Francúzska spojka II

7/10. Prvých asi 40 minút je excelentných (zrovnateľných s FRENCH CONNECTION I) : t.j. originálne prímorské prostredie Marseille, dojem super castingu, odľahčené fóriky (v bare, na beach volejbale...), chémia-antichémia súperov (aspoň že ku koncu opäť pritvrdila), práca s kamerou (na ktorú sme boli zvyknutí v jedničke-blízke snímanie, poprípade subjektívne pohľady atď...). Frankenheimer a spol. boli ale závislí od fiktívnej tvorby deja a improvizácie, ktorú nezvládli na 100 percent. Od "drogovej" závislosti sa dej uberal z kopca niekam kamsi do stratena, čo vo výsledku je značná škoda. Takže som dlhé minúty čakal na poriadnu naháňačku (našťastie prišla)... Taký Friedkin dokázal naproti miernym obmedzenostiam skutočných udalostí odbremeniť polodokumentárnu závislosť od spomínaných "real events". Pokiaľ nemáte z čoho stavať scenár, potrebujete génia zo schopnosťou vynaliezavosti. U pokračovaní klasík, ktoré by takýmito X-tými spracovaniami uviazli v seriálovom dojme, platí dvojnásobne. (12.03.2014)

Slabšie než prvý film? Pre mňa áno. Zbytočná dvojka? Nie. Rozvíja príbeh a dodáva mu konečné rozuzlenie. Cesta k nemu však nie je bez chýb. Nemá to už tú atmosféru ako v New Yorku a podarených momentov je tiež menej. Ak ste však videli jednotku, nemáte na výber. Zvedavosť Vám nedovolí ignorovať toto žabožroutské pokračovanie. (06.11.2010)

Francouzska Spojka 2 je uz o cosi menej napinava ako vyborna jednicka. Tvorcovia sa viac zamerali na psychologicku dramu nez na plnohodnotny akcnak a film opat stoji a pada na Gene Hackmanovi. Williama Friedkina na poste rezisera vystriedal John Frankenheimer /Vlak 1964/. Celkovo vsak pre mna uz slabsie pokracovanie : 66 % (28.03.2015)

Podivnou ironií osudu jsem dlouhé roky znal jenom toto pokračování, zatímco samotnou Francouzskou spojku ne. Někdy na konci osmdesátých let totiž šlo v tehdejší Československé televizi několikrát po sobě právě a pouze tohle pokračování. Shlédnout obé mi umožnilo až jejich nedávné vyjití na dvd. Tedy chutě a za čerstva do sdělování dojmů: Na jedné straně je nutné říci, že "dvojka" vskutku je slabší než "jednička", na druhé podotknout, že i tak jde rozhodně o jedno z nejpovedenějších pokračování z těch původně neplánovaných a navíc natočených jiným režisérem. John Frankenheimer se opravdu snažil dodržet rukopis, což se mu do značné míry podařilo. Kamera či herecké výkony jsou rozhodně mimořádné. Naopak propastný rozdíl znamená srovnání scénářů. Pokud "jednička" fascinuje svou reálností, "dvojka" je zcela nepravděpodobný konstrukt, pokud "jednička" vycházela z reálných zkušeností, "dvojka" je spíše paroduje. Třeba jenom ta "kancelář" na chodbě, "výslechy" podezřelých v angličtině, nebo onen "konfrontační" přístup se stálým zdůrazňováním zabitých kolegů, to všechno je notně přitažené za vlasy. Odhlédnuto od stále výborného vizuálu, je způsob vyprávění "dvojky" také citelně konvenčnější. Pokud "jednička" fascinuje mj. velmi "úsporným" střihem, kdyjsou v ději "vynechány" celé dlouhé pasáže, takže sledování filmu rozhodně není jen pasivní "civění na obraz", "dvojka" děj jenom otrocky odvypráví, aniž by vynechala jediný podstatnější detail. V příběhu též citelně přibylo dialogů a napětí. Chybí uhrančivá ztišenost některých scén, kdy celé dlouhé pasáže nikdo ani nepromluví a pokud, pak jen několik krátkých úsečných slov. Ve "dvojce" je stále o čem klábosit... Pozitivem je naopak chytrá práce s jazykem (angličtinu doplňuje (v originále dokonce ani titulky nepřekládaná) francouzština všude tam, kde spolu hovoří Francouzi mezi sebou (netřeba snad zdůrazňovat, že originální zvuk je při sledování tohoto filmu doslova povinnost)) a také roztomilá práce s národnostními specifiky a předsudky (americká čokoláda, objednávka hamburgrů, hovory o baseballu). Doslova fascinující je pak celá "detoxikační" pasáž, stejně jako skvostná závěrečná honička, při níž divák únavu a vyčerpání prožívá téměř fyzicky... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: kinej (20.12.2010)

Snaha o maximální atmosféru z toho čouhá na všechny strany, ale dvojka stejně působí tak nějak bezkrevně. A to jak příběhově, tak pocitově. Ono se ani není moc co divit protože scénář je vyloženě slabý. Podstatnou část děje zabírá potýkání roztrpčeného Doyla s cizostí Francie a tyhle scény nepůsobí ani drsně, ani relevantně, ale skoro parodicky. Když pominu tohle, tak se pátrání zcvrkne na tři akce a nezapomenutelný Pepkův boj se sebou samým. Gene Hackman svým herectvím dokázal zaplnit většinu hluchých míst, ale i tak se děj často jen pomalu sune odnikud nikam a trochu nudí. Škoda, jednička je perfektní film a přesunem do Provence mohlo pokračování čerpat jak z americké tak z francouzské školy kriminálek. Náznaky tam možná byly, ale nepovedlo se. (09.03.2012)