnú odvykačku, kedy si už divák normálne myslí: „Toto musí byť hádam jeho definitívny koniec ?!” To sa ešte i patrične uvidí, alebo „kiežby i na psa prišiel (niekedy) mráz” ? / Nie som extra spokojný so sequelom "French Connection II" z roku 1975, ktorý bohužiaľ svojmu predchodcovi nesiaha takmer ani po členky, ak mám byť teraz úprimný. Môžem pôsobiť akosi (nad)štandardne-kriticky, no nedokážem si vôbec pomôcť, ako Frankenheimerov film → na mňa väčšinou pôsobil, ako trebárs nejaký nevydarený mix rôznych žánrov s hluchými miestami, a to najmä vo svojej prvej polovici, ktorých bolo vskutku naozaj neúrekom. Protagonista neustále len kamsi po uliciach pobehoval, ako dajaký splašený kôň, aby neskôr zasa strašne vrešťal, ako zmyslov zbavený, z čoho som začínal byť už extrémne unavený. Našťastie sa celkové dojmy postupne vylepšili, ale konečné → (pred)finále, je veľmi slabou satisfakciou na to, aby som mohol skonštatovať, že snímok stojí za pozretie. Všetko, čo mal originál, kópii už sakramentsky chýba ! Z určitej časti sa jedná o filmový chaos ! A Hackmanovi táto rola nesadla, čiže sa mu nepodarilo znova vkročiť do tej istej rieky. (31.08.2021)

Stále ještě dobrá krimi, i když oproti jedničce o poznání horší. Nejvíce mi tu asi chyběl parťák z jedničky v podání Roye Schneidera. Zkrátka Pepkovi chyběl nějaký ten charizmatický parťák. A kdyby nedostal Hackman oscara už v jedničce, myslím si, že tady by ta nominace určitě byla, protože jeho absťák je až strhující. Už to nebylo tak autentické a hlavně se trošku vytratila napínavost oproti jedničce. Takže suma sumárum bych to viděl za obstojnék, i když trošku slabší, ****. Ale mohlo to dopadnout hůř a já si myslím, že lépe to dopadnout nemohlo. (28.05.2006)

Mně se Dopadení líbí skoro stejně jako Štvanice a to ze dvou důvodů. Jednak to je část filmu, kdy je Pepek na drogách. Odpuzující a nezapomenutelné, jen se koukněte jak to zahrál. Pak scény kdy chodí po Marseille, nikdo mu nerozumí a on jim pořád mele svou.(Idiotské je, že v dabingu mluví Francouzi také česky a přesto jim nerozumí.). A pak strohý závěr ("Hej, Charniere!") (08.11.2003)

Spíš by se film měl jmenovat Pepkův příběh. Vzhledem k jednomu ze získaných Oskarů (Best Actor pro Hackmana) se tvůrci rozhodli vše vsadit na osamoceného newyorského poldu, který jde neochvějně za svým cílem. Bohužel se jim z něho podařilo vytvořit spíše psychopata, který připomíná rozjetý parní válec bez řidiče. Kdyby si scénaristé odpustili Hackmanovy improvizace typu Pepek v baru či Pepek vzpomíná na baseball, kdyby si odpustili samoúčelné improvizace (Pepkovo řádění v hotelu), kdyby celý film vypadal jako poslední půlhodina, ve které vítězí příběh, tak jak ho známe z jedničky - policisté, město a drogy, šlo by o důstojné pokračování. Jenže tady je příběh přehlušen hrdinou - osamělý vlk proti všem, kterého můžete na chvíli srazit na dno, ale nezastavíte ho. (20.02.2010)

K jedničce-Mysteriózní krimi, jaké se dnes již netočí. Pepek je břídil, šťourá se mezi prsty. Když vystřelí pak zpravidla zabije poldu. Taky je hrozný ochlasta ale má vůli jít po zločincích. Hledal jsem na tomto filmu nějakou chybu ale nenašel. Další vyjímkou kinematografie je to, že dvojka je lepší než jednička a nenudí. Je z jiného prostředí a o něčem jiném, Pepek tam ale zůstává a zase to posere aby v závěru zvítězil. No a Fernando Rey je skutečně krásný zloduch, hned jsem si ho zamiloval. ----------------------------------------------------------- Dvojka - Velmi ale velmi důstojné pokračování jedničky od jiného režiséra. Pepek přijíždí do Francie kde hned všechny nasere. Krásná je postava šéfa ktriminálky, který je z příjezdu nezodpovědného pitomého amíka velice odvázaný. Charnier vyrazí do boje proti Pepkovi tou nejlepší zbraní - drogou. Na filmu ze 70. let je krásně vidět jak vyžadování angličtiny na každém kroku a americké whisky a čokolády už tenkrát svět sraly, jak dnes serou mě. Film obsahuje i velmi nepovedenou scénu žvanění odvykajícího si Pepka o bejsbolu. Francouz nechápe a ani se nedivím. Ale jinak...moc povedené krimi. (28.03.2009)