Pani pomsta

Pět hvězdiček dávám jen filmům (a seriálům), které mě něčím dostanou. Totálně dostanou. Pět hvězdiček ode mě je naprosto exluzivní hodnocení, které uděluji jen výjimečným počinům... A co moje TOP 10 nejoblíbenějších filmů? To je stálice a je prakticky nemožné do ní proniknout... Omlouvám se za předchozí (možná nezajímavé) povídání, ale chtěl jsem na něm ukázat, jak úžasným filmem "Sympathy for Lady Vengeance" v mých očích je - nejen že jsem jí ohodnotil pěti hvězdičkami, já ji dokonce bez dlouhého rozmýšlení zařadil do své TOP 10 !! A proč? Na to je jednoduchá odpověď - podívejte se na ni sami a snad mě pochopíte. Příběh Geum-jae, která se žene za pomstou a snaží se přitom dát si do pořádku vlastní zpackaný život je zhmotněním brilantní scénáristické a (především) režisérské práce Park Chan-Wooka. "Lady" je filmařsky vyšperkovaná, vizuálně nejen působivá ale i krásná (což se občas zaměňuje) a emocionálně drtivá. A budete o ní muset (ale vy budete chtít!) přemýšlet. Co záběr a scéna, to nápad a skvost. Jednou pohlazení po tváři, jindy bodnutí ledovým rampouchem přímo do srdce... A není to jen v barvách, hudbě, kameře a střihu. Není to jen mozaikovitou strukturou příběhu, který se postupně skládá kamínek po kamínku. Je to totiž i v Lady samotné - a v Lee Yeong-ae, která si ji zahrála (jen zahrála ?!). Je to o tom, že Geum-ja je jednou z nejzajímavějších a nejjímavějších hrdinek, se kterými jsem se kdy na plátně setkal... "Sympathy for Lady Vengeance" není jednoduchý film, určitě vám dá zabrat a přes jistou porci černého humoru, která se v ní skrývá, rychle zjistíte, že jste viděli vlastně hodně smutný snímek... Přesto, a možná právě proto, je "Lady" krásná. (28.09.2006)

Vizuálně překrásný film s opět nádhernou hudbou, ale tentokrát, alespoň pro mě, mnohem působivější než byl předchozí Oldboy. Všechny možné emoce ženy (nenávist, mateřská láska, muka možné spoluviny) roky zkrocené do jediné myšlenky a to - pomstít se! Nekompromisní, do detailů promyšlená pomsta ženy, plánovaná ve vězení po dobu 13 dlouhých let, kde jí předstíraná laskavost a „dobré“ srdce dokázalo získat spoustu pomocníků. A konečně nastal její čas..„využila ostatních lidí, aby udělali to, co chtěla ona, ale stále nenašla vysvobození, po kterém prahla.“ (15.01.2006)

Najslabšia časť trilógie pomsty. Skvelé scény striedajú nezmyselné zábery, ktorých pointa mi častokrát úplne uchádzala. Pre zorientovaní v deji príliš nepomáha ani chaotické skákanie medzi prítomnosťou a minulosťou. Keď ma film začal baviť, blížil sa už jeho koniec. Čo je škoda, pretože predošlé dve časti boli skvelé a určite si ich dám niekedy znova. (05.07.2023)

Zaujímavý príbeh, ktorého výsledné spracovanie rozhodne nie je také pôsobivé ako som očakával. Parkovmu dielu nechýbajú skutočne silné momenty hraničiace s dokonalosťou, no na dvojhodinový film ich je žalostne málo. Snímka, svojou prehnanou prekombinovanosťou, nemá problém diváka unudiť, čo neovplyvní ani skvelá vizuálna stránka filmu. Režisér akoby sa tentokrát bál zájsť za hranice a nechcel natočiť kontroverzný film, i keď vo filme je niekoľko momentov, vďaka ktorým sa ním snímka stať mohla, no odohrávajú sa poväčšine mimo záberov kamery. Taktiež nevhodne použitý humor a absolútne nefungujúce emócie len podporia rozpačitý pocit zo sledovania tejto chladnej snímky, ktorá v divákovi evokuje pocity premrhanej príležitosti. Park je rozhodne veľmi zaujímavý tvorca, no tentokrát sa jeho režijná invencia absolútne míňa s mojím vkusom. (01.12.2007)

„Do You Speak English?“ Nakonec to nejlepší. Černá komedie? Thriller? Rodinné drama? Podobenství? Sympathy for Lady Vengeance nelze nikam zaškatulkovat a je to jenom dobře. Každé její (jejich?) sledování může být zcela odlišným zážitkem. Záleží na náladě, očekáváních, ochotě akceptovat zdánlivě neakceptovatelné. Park Chan-wook nabízí třetí a opět originální pohled na různé podoby pomsty: hlavní hrdinka po třinácti letech opouští vězení, kam byla zavřena pro vraždu malého chlapce. Postupně vychází najevo, proč ho zabila a proč má nyní pádný důvod zabít někoho dalšího. Není snadné propracovat se přes spoustu zbytečných informací, majících během úvodních čtyřiceti minut takřka lavinový charakter. Skutečně jsme museli poznat všechny Geum-ja Leeiny (prosím, nekamenujte mě za to skloňování) spoluvězeňkyně, jakkoliv (ne)důležité pro její plán? Hrdinka, mstitelka, je opravdovou „bohyní“, do kůže oděná, s charakteristickými červenými očními stíny, s obvázaným prstem (který pár minut nebyl součástí zbytku těla), s vymazleným dvojhlavňovým koltem. Jakoby utekla z nějakého komiksu. Vlastně by ani nemusela utíkat, ona se v něm přímo nachází, veškerá podobnost tohoto extrémně stylizovaného světa s realitou by jenom podrývala důležitou nezařaditelnost celého snímku. Kdyby například posledních cca třicet minut bylo pojato s větším důrazem na realističnost, scéna samozvaného rodičovského soudu by ztratila ze své poetiky. Je to právě jedna z těch scén, kdy jsem s němým úžasem a mrazením v zátylku přihlížel ohňostroji morbidního humoru („Táto, nejsme poslední“). Možná to vtipné být nemělo, možná mi to příště ani vtipné připadat nebude, ale na dlouhou dobu si ji v paměti uchovám jako nejneotřelejší pojetí tématu „rodiče, jejich děti a zodpovědnost k nim“. Lady Vengeance má krom zmíněných také spoustu jiných předností. Opět například ukazuje výplody Parkovy nadprůměrné a konkrétním cílům vyhovující imaginace. Opět ale nebude po chuti všem divákům. Těm, kteří neradi experimentují sami se sebou, bych doporučil Tarantinova Kill Billa, především jeho druhou část, která je něčím hodně podobným, ale zároveň mnohem konzumovatelnějším, pardon, konzumnějším. 90% Zajímavé komentáře: Douglas, Marius, Tyler, Silas, kikuka, numi (21.12.2007)