Deviaty deň

Na devítidenní propustce z Dachau se abbé Kremer setkává s různými lidmi i charaktery. Jednak členové jeho rodiny, z nichž někteří ho chtějí za každou cenu zachránit a ukrýt, někteří o něm pochybují. Dále důstojník Gebhart, mladý a vzdělaný gestapák, kterému jde o všechno. Pokud Kremera nepřesvědčí a nezlomí ke zradě, pošlou ho na východní front. Generální sekretář a biskup jsou kapitoly samy o sobě a jde tady jen o politiku a papeže. Všichni chtějí po Kremerovi jediné - aby zradil svou víru i svou lásku k Bohu. Každý jinak. Dovolená v Lucembursku byla možná těžší než bezútěšné dny v Dachau. (08.07.2017)

Nacizmus a cirkev, to je veľmi nepohodlná téma a preto asi aj toľko málo filmov na túto tematiku vidíme. Teda myslím dokopy, samostatne pochopiteľne je to o niečom inom. Hra na kočku a myš, neprehľadná šachová partia, mladosť verzus skúsenosti, svedomie verzus zodpovednosť. Bernard to mal počas tých deviatich dní rovnako ťažké, ako počas pobytu v Dachau, ak nie ešte ťažšie. Škoda, že Schlondorff nakrúca až príliš televízne, na veľkom plátne si tento vizuál neviem dobre predstaviť, ale možno by to fungovalo. Skôr ako divadelnú hru. Inak hodnotné dielo, ktoré ukazuje, že čo sa týka koncentračných táborov, dajú sa nakrúcať aj veľmi originálne snímky. Ulrich Matthes je veľmi charizmatický a výrazný herec a ak ste ho videli aspoň v jednom filme, na jeho tvár nikdy nezabudnete. (19.05.2017)

Farář Kramer stojí před dilematem, zda zachránit tělo či duši. Pro silně věřicího jednotlivce to může být zdánlivě jednoduchá otázka, ale pokud člověk nerozhoduje pouze o sobě, stává se pro něj život peklem. Komorní válečné drama, které se mi zapíše do paměti především představením Ulricha Matthese, který prakticky souběžně hrál jak postavu hlavního říšského propagandisty, tak oběť nacistického režimu a obojího se zhostil bravurně. Stejně tak jeho protihráč, představitel gestapáka Gebharta. Dojem na mě udělalo i vykreslení života v koncentračním táboře - jasně, na tohle téma už toho byla natočena celá řada, ale tohle bylo zkrátka v něčem jiné a ačkoliv nejsem věřící, tak to na mě působilo nějak osobněji. Němci se zkrátka dokáží podívat své nedávné historii do očí jako nikdo jiný a i tentokrát se jim to povedlo na výbornou. 90% (19.04.2010)

Působivé drama, které přesvědčivě, ale nenásilně vyobrazuje hrůzy fašistického vražedného systému a tématicky se zaměřuje na postoj katolické církve k národnímu socialismu. Klade přitom stále aktuální otázky svědomí, víry, zrady a viny. Schlöndorff zde upouští od klišé jednoznačného dobra a zla, neboť i nacista Gebhardt je nalomená figurka a stává se tak autentičtějším protihráčem kněze Kremera. (18.04.2010)

Tichý film, který nechce diváka emočně odrovnat tak jako třeba Schindlerův seznam. Tématem nejsou koncentrační tábory samotné, ale spíše otázka kolaborace a vztahu církve k nacistickému režimu. Schlöndorff pojednal problematiku citlivě a na poli jednoduchého vyprávění dokázal představit několikero různých postojů: jidášovskou zradu důstojníka SS, biskupův tichý protest, strachem vedenou, nejednoznačnou kolaboraci jeho tajemníka a též papežův pragmatismus snad motivovaný snahou neuvést katolíky v otevřené nebezpečí. Abbé Kremer je postaven před volbu, v níž by věrnost pravdě ohrozila jeho rodinu i ostatní kněze v koncentračním táboře. Film je především zachycením těžké cesty k těžkému rozhodnutí. Absence akčnosti, napětí, dokonce i velkolepých konfrontačních dialogů je zde jistě záměrem. Knězovo mlčení říká více než slova. Snímek je prodchnut křesťanskou symbolikou (tak tichou jako je sama hlavní postava). To je dnes, kdy je pozitivní zobrazení křesťanství v kinematografii téměř tabu, přímo originální počin. Režisér však samozřejmě riskuje, že film, v němž kněz není tlustým zhýralým pedofilem, nýbrž charakterním hrdinou, zůstane prostě nepovšimnut. (02.05.2006)