Pani pomsta

Filmy o pomste mám obzvlášť v obľube, ale hádam nikoho neurazím, ak tento film Chan-wook Parka po skvelom a nezabudnuteľnom Oldboyovi označím za prudké sklamanie. Do 50-tej minúty som sa nemal čoho chytiť, hlavne preto, že dej skákal od desiatim k piatim. Nie žeby nebolo jasné o čo ide, ale forma akú režisér zvolil bola až príliš umelecká, chladná a zbytočne rozhádzaná. Ak by bol dej v prvej polovici filmu i všetky scény z väzenia radené chronologicky s minimálnymi prestrihmi, tak by to filmu iba prospelo. Vrcholom filmu je samozrejme dolapenie vraha, rovnako ako scéna "čo s ním", so všetkými najbližšími príbuznými vrahových obetí. V druhej polovici už síce režisér zaradil chronologický chod, no okrem spomínanej scény ma film už nedokázal strhnúť, zaujať ani dojať. Veľký podiel na tom má aj chladné a občas i divné správanie hlavnej hrdinky. Rovnako chladno ako cit k hlavnej hrdinke vyzneje i celkový dojem z filmu. Jedno z mála kórejských sklamaní, vzhľadom na kvalitu, akú v posledných rokoch produkujú. Pre mňa na jedno pozretie a ani netušíte ako som sa na tento film tešil. 60%. (26.12.2011)

Oldboy ***. Sympathy for Mr. Vengeance *****. Dúfal som že podobné sympatie ako vo mne vyvolal pán Pomsta budem mať aj k pani Pomste. Bohužial. Oldboy (2003) je vyzuálne fantastický film. Po stránke hereckej je to tiež brilantné. No ten dej ma nechal absolútne chladným. Sympathy for Mr. Vengeance (2001) ma svojím príbehom, postavami, vyzuálom a postupným gradovaním totálne prekvapil, dopozeral som ho s otvorenými ústami a po skončení som bol úplne nadšený. S jeho pochopením deja som nemal najmenší problém a považujem ho za najlepšiu drámu akú som kedy videl. Sympathy for Lady Vengeance je oproti svojím predchodcom po stránke vizuálnej najchudobnejší (i keď úvodné titulky sú nádherné), hlavná hrdinka ma svojím herectvom tiež dvakrát neoslnila, ale čo je najhoršie je že príbeh ma nechal chladným a celkové spracovanie ma doslova pobúrilo. Prvú hodinu tápame v tme čo sa deje o čo ide hlavnej hrdinke, potom dostane priestor hlavný záporák na 10 minút, za ten čas by som ho mal akože znenávidieť? Potom sa pozerať pol hodinu ako sa tucet ľudí dohaduje a následne postupne masakruje toho záporáka a zahladzujú stopy, potom si tých tucet ľudí dá v reštaurácii tortu a odchádzajú s tým že najviac ich zaujíma aké je vonku počasie...? Veď to je absurdné. A záverečné ponaučenie že pomsta nič nerieši je totálne otrepané. Naviac po zhliadnutí som šiel film ohodnotiť a namiesto Sympathy for Lady Vengeance som automaticky napísal Sympathy for Lady Violence, takže asi tak ... (28.09.2006)

"To nejlepší si necháváš na konec?" Mám rád pomstu a taky snímky, které jsou tajemně zamotané. Proto mne lehce přeskakující způsob vyprávění, podmanivý vizuál i hudba od počátku naladili na skvělý zážitek. Jenže pak to začalo být na můj vkus poněkud zdlouhavé a tak musím konstatovat, že střihačovy nůžky projevily na můj vkus přílišnou úctu k natočenému materiálu. To však nic nemění na tom, že se mi příběh slečny Geum-ja Lee líbil a pokud bude ještě někdy potřebovat pomoci s pomstou, tak se na mě může bez obav obrátit. (16.05.2016)

Opět film Park Chan-wooka, který tematizuje pomstu a transformuje ji z tradičního McGuffina žánrových filmů do morálně extrémně problematické otázky. Je mnohem méně evidentní, kdo a zač se komu mstí, hrdinové si vzájemně právo na pomstu nikoliv uzurpují, ale předávají. Hrdinkou filmu je tentokrát žena a její silný mateřský cit, které se snaží přijmout poté, co jí byl před mnoha lety "násilně vzat". Kvůli unesené dceři se dostala do vězení a odpykala si dlouhý trest. Po návratu si není jistá, co chce dříve - najít svou dceru a ztracený vztah k ní, nebo se pomstít muži, který to všechno způsobil? __ Park Chan-wook zvolil složitou vyprávěcí strukturu plnou flashbacků, ve kterých se postupně odhaluje minulost a pravé motivace jednání postav, takže si často nemůžeme být vůbec jisti, zda jsou naše hypotézy založeny na důvěryhodných indiciích. Forma se soustředí na postavy, jejichž klíčovost a vztah s ústřední dějovou linií se objeví až posléze. Hrdinka si každý krok pečlivě promýšlí, ale na rozdíl od podobně uvažujícího "mstitele" (jednoho z vícera) z režisérova předchozího filmu Oldboy však má i pro co žít. Její vztah s dcerou je mnohem čistší (a očistnější) než v případě incestu ze zmíněného Oldboye. __ Nejzajímavější na celém filmu je Parkova práce se stylem. Kdykoliv se zdá, že už nemůže zajít dál a že film upadne do samoúčelného manýrizmu, snímek zcela plynně a systematicky přejde do úplně jiné podoby, přičemž v závěru místo velkolepé katarze navíc zákeřně změní žánr. Jako východisko z emocionálně vygradované situace používá typicky jihokorejský zlý černý humor, díky němuž si však může dovolit inscenovat závěrečnou katarzi jako křehký a veskrze intimní moment sebeočištění. Mou analýzu celé "trilogie pomsty" najdete tady. (13.01.2006)

Ve všech třech filmech náležících do Parkovy trilogie o pomstě režisér vychází z pojetí odplaty jakožto prostředku, kterým oběť doufá do svého světa navrátit racionální řád. Uchýlením se k odplatě však zasahuje do životního řádu druhých osob, čímž zákonitě uvádí do chodu tragický řetězec příčin a následků. Parka zajímá dualita pomsty přinášející zároveň destrukci i sebedestrukci. Jeho hrdinové proto nikdy nejsou heroičtí, nýbrž jsou vždy ubozí a tragičtí, a vykonáváním vendety se opětovně stávají oběťmi. ___ Více v recenzi na Rejže.cz. (24.02.2013)