Džamila

Příběh z mého milého Kyrgyzstánu, podle knihy Čingize Ajtmatova, namluvený Ajtmatovem samotným. Čekal jsem od něj hodně. A nebylo to dost. A to si myslím, že jsem viděl hodně filmů z dalekých krajů, v hodně podivných kabátech - a přesto jsem měl u Džamily pocit, že to všechno vidím poprvé. "Nejkrásnější romance na světě", jak řekl Louis Aragon, je na plátně přehlídkou pomalosti a zběsilého tempa, záběrů někde experimentálních, někde naivně jednoduchých, ale pořád a pořád krásných, tak jako je celý příběh. Příběh dálek a smutků. (04.08.2008)

Poetické filmy mám poměrně v oblibě, ale Džamila zrovna nepatří mezi ty, které by mě přímo uchvátily. Některé scény i tak vnímám bez přehánění jako úchvatné (projížďka na vozech s koňmi ve dvou, převláčení pytle nasnímané z převráceného podhledu) a filmařsky je Poplavské snímek na vysoké úrovni, jen za srdce mě jako celek nechytil tolik, jak bych očekával. Možná to bude hodně odlišnou kyrgyzskou kulturou, kterou je film protkán a kterou nám bohatě představuje (přiznám se, že do letošní Challenge Tour jsem o nějakém státu Kyrgyzstán snad ani neměl ponětí, resp. patrně jsem na jeho existenci od dob středoškolního zemepisu už zapomněl). Když to srovnám s Karlem Kachyňou, který taky ve své tvorbě často nabízel dobu 2. světové války očima dětí, Kachyňovy filmy mi nejen zůstávají blížší, ale mají třeba i daleko víc fascinující řešení kombinace černobílého a barevného vizuálu (i jiných vizuálních filtrů), kdežto Poplavskaja možná až příliš jednoduše klade do černobílého filmu řadu prostřihů na barevné malby. Což zejména v závěru na mě působilo až trochu uměle. 65% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (29.03.2021)

Zaujímavý príbeh z kirgizských polí o chlapcovi a jeho tajnej láske. Vyhovovalo mi osadenie príbehu do vojnových čias, napriek tomu, že film žiadne vojnové scény neobsahuje. Je to obdobie, keď je väčšina mužov na fronte a na poliach i v domácnostiach sa musia obracať hlavne ženy. Film je prevažne v ruštine, sem tam zaznie nejaké to kirkizské nárečie. Postava Džamily je výborná. Je to sympatická, pracovitá a sebavedomá mladá žena. Určite si budem pamätať scénu naháňania na koňoch, kde by mal vyhrať muž, ale vyhrala Džamila, no a potom nevydarený vtip s ťažkým vrecom obilia. Nesadol mi záver s kreslenými obrázkami, ktorý film zbytočne zjednodušil a sťahuje ho do detskej kategórie. Hra s farbami pôsobí aspoň na mňa ako nevydarený pokus o umenie. Škoda toho, inak fajn film. 70%. (05.07.2017)

Pomocí úsporných dějových prostředků vystavěné poetické vyprávění s kouzlem ani čistě mužského, ani ženského příběhu, které Ajtmatovovu známou předlohu převádí do filmové romance, zjednávající kirgizské kultuře na pomezí tradic a jen naznačeného moderního světa "tam někde" rovnoprávné místo. Citlivá role vypravěče, krásné propojení s výtvarným uměním, smyčcové aranže (N.Sidelnikov), střídání černobílého a barevného materiálu, ale také občas zaostávající technická stránka kamery. Při správném naladění klidně 4* (09.02.2015)

Drsný život kirgizského obyvatelstva v době velké vlastenecké války viděný dvojím způsobem - jednak jako osobně silně citově zabarvené ohlédnutí do minulosti svého života z pohledu vypravěče - již dospělého malíře, jednak jako bezprostřední rekonstrukce zašlé doby pomocí zaznamenání osudů malíře coby dítěte (samotný syžet). Originalita filmu spočívá v oddělení (a opětovného sjednocení) obou pohledů pomocí malířových vzpomínek zhmotněných do barevných obrazů, které pomocí své barevnosti nabývají retrospektivního oživení (vybarvení, chcete-li) samotného černobílého příběhu viděného z tehdejší pozice chlapce (a co by ještě nechápajícího se mu události jeví černobílé, kruté...). Díky lásce Džamily a Danijara však dojde v chlapci k dospění a otevření se pro krásu života, kterou bude již na dosmrti hledat ve svých obrazech. Skvělá kamera; za scénářem stojí sám Ajtmatov. (04.04.2014)