Producenti

"Keep it gay!" Neonacistický muzikál se podruhé vrací na filmová plátna... A podstatně hůře. Je to estrádnější, barevnější a prvoplánovitě lacinější než-li Brooksův originál. Satira z toho zcela vyšuměla a vlastně se to proměnilo v ukázkový příklad toho z čeho si předloha utahovala. Na druhou stranu je to stále příjemně švihlé a pocit pohody to také umí místy navodit perfektní. Kdyby tvůrci zkrátili stopáž většiny písní a úvod prostříhali tak aby se na samotný muzikál "Springtime for Hitler" nedostalo až po cca sedmdesáti minutách filmu, tak to mohlo fungovat výrazně lépe. Takhle vás tu ubije ještě předtím než k tomu dojde. Obsazení ujde. Celkově je to docela dobré. Což, vzhledem ke kvalitám originálu, je poněkud málo. Znáte-li původní Producenty, tak se těmto vyhněte, pokud vás však minuly, tak si v klidu pusťte tuto verzi. Třeba vás poté navnadí k sehnání té z roku 1968. A mimochodem, bude-li dostatečně trpěliví, tak i zde na vás čeká zpívající klasik Mel Brooks. (10.11.2007)

Ve filmu se představí také Uma Thurman v roli Ully, švédské sekretářky a rádobytanečnice, a Will Ferrell jako Franz Liebkind, neonacistický dramatik a milovník holubů, který má na kontě "nejhorší hru všech dob". Scénář : Mel Brooks a Thomas Meehan. Kamera : John Bailey a Charles Minsky. Hudba : Mel Brooks (22.05.2011)

Muzíkály patří mezi mé oblíbené žánry a Uma Thurman mezi mé oblíbené herečky. Film Producenti ale k mým oblíbeným filmům patřit nebude, i když se mi na něm pár věcí líbilo (ta velkolepost, kterou mám u muzikálů ráda, sehranost, divadelní atmosféra, pár chytlavých melodií). Peníze, které tento film ale utopil, mi přijdou využité nedostatečně. Chybí mi tam víc "vážnosti", a když ne vážnosti, tak alespoň víc VTIPNÝCH vtipů, pak bych jim ten laciný humor a´la Hitler homosexuál klidně odpustila. Dávám dvě h. Podle mě horší film, a průměrný muzikál. (11.08.2008)

Předchozí verzi jsem neviděl. Proto hodnotím výchozí nápad jako velice originální – muzikál s Adolfem Hitlerem a zpívajícími SS, to stojí za vidění snad i v kině. Sem tam má film velice vtipné dialogy, herecké výkony jsou na úrovni – každý svou postavu karikuje s ohromným zápalem, měl jsem dojem, že natáčení všechny bavilo. Jako celek má však film dvě vady – ta první je strohost prostředí, v nichž se jednotlivé výstupy odehrávají. Často je to jedna místnost, jedna střecha Film je sice širokoúhlý, to co vidíme však tomuto velkorysému pojetí naprosto neodpovídá. Scénografie by se hodila spíš na malý formát televize než velké plátno. Možná je to proto, že film je ovlivněn brodwayským divadelním představením, rozhodně se film mohl víc odvázat. K tomu snad trochu patří i nenápaditost choreografie Druhá, a rozhodně nejzásadnější vada jsou písně. Skladby v podstatě jen neuvěřitelně zdlouhavě rozvíjejí pořád ta samá schemata. Neuslyšíme tu žádnou „silnou“ melodii, většinou jen opakování jedné věty dokola bez výraznějšího nápadu. Většina písniček je například o něčí nerozhodnosti, přičemž je jasné, jak se ten člověk nakonec rozhodne. Orchestr sice hraje mohutně, jednoho by to zvedlo ze židle, bez nějaké myšlenky to však víc a víc nudí. Největší chybou Producentů je tedy fakt, že jsou sami muzikálem. (09.04.2006)

„Co zas civíte? To jste nikdy nezažili ponižování?“ Na Brooksův komediální muzikál z roku 1968 jsem slyšel chválu ze všech stran, nebylo tudíž snadné, ba ani možné, odolat pokušení a nezhlédnout v televizi alespoň jakýsi destilát původního díla. Přesněji filmovou adaptaci divadelního zpracování (neexistuje pro to nějaký speciální výraz?). Po pár nadmíru hysterických minutách sestávajících ze vzájemného překřikování dvou přehrávajících herců, jsem byl na dobré cestě k menšímu amoku a následnému úprku od televizoru. Včas naštěstí přišlo první zdařilejší taneční číslo a projevila se má slabost pro muzikály. Po první ztřeštěné kreaci Willa Ferrella, zde neonacistického dramatika šlechtícího na střeše newyorského mrakodrapu hajlující holuby, jsem byl již definitivně rozhodnut vydržet do konce. Mnohokrát jsem se pak ještě mohl přesvědčit, že sto třicet minut je na podobně banální zápletku příliš, že se Susan Stromanová až na pár potěšujících výjimek nedokáže oprostit od extrémní divadelnosti své režie, že Matthew Broderick není dobrým hercem, natožpak komikem. Většinu filmu zachraňuje talent Ferrella, sex-appeal Thurmanové, pár vtípků, jež zasáhly cíl a nejdynamičtější muzikální výstup s bandou důchodkyň mašírujících po ulici za vydatné pomoci chodítek. U některých scén mě obzvlášť zamrzelo, jak moc doplácejí na strnulou režii a ploché herce, věříc, o kolik vtipnější byly na divadelních prknech či v Brooksově filmu. Mohla z toho být satira ostrá jako břitva a zároveň muzikálová pecka roku. Sakra, že jo! 65% Zajímavé komentáře: Janek, dzej dzej (01.08.2008)